Salmovský a Schwarzenberský palác – Národní Galerie

Salmovský (též zvaný malý Schwarzenberský) palác je klasicistní trojkřídlá budova palácového typu s čestným dvorem na Hradčanském náměstí. Stavbu nechal provést v letech 1800 až 1811 pražský arcibiskup Vilém Florentan, kníže Sal-Salm podle návrhu Františka Pávíčka (Pawitschka) na místě, kde před tím stálo několik menších šlechtických sídel. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům, jenž od roku 1811 náležel Schwarzenberkům, kteří jej spojili se sousedním Schwarzenberským palácem. Novodobá historie paláce vedla k jeho devastaci, až v roce 2004 převzala objekt Národní galerie v Praze, která palác zrekonstruovala pro potřeby své expozice a navázala tak na rekonstrukci vedlejšího Schwarzenberského paláce. Do prostoru dvora mezi paláci byla na základě mezinárodní architektonické soutěže provedena vestavba vstupního objektu. Na konci roku 2011 byla rekonstrukce završena kolaudačním souhlasem s užíváním.

Umění 19. století od klasicismu k romantismu

Sbírka umění 19. století Národní galerie v Praze otevřela v rekonstruovaném Salmovském paláci na Hradčanském náměstí novou expozici umění 19. století, která představuje nejvýznamnější díla malířství a sochařství období od klasicismu k romantismu. Vybraná kolekce, doplněná o reprezentativní zápůjčky z významných institucí a soukromých sbírek, je koncipovaná v chronologické linii do stylových, tematických a autorských celků.

České umění bylo nedílnou součástí středoevropského uměleckého prostoru a jeho východiska, kritéria i hodnocení byla úzce spojena nejen s uměleckou scénou, ale i s institucemi ve Vídni i v německých uměleckých centrech. Z těchto důvodu jsou integrální součástí expozice též plátna německých a rakouských tvůrců. Představený umělecký soubor svým charakterem i drobnějšími formáty dokonale souzní s prostory klasicistního paláce i s vybavením jeho interiérů.

Návštěvníci se mohou těšit na nejvýznamnější obrazy Františka Tkadlíka, Antonína Machka, Josefa Navrátila, Augusta Piepenhagena nebo reprezentativní kolekci malířské rodiny Mánesů v čele s pracemi Josefovými. Haushoferovu krajinářskou školu pražské Akademie reprezentují plátna Adolfa Kosárka, Bedřicha Havránka a dalších, díla studentů Rubenovy školy historické malby provedou diváka naší i evropskou historií. Rakouské a německé umění zastupují slavné malby Caspara Davida Friedricha, Carla Spitzwega, Christiana Morgensterna, Carla Rottmanna, Friedricha Amerlinga nebo Ferdinanda Georga Waldmüllera, dokládající vzájemné umělecko-kulturní vztahy. V širším výběru je zastoupena také sochařská tvorba našich nejlepších autorů – Václava Prachnera, Václava Levého, bratří Josefa a Emanuela Maxů a dalších.

Prostory v přízemí Salmovského paláce jsou vyčleněné na proměnné výstavní projekty. Návštěvníci zde najdou také studijní depozitář, kde mohou v rámci speciálních programů lektorského oddělení nahlédnout do zákulisí galerijní práce a uvidí umělecká díla v instalaci na sítích tak, jak se nacházejí v našich depozitářích. Velký prostor zde má také interaktivní studio lektorského oddělení, doplněné přednáškovou místností a ateliérem. Senioři si mohou zapůjčit lehké mobilní židličky, které jim zpříjemní prohlídku nové expozice.

Druhou část sbírkové prezentace, nazvanou Umění 19. století od realismu k moderně, připravujeme na jaro 2015 do čtvrtého patra Veletržního paláce. V rekonstruované expozici představíme díla umělců, kteří za svým vzděláním a inspiracemi směřovali již do Paříže, jež se ve druhé polovině 19. století stala evropským uměleckým centrem. Vedle již vystavených prací realistů Karla Purkyněho, Soběslava H. Pinkase a Viktora Barvitia zhlédnou diváci také díla Antonína Chittussiho, Jaroslava Čermáka, umělců generace Národního divadla Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise či Julia Mařáka. Tvůrci konce 19. století budou zastoupeni pracemi Maximiliana Pirnera, Beneše Knüpfera a Jakuba Schikanedera. Závěr expozice tvoří plátna žáků Mařákovy krajinářské školy v čele s Antonínem Slavíčkem.
Palác, rozvržený do tří křídel obklopujících arkádový dvůr, je v mnohém ovlivněn italskými renesančními vzory. V jeho držení se postupně vystřídali Lobkovicové, císař Rudol II., Rožmberkové, Švamberkové, Eggenberkové a Schwarzenberkové, po nichž zůstal paláci jeho současný název. Stavba si z velké části uchovala původní renesanční podobu, a to nejen zvenčí, ale i zevnitř. Začátkem 18. století provedl barokní úpravy paláce Marcantonio Canevalle a později dle návrhu Antonia Erharda Martinelliho také Thomas Haffenecker. Na konci 18. a v první polovině 19. století proběhly klasicistní úpravy paláce a v 19. a 20. století dvě rozsáhlé obnovy sgrafitové výzdoby jeho fasády. Od roku 1910 sloužila budova výstavním účelům – nejprve jako Technické a později jako Vojensko historické muzeum. Po dokončené rekonstrukci objektu byla v březnu 2008 v jeho třech podlažích otevřena stálá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze, nazvaná „Baroko v Čechách“.

Schwarzenberský palác

Schwarzenberský palác je jednou z nejkrásnějších renesančních staveb v Praze a výraznou dominantou Hradčanského náměstí. Pro hraběte Jana ml. z Lobkovic postavil toto sídlo architekt Agostino de Galli v letech 1545 – 1567, kdy docházelo k obnově Pražského hradu po velkém požáru.

Baroko v Čechách

Stálé expozice Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Vojenského historického ústavu v Praze Sochařská část expozice „Baroko v Čechách“ je instalována v přízemí objektu. Zde rovněž najdeme malířské a sochařské „skicárium,“ přibližující dílenskou praxi barokních ateliérů. Ve 2. a 1. patře paláce je představena tvorba nejvýznamnějších umělců v rozpětí od pozdní renesance do konce 18. století. Klíčovým osobnostem Karla Škréty a Petra Brandla byly vyčleněny reprezentativní prostory paláce. V záměrné konfrontaci byly instalovány portréty Petra Brandla a Jana Kupeckého. Instalací obrazů podle bilaterální symetrie je připomenuta dobová obliba šlechtických obrazáren. V suterénu paláce byla v roce 2009 otevřena stálá expozice „Barokní umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze“, která návštěvníkovi představuje umělecké řemeslo středoevropského kulturního prostoru od manýrismu přelomu 16. a 17. století až po klasicismus. Naopak pod unikátním barokním krovem paláce byla v únoru 2011 zpřístupněna expozice nejcennějších historických zbraní z 15. až 19. století ze sbírek Vojenského historického ústavu nazvaná „Císařská zbrojnice.“ Součástí expozice je také Grafický kabinet, kde probíhají krátkodobé výstavy kreseb a grafických listů z rozsáhlého fondu Národní galerie.

Rudolfínské umění (H. von Aachen, B. Spranger, A. de Vries…)
Barokní sochařství (J. J. Bendl, M. B. Braun, F. M. Brokof…)
Barokní malířství (K. Škréta, M. L. Willmann, P. Brandl, J. Kupecký, V. V. Reiner, N. Grund…)
Barokní umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze (suterén paláce)

V suterénu paláce Archeologická expozice a hmatová expozice Doteky baroka. Císařská zbrojnice (na půdě paláce). Expozici připravil Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Národní galerií v Praze.