Jízdárna Pražského hradu

Barokní průčelí Jízdárny Pražského hradu z konce 17. století tvoří téměř celou jednu stranu ulice U Prašného mostu, která vede na Pražský hrad ze severní strany, přes Jelení příkop. V polovině 20. století byla Jízdárna adaptována na výstavní síň.

Unikátní budova Jízdárny Pražského hradu byla postavena v devadesátých letech sedmnáctého století v barokním stylu stavitelem Jakubem Antonínem Canevallem. Autorem návrhu byl architekt Jean Baptiste Mathey. Budova byla původně určena pro jezdecký výcvik a jezdecké zábavy šlechtického panstva, které se koňským radovánkám oddávalo především v nedaleké Míčovně. Konaly se zde turnaje, klání v jízdě na koních a další soutěže. Původní účel jízdárny připomínají štukové reliéfy skákajících koní v průčelí stavby.

V roce 1760 jízdárna vyhořela a bylo nutné celou stavbu zrekonstruovat. Budova nové jízdárny se skládala z několika částí – tou největší byla Zimní jízdárna, která sloužila k jezdeckým kratochvílím v zimním období. Na ni navazovala Letní jízdárna a jízdárenský dvůr, který složil především k hospodářským účelům. V areálu nemohly pochopitelně chybět ani stáje pro koně.

V pozdějších dobách, když už jízdárna dávno svou funkci neplnila, byla stavba propůjčena vojsku. Vojáci si zde postupem času zřídili svá skladiště. Původní letní otevřená jízdárna byla v 50. letech 20. století zastavěna garážemi a na jejich střeše byla upravena zahrada, z níž se otvírá neobvyklý pohled na katedrálu sv. Víta a část severního opevnění Pražského hradu. V polovině dvacátého století byla Jízdárna přeměna na výstavní síň a prostory galerie, kde se v současné době pořádají výstavy nejvýznačnějších umělců.