Divadlo Viola

Divadlo Viola stále přitahuje pamětníky i mladé. Viola je dáma zralá, ale stále žádoucí. Neopakovatelnou atmosférou tohoto divadla prošlo mnoho významných osobností, skutečných celebrit a to jak na jevišti, tak v hledišti.

Původně Poetická vinárna Viola vznikla jako ostrůvek tvůrčí svobody, zejména pro mladé tvůrce i diváky. Od začátku se v síti pražských divadel vymezila svojí dramaturgickou výlučností a vynalézavostí. Byla místem setkávání „slušných lidi“, oázou kulturnosti a morálky. Zároveň si zakládala na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na stoprocentních původně hudebních a posléze hereckých výkonech. Divákům nabízela nevšední a silné umělecké zážitky.

První představení v červenci 1963 — Komu patří jazz. Za doprovodu jazzové hudby zněly verše Ginsberga, Ferlinghettiho, Vozněsenského, později Hraběte a dalších. A hned v listopadu téhož roku legendární Holanova Noc s Hamletem. V režii ředitele Poetické vinárny Vladimíra Justla účinovali R. Lukavský, D. Sedláčková, M. Doležal. Představení se hrálo řadu let, PhDr. Vladimír Justl pěstoval a řídil Violu do roku 1992.

Velmi brzy se zde zabydleli přední umělci slova i současné české hudby. Renomovaní členové Národního divadla zde přednášeli verše nebo krásnou prózu, jmenujme aspoň Z. Štěpánka, E. Kohouta, K. Högra, V. Vosku, R. Hrušínského, R. Lukavského, D. Medřickou nebo V. Fabiánovou.

V šedesátých letech i později všichni výrazní umělci všech uměleckých oborů chodili do Violy, protože věděli, že se zde setkají i v pozdních nočních hodinách!

Lída Engelová je spojena s Violou takřka od počátků. Nejdříve jako mladá herečka, posléze čím dál víc paní režisérka, její představení jsou stálicí repertoáru, až po poslední černou komedii Stará dáma vaří jed.

V osmdesátých letech dominovali ve Viole režiséři M. Macháček, E. Schorm, J. Henke a J. Kačer spolu s J. Hlaváčovou a N. Divíškovou, H. Maciuchová a J. Adamíra s režisérem J. Henkem představili Ch. Morgensterna v pořadu Uznávám, že blouzním.

Léta devadesátá přinesla stále výraznější proměnu v komorní divadelní scénu.

Divadelní koláže T. Vondrovice, v podstatě kabarety, s B. Rösnerem, M. Moravcem, B. Kodetovou a K. Lojdovou se záhy staly velmi oblíbeným žánrem na repertoáru.

„Hraju ve Viole už dlouho, už léta, často mívám pocit, že už dlouhá léta a jsem hrdý na to, že kousek toho vzduchu tam je prosycen i mnou.“ /Boris Rösner/

„S Eliškou Balzerovou vtrhlo do Violy opravdu velké divadlo!“ napsal v roce 1997 Z. A. Tichý po premiéře Mistrovské lekce. V režii J. Kališové, dramatický osud M. Callasové. Stejně jako později Můj báječný rozvod to byly skutečné „hity“, obě představení si přirozeně odnesla E. Balzerová na Fidlovačku.

Další originální režisérskou osobností je M. Horanský. Podobně jako L. Engelová a T. Vondrovic je současně sám svým dramaturgem a přichází pravidelně s pozoruhodnými nápady. Jmenujme aspoň Máchův Máj v přednesu B. Hrzánové, premiéru jsme uvedli ve 40. sezoně a hrajeme úspěšně dodnes. Pro nadcházející jubilejní padesátku chystá rovněž novinku velmi pozoruhodnou.

Dramatické koláže uvádí rovněž L. Engelová, dramatizace povídek A. P. Čechova, jednu z nich nedávno natočila ČT.

Ráda bych se pochlubila cenami Thálie za nejlepší ženský i mužský herecký výkon v roce 2001: J. Somr a B. Bohdanová v režii L. Engelové, divadelní hra The Gin Game. A v roce 2006 D. Prachař za Novecento — Magické piano v režii L. Bělohradské. Letos získal toto nejvyšší ocenění Luděk Munzar, který vystupuje pouze u nás ve Viole se svým představením věnovaným Fr. Hrubínovi „Obleču tě do hvězd“. Další premiéru „Tento způsob léta“, věnovanou památce V. Vančury, jsme se rozhodli pro velký zájem rovněž opakovat.

Vedle hereckých legend, jež jsou ve Viole usazeny, bych ráda uvedla ještě celou rodinu Kostkových — C. Mayerová, T. Kostková i P. Kostka. Přirozeně nemohu jmenovat všechny, což je mně trochu líto. Ale přece jen aspoň „mladé posily“!

Režisér P. Hartl se u nás rovněž usadil, pilně připravuje první premiéru jubilejní sezony Století hitů. Vybral si umělce nejmladší herecké generace B. Kohoutovou a Jana Medunu, jejich partnerem je kmenový violový herec Jaromír Meduna. Scénář napsala další kmenová dáma violová — J. Škápíková.

K těm mladým posilám ještě aspoň B. Polákovou, kterou si velmi libují J. Somr a D. Novotný v představení Jako zázrakem, režie L. Engelová. A ještě jednou pan Somr, v nezapomenutelné novele E. Hemingwaye Stařec a moře je jeho učněm M. Holý, který se dokonce pro tuto roli naučil hrát na bonga.

Záměrem Violy je pěstování umělecky náročných pořadů a představení, což je od počátků charakteristickým rysem její existence. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. V čase adventním hrajeme již přes 30 let nestárnoucí a velmi oblíbené Staročeské vánoční hry, soboty u nás patří rodinám s dětmi, v předsálí divadla představujeme každý měsíc novou výstavu.