Výstava Otto Placht __ Fábrica en absoluto de sueños salvajes y la curación speritarian

Divočina má v sobě tolik potřebnou energii, nicméně uctívačům proroka z pouště, “poslům blahobytu a milosrdenství”, ji nešlo ovládnout a nezbývalo, než prales spálit.

Nastala doba lidské přirozenosti v omezenosti, měřené mírou pravidel občanství, národa a kultur, jenž je nástupem civilizační zhoubné choroby. Éra umělé inteligence, která se pohybuje v jiných zeměpisných šířkách než inteligence rostlinná. Té, která již nemá dostatečné informace o pralese.

Je to smutné, bez demonů, bez zázraku.

Umění, z té pralesní perspektivy, je jen intelektuálním zážitkem uzavřeným do moderního západního světa, „volným časem“, který jsme se naučili prožívat spíš jako oddělenou skutečnost bez absolutna jako principu existence. Léčivý rituál je toho asi opakem. Vnímání jde skrze fyzické tělo k jeho původu v přírodě a duchu, k umění interpretace a improvizace, k tvořivé síle, člověku a jeho přirozenému uzdravení.
– Otto Placht

 

Otto Placht od lesní vize přes bývalý tovární odpad k novému znečištění a ochraně proti slunci v Adler am See – to bylo formováno. A stejně tak i generace dlouhodobých rekreantů, jako jsem já. Placht nás popsal jako lidi, kteří jsou unavení z cynismu a nejistoty jejich současnosti. Někteří jako já jsou šťastní a bezstarostní, protože jejich děti nevytvářejí ve svém životě žádné nepokoje. Někteří další sem přicházejí, aby unikli dávivému kulturnímu životu ve velkých městech a našli atmosféru, která je přátelštější a uvolněnější, mimo starosti.
– AI