Pracovna

Pracovna je trojí. Jako kdyby opravdová práce spočívala v určité harmonii a vyváženosti.

Kavárna jako prostor, kde se dá najíst a napít. Kavárna jako místo setkání a rozhovoru. Kavárna jako zákoutí pro lelkování, vychutnání poledního světla a vůně kávy.

Pracovna s čistým stolem, tichem a světlem nezbytným k soustředění. Místo, kam když si člověk sedne, tak prostě pracuje. Místo, kde jde o všechno. Místo, kde se člověk zpříma staví svému úkolu a tiše svádí svůj každodenní zápas o dílo a taky o sebe. Aby se večer směl vrátit domů, unavený, ale klidný a spokojený.

Konečně Vlastní prostor. Místo, kde se nepracuje v první řadě na díle, ale kde se člověk sám sobě stává svým vlastním dílem, objevuje své vnitřní prostory, naplňuje je a dává jim tvar, aby obnoven mohl přistoupit ke své práci a žít plněji svým vlastním životem.

Místo pro práci, místo pro sebe

Práce je především cestou, jak být a jak se stávat plně člověkem. Práce je časem, v němž se naplno rozvíjí lidské schopnosti a možnosti. Práci se věnují leta. Prací tvoříme sebe samé. Taková práce vyžaduje značnou dávku soustředění a zároveň rozvinutou kreativitu, díky níž je možné jít stále dál. Práce se tak podobá opracovávání kamene, s plným nasazením a s naprostou pečlivostí. A každý prostředek a nástroj, který dovolí dostat se blíže k jádru, si zaslouží vděčnost. K jádru, k tomu, co nám je konečně vlastní, kým jsme a kým být chceme.

Taková představa stojí za Pracovnou. Pracovna je v první řadě prostorem pro plné rozvinutí možností jejích dvou zakladatelů. Nastal čas. Uzrálo něco, co si žádalo dostat tvar, aby zpětně tvarovalo své původce. Naše díla nás mění, ale nejsou tu jen pro nás.

pro Pracovnu napsal Šimon Grimmich (přehozeno pořadí v textu)