Zahájení výstavy Siegfried Herz: O lásce

Do 19.9.2021 bude v centru současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7, přístupná velmi zajímavá a rozsáhlá výstava Siegfrieda Herze: O lásce.

„Nejvyšší bolest stejně jako nejvyšší rozkoš je pak v stále hlasitějším světě bezhlesná. Znovunabytí jejich hlasitosti je jednou z tendencí mé tvorby. Skutečná dramata druhých totiž není možné vymýšlet.“
S. H. 

Průvodní text kurátora Otto M. Urbana:

Výstava O lásce je prvním veřejným představením výtvarného díla Siegfrieda Herze, jeho maleb, kreseb, fotografií i videa. Herzova tvorba byla doposud veřejnosti skryta, sledovat ji mohlo jen několik málo blízkých. Autor žije více než desetiletí v jakési klauzuře, v izolaci od okolního světa. O tom, co se odehrává v soudobém umění a kultuře obecně, má tedy zprostředkované informace. Přesto jsou jeho práce zcela současné a v širokém spektru výtvarných projevů dneška mají své nezastupitelné místo. Herz sleduje náš každodenní shon z jiné perspektivy, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád. V souvislosti s jeho tvorbou pak pojmy jako nový či aktuální ztrácejí jakýkoli význam a uvažovat v podobných termínech přestává dávat smysl. Nové také stále častěji neznamená lepší. Prožívaná skutečnost je pro Herze základním inspiračním zdrojem a přítomnost vidí v daleko širší perspektivě. Jeho vnitřní svět je mnohem rozsáhlejší, stále častěji nachází témata i v antické filosofii a umění. Herz nezakrývá své inspirace, naopak se k nim hrdě hlásí. Jsou to výrazné, ale i různorodé osobnosti nejen z oblasti výtvarných umění, ale i z hudby, filmu literatury či filosofie (Brigitte Helmová, Simone de Beauvoir, Jean-Luc Godard, Richard Wagner, Edvard Munch, Amanda Learová, David Lynch a další).

Herz pracuje ve volných cyklech, které se neustále vyvíjejí, autor se ke starším tématům vrací, nově je nahlíží a výtvarně zpracovává, pozornost tedy věnuje i různým výtvarným technikám, experimentuje s barvami, maluje kávou, strhává, otiskuje, vlepuje atd. Osamocení a izolace v jeho případě podporuje větší vnímavost a senzitivitu k okolí. Jeho obrazy jsou deníkovými záznamy o občasných setkáních, o četbě, o poslechu hudby i o vlastním skládání, o bolestech a láskách, o snech a touhách. Z jednotlivých děl je cítit hluboký prožitek a opravdovost. Jejich autor zřetelně a otevřeně, někdy až za hranou, obnažuje sebe sama, své nitro i tělo, je nelítostně upřímný, nezakrývá, ale naopak odkrýval i to, co má zůstat skryto.

Kurátor: Otto M. Urban