Hlavní nádraží

Ve druhé polovině 19. století se rodil pražský železniční uzel. Společnost Dráhy císaře Františka Josefa I. měla za úkol propojit již existující tratě s novým spojením mezi Prahou a Vídní a propojit i tehdejší pražská nádraží (dnešní Masarykovo a Smíchovské). Takový úkol mohlo plnit jen nové nádraží. V roce 1869 začaly práce za městskými hradbami mezi Koňskou a bývalou Špitálskou branou. O dva roky později bylo dokončeno vznosné nádraží v novorenesančním slohu podle návrhu architektů Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia se jménem nádraží Františka Josefa I. Dne 14. prosince 1871 přijel po nové trati první vlak z Vídně a přivezl devět cestujících. Zpočátku jezdilo mezi Prahou a Vídní šest osobních a dva nákladní vlaky za den, přičemž cesta z Prahy do Tábora trvala 3 hodiny a 46 minut. Během několika let nádraží získalo spojení se všemi drahami ústícími do Prahy a počet osobních i nákladních vlaků rychle rostl. Objekt přestával stačit, bylo třeba vybudovat nové ústřední nádraží pro osobní dopravu.

Secese – Fantova budova

V soutěži roku 1899 zvítězil architekt Josef Fanta. V letech 1901-1909 se za plného provozu nejen bourala stará a stavěla nová budova, ale probíhala i rekonstrukce kolejiště, podchodů a hal. Kolejiště bylo zastřešeno dvěma ocelovými obloukovými konstrukcemi o rozpětí 33,3 a výšce 18 m (inženýři J. Marjanko a R. Kornfeld). Fantově secesní budově se pro její vzhled říkalo „zámecké nádraží“. Má kupolovitý vestibul vyzdobený sochaři F. Kraumannem, J. Pikartem, B. Šimonovským a malířem J. Fröhlichem. Po stranách jsou dvě věže zdobené alegorickými plastikami Stanislava Suchardy a Hanuše Folkmanna. Na jižní věži s hodinami vytvořil Čeněk Vosmík sochy Géniů držících zeměkouli. Dekorativní sochařskou výzdobu fasády i interiérů doplnil Ladislav Šaloun, nástěnné malby dvorských místností provedli Václav Jansa a Viktor Stretti. Po stranách vestibulu jsou dvě patrová křídla, v pravém je reprezentační sál a bývalý císařský, dnes prezidentský salonek se secesním vybavením a dekorací stěn (dřevěné obklady, malby, štuky, zrcadla).

70. léta 20. století

Před nádražím se rozkládaly Vrchlického sady, založené roku 1876 zahradníkem Ferdinandem Malým a upravené Františkem Thomayerem. Jejich značná část s jezírkem a skalkou ustoupila v letech 1972-1979 stavbě nové odbavovací haly podle projektu Josefa Dandy, Jana Bočana a Aleny a Jana Šrámkových. Došlo ke spojení Fantovy secesní budovy s novou architekturou, která převzala hlavní zátěž odbavení tisíců cestujících (od roku 1974 zde je i stanice metra). Nad halou vede severojižní magistrála, jejíž oba směry se zde spojují.
V roce 1990 byl do názvu Hlavní nádraží připojen doplněk Nádraží prezidenta Wilsona.

Rekonstrukce

V letech 2006-2011 proběhla generální rekonstrukce odbavovací haly, kterou zajišťovala italská firma Grandi Stazioni. Hlavním autorem projektu byl architekt Patrik Kotas.
Zdroj: České dráhy, a. s. -Praha Hlavní nádraží

***

JOSEF FANTA (1856 Sudoměřice u Tábora – 1954 Praha) Architekt, teoretik architektury, kreslíř a publicista, pedagog, památkář, mecenáš. Vystudoval pražskou techniku, pracoval v ateliéru Josefa Zítka a poté Josefa Schulze, podílel se na návrzích vnitřního vybavení Národního divadla (slavná je jeho novorenesanční lampa uličního osvětlení před divadlem), na stavbě Rudolfina a Národního muzea. Rok pobyl na studijní cestě po Itálii. Profesor Vysokého učení technického v Praze a člen České akademie věd a umění. Autor pražského Hlavního nádraží (tehdejší nádraží cís. Františka Josefa), Hlávkovy studentské koleje, spolkového domu Hlaholu, budovy Ministerstva průmyslu a obchodu v Praze, řady nájemních a rodinných domů, hřbitovů i náhrobků, rekonstrukcí památek, památníku bitvy u Slavkova, observatoře v Ondřejově aj. Tomanův Slovník československých výtvarných umělců a Wikipedie (redakčně upraveno)