Divadlo Komedie

Divadlo Komedie sídlí ve funkcionalistickém paláci z roku 1930 od architekta Josefa Karla Říhy, na konci bloku Jungmannovy a Vladislavovy ulice v Pasáži Vlasty Buriana, mezi tramvajovými zastávky Lazarská a Vodičkova. Dříve budova patřila Báňské a hutní společnosti, dnes ministerstvu financí.

Josef Karel Říha (1893–1970)
Stavitel a urbanista, žák architekta Jana Kotěry, je krom paláce Báňské a hutní společnosti a řady menších obytných budov také autorem obchodního domu společnosti Ferra v ulici Na Florenci, pozoruhodné vlastní vily v ulici Nad Santoškou, budovy Motolského krematoria a také knihy Základy teorie tvorby krajin. V projektu paláce Báňské a hutní společnosti od počátku počítal s prostory pro divadlo a také s klubovnu a šermírnou pro Český šermířský klub Riegel (nejstarší a do současné doby bez přerušení činný šermířský klub na území Česka). Jedinečná stavba byla vybudována v letech 1928–1930. Tehdejší divadelní sál měl kapacitu 900 sedadel a již na sklonku roku 1930 se v něm usídlilo Divadlo Vlasty Buriana.

Divadelní sál v suterénu paláce Báňské a hutní společnosti funguje pod názvem Divadlo Komedie (s krátkou přestávkou v 90. letech) od roku 1954. Předtím byl název odvozen od souborů, které v něm působily. Jednalo se o Divadlo Vlasty Buriana a Divadlo kolektivní tvorby. Společně s Komorním divadlem tvořilo Městská divadla pražská v letech 1954–2002, poté bylo nějaký čas provozně i umělecky autonomní scénou. V roce 2018 bylo znovu zahrnuto do svazku Městských divadel pražských.

Jako první se v nově vzniklém sále usídlilo Divadlo Vlasty Buriana (1930-1944). Burianovo divadlo fungovalo od roku 1925, nejprve v Paláci Adria a poté ve Švandově divadle. Jeho popularita stoupala, a proto si Burian v roce 1930 pro své divadlo vybral nové reprezentativní prostory v centru města, dnešní divadlo Komedie. Dramaturgie brala do úvahy především Burianův komický talent a na repertoáru se objevovaly převážně úpravy domácích a zahraničních her, tzv. burianovská fraška z prostředí rodiny, aristokracie, armády či úřadu. V sezóně 1933/34 angažoval Burian režiséra Julia Lébla, který režíroval všechny inscenace až do uzavření divadla. Divadlo mělo časté problémy s cenzurou a bylo pokutováno. Vedle Buriana zde hráli: Jaroslav Marvan, Karel Noll, Čeněk Šlégl, Václav Trégl ad. Kromě běžného divadelního programu nabízelo i odpolední filmová představení tzv. Kinemu Burianova divadla. Jako projekční plátno sloužila jevištní opona a promítaly se především filmové týdeníky nebo různé naučné pořady. V prostorách divadla byly pořádány sportovní aktivity, různé soutěže a divadlo vydávalo také vlastní časopisy. Na jaře roku 1944 Burian zamýšlel přeměnit divadlo se seriálovým provozem v umělecky hodnotnou scénu, ovšem v září 1944 bylo divadlo uzavřeno z důvodu zákazu divadelní činnosti.

24. května 1945 bylo divadlo obsazeno ozbrojenou revoluční závodní radou a administrativním ředitelem byl zvolen herec Karel Němec (dříve působil v souboru Divadla V. Buriana). Nově vzniklý soubor se pod názvem Divadlo kolektivní tvorby(1945-1946) programově hlásil ke zdravému českému realismu, myšlenkovému předvoji pracujících. Divadlo zahájilo provoz 20. června 1945 pod vedením uměleckého šéfa revolučního pracovníka a herce Zdeňka Podlipného. Navázat na úspěch Divadla Vlasty Buriana se ale nepodařilo, protože na konci sezóny 1945/46 divadlo zaniklo. Poté zde mělo působit po vzoru moskevského Divadla sovětské armády nově založené Československé divadlo armády, ale protože prostor požadavkům nevyhovoval, posloužil pro filmové projekce Armádního kina (do r. 1950).

O divadelní činnosti v prostorách Divadla Komedie v rozmezí let 1950-1954 existují pouze dohady, které mají obecný charakter. Divadlo po válce sloužilo pravděpodobně armádě a vládním institucím, případně fungovalo různým nájemcům jako stagiona. Ke změně došlo až v roce 1954, kdy bylo pod názvem Divadlo komedie (1954-2002) přičleněno k nově vzniklým Městským divadlům pražským, které vedl režisér Ota Ornest.

Dramaturgie se opírala o komediální klasické i soudobé kusy, své místo na repertoáru měly i satirické hry s aktuální tematikou. Tituly byly vybírány s ohledem na dispozice souboru a důraz byl kladen zejména na hereckou složku. (Jaroslava Adamová, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Marvan, Marie Rosůlková, Irena Kačírková, Václav Voska, Miroslav Homola aj.) Kromě řady herců byli angažováni i výrazní režiséři: Alfréd Radok, Miroslav Macháček, Ivan Weiss, František Miška, Karel Svoboda aj.)

V roce 1972 se stal novým ředitelem Městských divadel pražských Lubomír Poživil a za jeho působení došlo ke změnám působišť souboru. Divadlo Komedie bylo v letech 1972-1979 propůjčeno Divadlu Jiřího Wolkera, které procházelo rekonstrukcí (původně plánované 2 roky rekonstrukce se protáhly na 7 let) a když bylo v roce 1979 předáno k opětovnému užívání Městským divadlům pražským, potřebovalo již nutnou rekonstrukci a modernizaci. Městská divadla pražská shledala tuto scénu nevyhovující, přestala na ní působit a scéna byla uzavřena z důvodu plánované opravy, s níž se započalo až v lednu roku 1988. Opravená scéna se pod hlavičku Městských divadel pražských vrátila až v lednu roku 1991 a s „novým kabátem“ přišel i nový název Divadlo K. Toto pojmenování nesla scéna pravděpodobně do konce sezóny 1990/91. Nová sezóna 1991/92 přinesla umělecké osamostatnění jednotlivých scén MDP a divadlo dále působilo pod názvem Divadlo Ká.  Nové vedení Městských divadel pražských v čele s ředitelem Janem Vedralem  a uměleckým šéfem Petrem Paloušem (a následně Jaroslavem Gillarem) zvolilo pro název divadla počáteční písmeno předchozích úspěšných scén MDP /Komedie a Komorní/ a repertoárem navázalo na tradici Komorního divadla, které se profilovalo jako dramaturgicky náročné a inscenačně průbojné. Od července 1994 stanuli ve vedení Divadla Komedie  (1994-2002) Michal Dočekal (jako umělecký šéf) a režisér Jan Nebeský. Divadlo přešlo ke svému dřívějšímu názvu a svojí nekonvenční dramaturgií se zařadilo k divácky vyhledávaným osobitým pražským scénám. Dramaturgie vynikala především netradičním pojetím klasických divadelních textů. V roce 1996 scéna získala titul divadlo roku. V souboru působili mladí herci, nejvýraznějšími osobnostmi hereckého souboru byli: David Prachař, Saša Rašilov, David Matásek, Dana Batulková, Linda Rybová, Lucie Trmíková, Kamil Halbich ad., zapomínat ovšem nesmíme ani na starší generaci:  Zdena Hadrbolcová, Miroslav Mejzlík, Ladislav Mrkvička, Ema Černá ad.  V roce 2002 odešel Michal Dočekal do Národního divadla a následným konkurzem na nového provozovatele skončila na dalších bezmála dvacet let éra Divadla Komedie v rámci uskupení Městských divadel pražských.

Po vypsání konkurzu na obsazení Divadla Komedie zvítězil projekt Pražského komorního divadla. Ředitelem divadla byl režisér Dušan David Pařízek a uměleckým šéfem režisér David Jařab. Pod jejich uměleckým vedením se opět podařilo vybudovat jednu z nejprogresívnějších českých divadelních scén. Repertoár divadla se opíral především o divadelní texty uvedené v české či světové premiéře a soustředil se na okruh představitelů německého a rakouského dramatu (Thomas Bernhard, Werner Schwab nebo Elfride Jelinek). Divadlo získalo opakovaně titul divadlo roku a jeho umělecká činnost byla hojně oceňována doma i v zahraničí. Nakonec bylo v roce 2011 nuceno ukončit svoji činnost z důvodu neudělení odpovídající výše grantu.

Následovalo výběrové řízení, ve kterém vyhrálo sdružení Divadlo Company.cz (ředitel Vojtěch Štěpánek a umělečtí šéfové Eva Bergerová a Jan Novotný), které v dubnu 2016 odešlo z prostor Divadla Komedie do sálu Divadla Na Prádle. Důvodem odchodu bylo též neudělení odpovídajících finančních prostředků. Umělecký tým Divadlo Company.cz  zde realizoval svůj projekt Centra východní dramatiky, přičemž se dramaturgicky zaměřoval na inscenování zcela nových či dosud neobjevených autorů z východních zemí.

Od února 2017 byl sál Divadla Komedie propůjčen souboru Divadla Na zábradlí, neboť na jeho domovské scéně probíhala rekonstrukce. Od sezóny 2018/2019 je divadlo Komedie opět součástí Městských divadel pražských a skladbou programu míří zejména k mladému publiku.