Šternberský palác Národní Galerie

Stálá expozice:

Sbírka starého umění

Kolekce německého a rakouského malířství 15.–18. století
Italské umění 14.–18. století
Nizozemské umění 15.–16. století
Španělští umělci 16.–18. století
Francouzské malířství 17.–18. století
Vlámské a holandské umění 16.–18. století

Expozice byla instalována po odkrytí a obnově nástropních maleb.
Expozice zahrnuje mimo jiné obrazy: A. Bronzina, G. B. Tiepola, El Greca, F. Goyi, P. P. Rubense, H. Holbeina st. či A. Dürera.

Úvod expozice náleží památkám z období antického Řecka a Říma. Sály prvního patra dále obsahují slavnou estenskou kolekci italského umění 14.–16. století. Ta v sobě zahrnuje jak díla starších toskánských mistrů (B. Daddi, Lorenzo Monaco), tak práce benátské školy (dílna Vivariniů) a mistrovské ukázky florentského manýrismu (A. Bronzino, A. Allori). Pozoruhodnému souboru staršího nizozemského malířství vévodí monumentální oltářní archa Jana Gossaerta zv. Mabusse. Vystavená sbírka ikon nabízí příklady z tvorby většiny významných center Středomoří a východní Evropy.

Ve druhém patře paláce se návštěvník setká s tvorbou italských, španělských, francouzských a nizozemských mistrů 16.–18. století. Nechybí zde velká jména evropského malířství, mezi nimi Tintoretto, Ribera, Tiepolo, El Greco, Goya, Rubens či van Dyck. Mimořádnou kvalitou vyniká zvláště kolekce holandských mistrů, které vévodí díla Rembrandtova, Halsova, Terborchova, Ruysdaelova a van Goyenova. Samostatný kabinet, instalovaný ve stylu první poloviny 19. století, připomíná osobnost Josefa Hosera. Tomuto významnému sběrateli a mecenáši vděčí Národní galerie za podstatnou část svých sbírek starého umění.

Přízemí je věnováno expozici německého a rakouského umění 16.–18. století. Mezi řadou mistrovských děl, jejich autory jsou např. Lucas Cranach či Hans Baldung zv. Grien, nalezne návštěvník i jeden z nejslavnějších obrazů evropského malířství, Růžencovou slavnost od Albrechta Dürera. Malba vznikla v Benátkách roku 1506 a do Prahy se dostala zásluhou císaře Rudolfa II. Expozici doplňují komorní soubory dobového uměleckého řemesla a drobné plastiky. S kreslířským a grafickým uměním minulých staletí se návštěvník setká v grafickém kabinetu v přízemí paláce. Výstavní sály opět zdobí původní barokní nástěnné a nástropní malby.

Šternberský palác na Hradčanském náměstí 15, čp. 57 v Praze 1 patří mezi nejvýznamnější díla světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Čechách.

Šternberský palác leží poněkud stranou Hradčanského nám., až na samém okraji Jeleního příkopu. Prochází se k němu vlastně levým křídlem Arcibiskupského paláce.

Na místě dnešního paláce stával renesanční palác Lobkoviců. Bydlel zde např. i nejvyšší hofmistr císaře Rudolfa II. Kryštof starší Popel z Lobkovic na Pátku. Později patřil rodu Fürstenbergů, poté Schwarzenbergů a v roce 1690 se stal vlastnictvím Šternberků. Hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka přikoupil v roce 1697 sousední Sasko-lauenburský palác a rozhodl se vystavět v těchto místech palác nový. Stavba byla zahájena v roce 1698.

Stavba se protáhla do roku 1707, a i když z původní plány nebyly zcela uskutečněny, stala se jednou z nejvýznamnějších staveb světské architektury nastupujícího vrcholného baroka u nás.

V roce 1811 palác zakoupila Společnost vlasteneckých přátel umění, která v letech 1835–1842 provedla dostavbu jižního křídla ve stylu pozdního klasicismu podle projektu Jana Novotného. Při této přestavbě vzniklo nové barokní průčelí. V této době (1821 až 1847) byly v paláci umístěny i sbírky Národního muzea. Zde pracovali zakladatelé české vědy (Pavel Josef Šafařík, Karel Bořivoj Presl). Archivář Václav Hanka (pravděpodobný tvůrce rukopisu Královédvorského a Zelenohorského) a malíř Antonín Mánes zde v té době i bydleli.

V roce 1871 objekt získal Spolek paní a dívek sv. Anny, který zde zřídil útulek pro mentálně postižené, nazvaný podle mecenášky kněžny Ernestiny Auerspergové Ernestinum. Pod tímto jménem bývá také v literatuře někdy palác uváděn.

V letech 1918–1947 palác užívala Československá armáda. V paláci byla umístěna intendantní vojenská škola, sídlilo zde protektorátní vládní vojsko a po roce 1945 Hradní stráž. Až v roce 1947 se stal majetkem Národní galerie.

V současné době zde sídlí stálá expozice evropského malířství Národní galerie.

Totožnost architekta je dodnes nejasná. Za nejpravděpodobnější je přijímána osoba Giovanniho Battisty Alliprandiho, ale není vyloučena spoluúčast Jana B. Matheyho, autora šternberského zámku v Troji. Uvádějí se však jména i dalších možných stavitelů: Domenico Martinelli, C. Fontana, Kryštof Dientzenhofer, Johann Bernhard Fischer z Erlachu či Jan Blažej Santini-Aichel.

Výzdoba interiéru odpovídá významu stavby. Štuky jsou dílem Giuseppe Donata Frisoniho, na malířské výzdobě se podíleli významní umělci té doby: Michael Václav Halwax, Matěj Nettel, Jan Rudolf Bys, Jan Václav Kratochvíl.

Zdroj: Národní Galerie a Wikipedia