Francouzský Institut

Francouzský institut v Praze byl původně koncipován jako skutečná univerzita a v současnosti je multidisciplinárním kulturním centrem: je to živé místo, které má mnoho podob, je to centrum výuky francouzštiny, místo konání kulturních akcí, kulturní partner a platforma pro kulturní setkávání…

Jeho cíl: přiblížit aktuální francouzskou kulturu, hostit nevšední projekty, uvádět odvážná a novátorská díla, iniciovat setkání mezi českými a francouzskými umělci, rozvíjet stále plodné vztahy mezi oběma zeměmi se silnou kulturní tradicí…

1920 Založení

První Francouzský institut v Praze založil v roce 1920 Ernest Denis, francouzský historik, znalec českých dějin a přítel Čechů, zakladatel Institutu slovanských studií v Paříži a především jeden z hlavních strůjců vytvoření Československa v roce 1918. Institut navázal na Francouzskou alianci, která v Praze působila od roku 1886 a dal konkrétní podobu vzájemnému poutu, které existovalo mezi Francií a mladou Československou republikou.

1922 – 1938 Vrcholné období

V období mezi dvěma světovými válkami se Francouzský institut v Praze stal opravdovou universitou s literární, právní a vědeckou sekcí. Mezi jeho nejslavnější profesory se řadí Hubert Beuve-Méry, který přednášel mezinárodní právo a Vladimir Jankélévitch, který přednášel filosofii. Tato miniaturní universita, která od 1.října 1930 sídlila ve Štěpánské 35, nabývala na lesku. V roce 1934 má Institut asi patnáct profesorů a přibližně pět set studentů. Bezplatné kursy francouzštiny navštěvuje každý večer tisíc posluchačů ve dvou výukových blocích od 19 a 21 hodin. Knihovna o 10 000 svazcích přitahuje stále více čtenářů a narůstá počet výpůjček. Na jaře 1935 přijíždí do Prahy za doprovodu Paula Eluarda André Breton a pronese zde slavnou přednášku na téma „legendární kouzla Prahy“.

1939 – 1951 Temné roky

Mnichovská dohoda, německá okupace Prahy, která zasáhla i Institut, a pozdější Pražské povstání znamenalo konec této intenzivní činnosti. Od roku 1945 do roku 1948 počet studentů vytrvale klesá, přednáškové sály zejí prázdnotou. V roce 1949 přijde udání, které Institut označí za špionážní centrum a 1.května 1951 Institut musí své brány uzavřít. V tomto období se ještě podaří uspořádat návštěvu Sartra, Aragona a Elsy Triolet. Jen občas se dveře pootevřou: v roce 1967 je zpřístupněna francouzská čítárna a v roce 1979 jsou zahájeny kursy francouzštiny pro dospělé.

Po roce 1989 Nová éra

Po sametové revoluci Institut znovu oficiálně otevírá své brány. Od roku 1990 se jeho činnost rozbíhá naplno. 9.prosince 1993 Václav Havel a François Mitterand slavnostně otevírají nové prostory. Jen adresa se nemění : Štěpánská 35.