Langhans – centrum Člověka v tísni

Centrum Člověka v tísni v prostorách bývalé galerie Langhans je místem inspirace, setkávání a diskuse lidí, kteří se zajímají o dění kolem sebe. Centrum bylo otevřeno v květnu 2012.

Součástí Centra je kavárna s wifi zdarma, která se díky své poloze v centru Prahy hodí k pracovním schůzkám, přátelským setkáním nebo jako útočiště pro studenty. Kavárna je otevřena od pondělí do soboty od 10:00 do 20:00 hodin, v neděli je zavřeno. Podáváme (nejen) fair trade kávu mamacoffee, atd…

V době srpnového LGBT festivalu Prague pride dochází k dočasnému přejmenování na Pride house – debatní, promítací a výstavní prostor festivalu Prague Pride.

Historie:

Během osmi let své existence připravila Langhans Galerie Praha – nezisková organizace na podporu fotografie – čtyřicet převážně zahraničních výstav (2003 – 2011), desítky doprovodných programů a akcí, a přivítala řadu významných osobností současné fotografie a kultury.

Od roku 1880 je dům ve Vodičkově ulici 37 v Praze spjatý s fotografií. Své jméno dostal po Janu Langhansovi, významném českém portrétistovi.

Fotograf Jan Langhans: (1851 -1928) zakladatel portrétního studia Ateliér Langhans
Ateliér Langhans: největší fotografický závod v Čechách (1880-1948)
Archiv firmy Langhans: ve 30. letech 20. století bylo archivováno téměř dva milióny negativů
Galerie osobností: Langhansův výběr negativů významných lidí
Znárodnění: 1948 – zestátnění Ateliéru Langhans a fyzická likvidace celého archivu
Restituce: 1991 navrácení domu, sídla někdejšího ateliéru, potomkům Jana Langhanse
Nález: při rekonstrukci domu objev dvou skříní s více než devíti tisíci negativy Galerie osobností
Nadace Langhans Praha: s cílem zachování sbírky byl soubor negativů vložen do nadace.

Jan Langhans (1851-1928) vystudoval potravinářskou chemii, jeho osobní zájem však směřoval k fotografii. V roce 1876 si otevřel první, velmi skromný ateliér v Jindřichově Hradci, ve kterém pracoval v letních měsících. O čtyři roky později, v roce 1880, se přestěhoval do Prahy. Ve Vodičkově ulici založil portrétní studio, které se záhy stalo největším fotografickým závodem v Čechách.
Ateliér Langhans byl proslulý zaváděním technických novinek do praxe, dokonalým řemeslným a výtvarným zpracováním, a na svou dobu výrazným marketingem. Jan Langhans byl předsedou Českého fotografického spolku, zúčastňoval se národních i mezinárodních výstav, byl nositelem řady ocenění a řádů (např. perského šáha a anglického krále). V roce 1919 předal vedení Ateliéru Langhans své dceři a jejímu manželovi. Zemřel v roce 1928.

Firemní archiv: Během existence Langhansova studia byly veškeré negativy portrétovaných osob byly uchovávány a katalogizovány. Po desetiletí si tak mohli zákazníci nechat udělat fotografie nejen sebe samých, ale i svých předků. Na základě tohoto pečlivého archivování čítal Ateliér Langhans krátce před druhou světovou válkou téměř dva milióny negativů, převážně skleněných desek. Soubor negativů Langhansova ateliéru byl největším fotografickým archivem té doby. I proto byla jeho likvidace v letech 1951/52 velkou kulturní ztrátou.

Během dvou prvních desetiletí své existence se Ateliér Langhans stal nejvyhledávanějším fotografickým portrétním studiem v Čechách. Od založení ateliéru v roce 1880 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných lidí. Tento výběr portrétů Langhans nazval Galerie osobností. Tak vznikl jedinečný archiv, rozdělený do kategorií, tz. skupin podle profesí portrétovaných: herci a pěvci, politici, spisovatelé, soudci a podnikatelé, výtvarníci, hudebníci, vědci, cizinci v Čechách. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 vstoupila v platnost vyhláška o socializaci služeb, pod kterou spadlo i znárodnění Ateliéru Langhans. Dům ve Vodičkově ulici 37 v Praze včetně zařízení studia přešel pod správu státu, respektive jeho Komunálního podniku (později Družstvo Fotografia).

Nejvýraznější ztrátou s dopadem na kulturní hodnotu je fyzická likvidace obrovského firemního archivu skleněných desek. V zimě 1951/52 byly veškeré skleněné desky naloženy nejprve na kolečka, z nich poté na ulici naházeny na připravené nákladní vozy a vyvezeny na skládku v Kyjích u Prahy. Portréty známých i neznámých osob, včetně portrétů významných mužů a žen, se v krátkosti proměnily v tuny skleněných střepů.

Po změně politického systému v tehdejším Československu („Sametová“ revoluce, listopad 1989) došlo k restitucím, k navracení částí majetku původním majitelům nebo jejich dědicům. Tímto způsobem se vrátil i dům ve Vodičkově ulici v Praze potomkům Jana Langhanse, rodině Meisnerů-Wismerů. Jako v podobných případech se jednalo o nemovitost, která byla zcela zruinována neexistující péčí v průběhu čtyřiceti let socialistické vlády. V letech 2001/02 prošel dům rozsáhlou rekonstrukcí pod vedením architekta Ladislava Lábuse. Obchod Centrum FotoŠkoda navázal na fotografickou tradici domu Langhans a stal se střediskem pro amatérské a profesionální fotografy.

Při rekonstrukci domu byly v letech 1998 a 2000 stavebními dělníky objeveny dvě skříně s více než 9 tisíci skleněnými negativy Galerie osobností. Nalezené krabice, většinou velikosti 18 × 24 cm, byly označeny systémem římských a arabských číslic a nadepsány jmény osob, jejichž portréty do nich byly uloženy. Římské číslice označují profesní skupiny, arabské očíslování značí počet krabic v jednotlivých kategoriích. Právě přesný systém popisu krabic názorně dokazuje rozsáhlost nálezu, a zároveň dává nahlédnout i do rozsahu ztrát, které Galerie osobností utrpěla.
První část pozitivů, které z originálních negativů zhotovil fotograf Ivan Lutterer (1954 – 2001), byla představena za velkého zájmu veřejnosti v roce 2000 na výstavě v pražském Rudolfinu.
Přes svou neúplnost je znovuobjevený Langhansův archiv unikátní. Na tisících tváří se obráží podoba a výraz portrétovaných, stejně tak jako minulá doba se svými vnějšími znaky, módou a způsobem fotografického snímání. Galerie osobností vypovídá ale i o Praze jako významné evropské křižovatce té doby. V nalezeném archivu se mísí portréty Čechů, jejichž působnost často přesahovala hranice země, a cizinců, kteří zde žili, pracovali nebo sem přijížděli. Tím sbírka přirozeným způsobem dokládá někdejší význam české země pro Evropu a stává se zajímavým svědectvím v poznávání vlastní minulosti.
Na základě historického a symbolického významu nalezeného archivu byla z iniciativy dědiců, rodiny Meisner–Wismer, založena Nadace Langhans Praha (2003).
Jejím úkolem je jí svěřený archiv negativů ochraňovat, zpracovávat, restaurovat a postupně zpřístupňovat veřejnosti.
Komunistická zvůle se pokusila zničit historickou paměť národa – portréty jeho elity. Náhodný nález Langhansovy Galerie osobností je obnovením historické kontinuity a důležitým krokem jejího potvrzení. Vložením negativů do Nadace Langhans Praha zůstává archiv zachován ve své komplexnosti i pro další generace.