Výstava Richard Kliment : Hon na Kamzíka

„Malířství je manželství a cizoložství barev“, napsal před stopadesáti lety klasik dekadentního umění Joris Karl Huysmans . Pozoruhodný je moment etiky, který tím do malířství dává. Barvy se svými univerzálními i čistě osobními symbolickými významy spouští v divákovi asociační řetězce, kosmické divadlo, nejsoukromější příběhy. A malíř – autor i divák zároveň, dává svými dispozicemi formu a svou etikou obsah dílu. Má nějakou etiku každý? I psychopat? Když se jeho dílo setká s podobnou osobností diváka – porozumí si navzájem?

„Kamzík je elegantní druh horské kozy“, dočteme se na internetu. Symbolicky vyjadřuje sebevědomí. Bílý kamzík je mytologické zvíře, které se lovci zdráhali lovit. Kdo se o to pokusil, na honu zemřel.

Výstava v Kamzíkovi je ovšem výzva. Pokusit se ulovit kamzíka je téměř povinností. Jak ale na něj, na samotáře nadoblačných výšin, který se může směle podívat do očí i orlům? Příroda nemá etiku. Tou je nadán pravděpodobně pouze člověk. Mravní princip nemají ani stroje, které člověk vyrobí. Ani stroje, které navrhují obrazy. Ale tak jako s obrazy psychopatů – nějak si je divák prožije.

Jak vypadá cizoložství barev podle strojů? Zadal jsem do umělé inteligence Craiyon klíčová slova, kterými charakterizuji svoje obrazy – přírodní abstrakce, přírodě podobné skvrny. Výsledek od Craiyon je efektní, digitálně chladný. Snad použitelný jako inspirace, když člověk neví, jakou barvou začít.

Kamzíka jsem zadal s panoramatem Pražského hradu. Výsledky mě nijak nenadchly. Ovšem varianta se zadáním „horská koza“… Rozevlátý obrys bílého kožichu jako by reagoval na můj účes… Opravdu, takhle nějak bych to mohl namalovat. Shromáždil stroj útržky mých prací a sestavil, jako zkušený padělatel, nové dílo v mém stylu?

Kamzíka už tedy malovat nemusím. Ale ta přírodní abstrakce…
S klidným svědomím můžu zůstat u svých skvrn.

 

Součástí vernisáže 4. 7. 2023 bylo i představení autorského portfolia Richarda Klimenta / Fotoalbum v elektronické podobě na nosiči; formát PDF.