Palác Kinských Národní galerie

Palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze je od roku 2010 – po přesídlení ze Zámku Zbraslav – mimo jiné sídlem Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Kurátorky této sbírky připravily pro návštěvníky ucelenou přehlídku starého i současného umění Asie. V centru Prahy může návštěvník obdivovat expozici představující nejvýznamnější umělecké soubory archaického čínského umění, buddhistického sochařství, tibetské votivní obrazy zvané thankgy, islámskou keramiku a umění kovu, japonské dřevořezy a ilustrované knihy a starou i moderní čínskou malbu.

Sbírka orientálního umění, jež v roce 2015 oslavila 63 let své existence v rámci Národní galerie v Praze, spravuje 13 574 předmětů původem z Japonska, Číny, Koreje, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie, islámské kulturní oblasti a Afriky. Vedle Náprstkova muzea, které je součástí Národního muzea, je Národní galerie jedinou veřejnou institucí zaměřující se na sbírání, studium a prezentaci asijského umění v České republice. Svým rozsahem a významem patří Sbírka orientálního umění k předním kolekcím podobného materiálu ve střední a východní Evropě. V západní Evropě bychom mohli najít paralely například v kolekcích institucí jako jsou Musée Cernuschi v Paříži, Museum für Ostasiatische Kunst v Berlíně, Museum für Ostasiatische Kunst v Kolíně nad Rýnem nebo Ashmolean Museum v Oxfordu.

Od svého založení v roce 1952 pod vedením dr. Lubora Hájka Sbírka systematicky buduje soubory krásných i užitých umění výše zmíněných oblastí a rozšiřuje je cílenými nákupy, převody z jiných veřejných institucí, stejně jako odkazy a dary soukromých sběratelů. Zásadní význam Sbírky proto spočívá v tom, že relativně přesně dokumentuje obraz sběratelství asijského umění v českých zemích přibližně od poloviny 19. století do současné doby. Kulturní výměna a styky českých zemí s oblastmi východní Asie jsou také jedním ze stěžejních témat, jehož zpracovávání a prezentaci se Sbírka ve své odborné činnosti věnuje.

Sídlem Sbírky je po přesídlení ze Zámku Zbraslav, kde byla její stálá expozice instalována v letech 1998–2009, nyní palác Kinských na Staroměstském náměstí. V prvním patře zde mohou návštěvníci shlédnout expozici představující nejvýznamnější umělecké soubory Sbírky, k nimž patří archaické čínské umění, buddhistické sochařství, čínské a japonské předměty užitého umění, tibetské votivní obrazy zvané thankgy, islámská keramika a umění kovu, japonské dřevořezy a ilustrované knihy a stará i moderní čínská malba. V prezentaci těchto souborů se Sbírka nesnaží o vyčerpávající historický či umělecko-historický přehled, nýbrž staví především na představení unikátních mistrovských děl jednotlivých kultur s poukazem na jejich původní společenský kontext na jedné straně a jejich recepci v evropském prostředí na straně druhé.

Palác Kinských byl postaven v letech 1755–1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Nejjižnějšímu domu, zmíněnému poprvé roku 1363, předcházel románský objekt z 12. století, jehož přízemí vybudované z kvádříkového zdiva se dosud zachovalo ve sklepení paláce. Po roce 1560, kdy byl dům v držení Trčků z Lípy a později Příchovských z Hodějova, došlo k renesančním přestavbám. Severní část dnešního paláce vznikla ve druhé třetině 13. století. Vlivem středověkého způsobu života se v dnešních sklepech zachovalo původní přízemí, včetně raně gotické křížové klenby.

Poprvé se oba domy spojily roku 1508, když si je najal Albrecht z Kolovrat. Kolem roku 1583 prošla severní část objektu větší přestavbou, při níž byl mj. zřízen v průčelí balkon. Nejpozději roku 1750 získal severní část Jan Arnošt hrabě Golz, před rokem 1755 k ní přikoupil i část jižní a obě definitivně spojil. Při prodeji paláce Františku Oldřichu Kinskému roku 1768 měl již svou konečnou podobu a byl snad i ozdoben sochami I. F. Platzera.

Ve třicátých letech 19. století se dále rozšířil připojením severního (levého) domu č. p. 607, u něhož jsou opět zachovány gotické sklepy, a byl klasicistně upraven. Komplex se skládá z hlavní budovy při náměstí, levého křídla, příčného křídla, budovy při Týnské ulici a bočních křídel. Zadní budova do Týnské ulice pochází z roku 1838, stejně jako pozdně klasicistní úpravy fasád. V téže době byla také upravena obě palácová nádvoří, z nichž zadní sloužilo původně jako hospodářské zázemí. Zde se zachovala kašna s obdélnou nádrží. Palác je ve správě Národní galerie od roku 1949.

Sbírka orientálního umění Národní galerie v Praze je jednou ze sta sbírek, které zveřejnily svá nejlepší díla na mezinárodních webových stránkách pro asijské umění VCM – Virtual Collection of Masterpices: http://old.vcm.asemus.museum/default.aspx