Divadlo Komedie

Divadlo Komedie sídlí ve funkcionalistickém paláci z roku 1930 od architekta Josefa Karla Říhy, na konci bloku Jungmannovy a Vladislavovy ulice v Pasáži Vlasty Buriana, mezi tramvajovými zastávky Lazarská a Vodičkova. Dříve budova patřila Báňské a hutní společnosti, dnes ministerstvu financí.

 

Josef Karel Říha (1893–1970)
Stavitel a urbanista, žák architekta Jana Kotěry, je krom paláce Báňské a hutní společnosti a řady menších obytných budov také autorem obchodního domu společnosti Ferra v ulici Na Florenci, pozoruhodné vlastní vily v ulici Nad Santoškou, budovy Motolského krematoria a také knihy Základy teorie tvorby krajin. V projektu paláce Báňské a hutní společnosti od počátku počítal s prostory pro divadlo a také s klubovnu a šermírnou pro Český šermířský klub Riegel (nejstarší a do současné doby bez přerušení činný šermířský klub na území Česka). Jedinečná stavba byla vybudována v letech 1928–1930. Tehdejší divadelní sál měl kapacitu 900 sedadel a již na sklonku roku 1930 se v něm usídlilo Divadlo Vlasty Buriana.

 

Divadlo Vlasty Buriana
Založené roku 1925, se na atraktivním místě v přímém centru Prahy rychle zabydlelo a jednoznačně prosperovalo, herecký soubor se tu stabilizoval (mezi stálice patřili např. František Kovařík, Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Václav Trégl, Eman Fiala nebo Theodor Pištěk). Dramaturgie byla zaměřena především na to, aby se mohl uplatnit Burianův komický talent, proto docházelo k výrazným úpravám domácích i zahraničních her. Vedle komedií s Vlastou Burianem, DVB uvádělo také představení pro děti. Hry, které byly hojně navštěvovány i lidmi z venkova, se hrály v tzv. „seriálovém provozu“ – denně (a v sobotu dvakrát či třikrát) stejný kus. Nejúspěšnější z nich dosahovaly stovky repríz a v mnoha případech byly zfilmovány. Popularitu souboru zvyšovaly také četné sportovní aktivity a soutěže v prostorách divadla. V divadle Burian zřídil ve třicátých letech denní kino Vlasta (poté Cinema), v budově se nacházely i dílny, ateliér a módní salón. Velké umělecké a grafické úrovně dosahovala rovněž periodika vydávané DVB. O jejich vydávání se mj. starali novináři Karel Konrád a Karel Kučera. Burianovo divadlo bylo na přelomu třicátých a čtyřicátých let nejen jedním podnikatelsky nejúspěšnějších podniků v Praze, ale také důležitým kulturním centrem a jedním ze základů kultury v tehdejším Československu.

Divadlo hrálo až do 1. září 1944. Poslední válečnou sezónu již (jako ostatní divadla v Říši) nezahájilo. Po osvobození v květnu 1945 DVB obsadila ozbrojená revoluční závodní rada (složená i z Burianových herců). Po zatčení Vlasty Buriana divadlo ještě týž den rada přejmenovala na Divadlo kolektivní tvorby. Produkce bez Buriana ale nebyly úspěšné, diváci je takřka bojkotovali, a tak ke konci sezóny 1945 / 1946 Divadlo kolektivní tvorby zaniklo. V následujících letech objekt využívala armáda a vládní instituce, do roku 1950 zde působilo Armádní kino.

 

Název Divadlo Komedie
vznikl v roce 1950 a původně náležel divadlu ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí. (Název Divadlo Komedie se tedy nikterak neváže na Divadlo Vlasty Buriana a jeho éru, jak se často traduje.) Nové veseloherní divadlo, jak se sál ve Stýblově pasáži jmenoval, bylo právě pod tímto jménem – Divadlo Komedie – připojeno k Městským divadlům pražským. Po čtyřech letech se však toto Divadlo Komedie přestěhovalo právě do nevyužívaného prostoru bývalého Burianova divadla v paláci Báňské a hutní společnosti.

Součástí Městských divadel pražských bylo Divadlo Komedie až do roku 2002. V období do roku 1972 – tedy pod osvíceným vedením Oty Ornesta se podoba Městských divadel pražských ustálila, spadaly pod ně krom Komedie také Komorní divadlo a ABC. Na všech těchto scénách hrál jeden soubor. Režiséry v něm byli krom Oty Ornesta také Miroslav Macháček, Václav Hudeček, Alfréd Radok nebo Karel Svoboda, hráli mj. Marie Rosůlková, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský starší, Radovan Lukavský, Jaroslav Marvan, Irena Kačírková, Jaroslava Adamová, Lubomír Lipský, Josef Kemr, Václav Voska, Dana Medřická, Josef Bek a další. S divadlem spolupracovali významní výtvarníci, např. Cyril Bouda, Ester Krumbachová, Josef Svoboda, František Tichý a František Tröster.
Pod vedením Oty Ornesta se divadlo vyhnulo „extrémní podobě socialistického realismu“, na repertoáru se objevovala především díla světových klasiků, hry byly vybírány i s ohledem na uplatnění herců, což nebylo v padesátých a šedesátých letech u většiny jiných souborů běžné.

V letech 1972 – 1979 Městská divadla pražská objekt nevyužívala, hostovalo zde Divadlo Jiřího Wolkera. Na příštích dvanáct let byl divadelní sál uzavřen z důvodů rekonstrukce. Tato však započala až v lednu 1988 podle plánů architekta Karla Pragera (autora mimo jiné Nové scény Národního divadla v Praze nebo budovy někdejšího Federálního shromáždění). Ne příliš citlivými zásahy vznikl sice komornější prostor – dnes má sál pouhých 259 míst, řada estetických linií původní budovy byla však narušena.

V roce 1991 byl zrekonstruovaný prostor, stále náležící po Městská divadla pražská, otevřen pod názvem Divadlo „K“ (posléze psáno Divadlo Ká). Nové vedení Městských divadel pražských v čele s Janem Vedralem zvolilo pro pojmenování počáteční písmeno „k“ z obou velmi úspěšných zaniklých scén (Komorní a Komedie) a rozhodlo se repertoárem navázat na tradici Komorního divadla. Scéna se proto vyhranila jako náročná a inscenačně průbojná. Uměleckým šéfem Divadla Ká byl nejprve Petr Palouš a posléze Jaroslav Gillar. Šestnáctičlenný soubor byl již samostatný, tedy nikoli společný pro celá Městská divadla pražská.

V květnu 1994 proběhl konkurz na nové umělecké vedení Divadla Ká, ve kterém zvítězil projekt režisérů Michala Dočekala a Jana Nebeského. S příchodem těchto režisérů a souboru pocházejícího z velké části z Divadelního spolku Kašpar se divadlo vrátilo k názvu Divadlo Komedie. Divadlo Komedie se za osmiletého Dočekalovo šéfování vyznačovalo hledáním originální dramaturgie a netradičním pojetí klasických divadelních textů. Vytvořilo řadu pozoruhodných inscenací, získalo mnohá ocenění. Vyrostla zde (či výrazně se posunula) řada hereckých osobností (David Prachař, David Matásek, Lucie Trmíková, Saša Rašilov, Petra Lustigová, Miloš Majzlík, Jan Dolanský a další).
V roce 2002 umělecký šéf souboru Michal Dočekal odešel do Národního divadla v Praze. Následně divadlo prošlo ekonomickou transformací, odtrhlo se od Městských divadel pražských a z výběrového řízení na nového provozovatele Divadla Komedie vítězně vyšel projekt Pražského komorního divadla pod vedením Dušana Davida Pařízka a Davida Jařaba.

 

Pražské komorní divadlo
setrvalo u názvu Divadlo Komedie. Co se prostoru týče, PKD za přispění architektů Tomáše Rusína a Ivana Wahly přistoupilo k úpravám divadelního sálu i prostorů kavárny a foyeru. Snahou těchto změn a očistných kroků bylo vrátit divadlu vnitřní i vnější estetický ráz, navázat na meziválečnou modernu.

Repertoár divadla tvořili až na výjimky divadelní texty uvedené v české či světové premiéře, dramaturgie se soustředila na současnou rakouskou či německou dramatiku (uvedla např. hry Wernera Schwaba, Thomase Bernarda, Elfriede Jelinek, Rainera Wernera Fassbindera, Petera Handkeho) či na její předobrazy a východiska, nebo hry překračující rámec klasického činoherního divadla. Určujícím prvkem tak oproti repertoárovému typu divadel nebyl pouze herecký soubor, ale především zřetelně formulovaná dramaturgie, také ovšem vyhraněné inscenační postupy a celková myšlenková konzistentnost. Vedle Dušana Davida Pařízka a Davida Jařaba zde režíroval také Jan Nebeský, Kamila Polívková (jinak dvorní scénografka divadla), Viktorie Čermáková a další – také zahraniční režiséři. Organizaci a chod divadlo měl na starosti pouze minimální produkčně-umělecký tým. PKD nemělo herecký soubor v zaměstnaneckém poměru, přesto však disponovalo stálým okruhem herců, kteří za deset let svého působení na jevišti Divadla Komedie dosáhli působivých kvalit a souhry. Jmenujme alespoň herecké osobnosti, jako jsou např. Karel Roden, Martin Finger, Daniela Kolářová, Roman Zach, Saša Rašilov, Vanda Hybnerová, Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Ivana Uhlířová, Jiří Štrébl, Stanislav Majer… Divadlo bylo mnohokrát oceněno jak za jednotlivé výkony, tak za inscenace i za kvalitu tvorby v jednotlivých letech.

V roce 2011 se Pražské komorní divadlo dobrovolně rozhodlo předčasně ukončit svou práci v Divadle Komedie. Šéf souboru, Dušan David Pařízek k tomuto rozhodnutí dospěl po vleklých neshodách, které měl se svým zřizovatelem kvůli financování souboru. Snižování příspěvku od města by znamenalo dělat kompromisy v připravené dramaturgii, to PKD činit nechtělo – v červenci roku 2112 v Divadle Komedie tedy odehrálo své poslední představení. Z výběrového řízení, které proběhlo na podzim 2011 vzešel nový provozovatel – Divadlo Company.cz.