Lapidárium Národního muzea – Výstaviště Holešovice

Název „lapidárium“, odvozený od latinského pojmenování kamene („lapis“, 2. pád „lapidis“), se vžil v novější době jako označeni pro sbírky kamenných soch a architektonických fragmentů středověkého i novověkého původu. Nejběžnějším důvodem pro vznik lapidárií byly rekonstrukce gotických katedrál, probíhající v mnoha případech od 19. století. Poškozené originální architektonické články a skulptury, vyměňované při těchto opravách, esteticky a historicky i přes své poškození stále cenné, byly často ukládány do interiérů, aby byly chráněny před další zkázou.

Lapidárium Národního muzea v Praze má sice také fragmenty z pražské katedrály, ale to je jen malá část jeho sbírek, jejichž skladba je mnohem bohatší. V dnešní podobě sestává kolekce Lapidária Národního muzea asi ze dvou tisíc sbírkových předmětů, z nichž přes čtyři sta nejlepších kusů je vystaveno, zatímco ostatní jsou udrženy v depozitářích. Obecně lze říci, že jde o doklady kamenického řemesla a sochařských prací v kameni z českých zemí, zejména však z Prahy, v časovém rozsahu 11. až 19. století, výjimečně i z počátku 20, století.

Doplňkem sbírky Lapidária jsou i tři bronzové plastiky Františka l., maršála Radeckého a Františka Josefa I. Ve dvou největších sálech dokresluji atmosféru historických sbirek také gotické, renesanční a barokní trámové stropy pocházející ze zbořených pražských budov.