Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Výstava Mariana Zajíčka: Staré a nové věci

Do 14.5.2021 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná krásná výstava Mariana Zajíčka: Staré a nové věci.

Výstava je přístupná pouze předem na osobní objednání na 776 219 224 nebo 604 646 743.

Marián Zajíček se narodil 22. ledna 1951 v Dubové na Slovensku. Odmaturoval v Bratislavě a v roce 1969 se tam přihlásil na katolickou teologickou fakultu. Během studií byl v kontaktu se studenty teologie ve východním Německu v Erfurtu, kam o prázdninách pravidelně jezdil. Na počátku 70. let se na fakultě zúčastnil velké protestní hladovky. Studia ukončil v roce 1974, poté nastoupil základní vojenskou službu, ale kvůli žloutence se z vojny brzy vrátil. Téhož roku byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan nastoupil v Bánské Štiavnici, v letech 1976–1978 pak působil v Pezinoku. O Chartě 77 se dozvěděl od přítele kněze Roberta Gombíka ze Sence. Protože z televize znali Pavla Kohouta, rozhodli se za ním jet do Prahy. Kohout je ale od podpisu odrazoval, neboť věděl, že pro mladé kněze to bude znamenat ztrátu možnosti veřejně působit. Poslal je proto za Janem Sokolem, kterého ještě týž den navštívili. Sokol je naopak v jejich postoji podpořil. Oba Chartu 77 brzy skutečně podepsali, Marián Zajíček v létě roku 1977. S Robertem Gombíkem poté rozmnožili text prohlášení a rozeslali ho na adresy svých známých. Použili ale falešné razítko zpáteční adresy „Slovenská kniha“, v důsledku čehož StB dopisy odhalila a zachytila. Po přibližně ročním vyšetřováním byli obviněni z podvracení republiky. Když bylo asi po roce vše připraveno k soudnímu přelíčení, proces byl nečekaně odvolán. Až do roku 1989 byl Zajíček formálně stíhán na svobodě. Na jaře roku 1978 byl Zajíčkovi odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Nejprve nakrátko pracoval na dráze  jídelních vozů, kde viděl příležitost vozit samizdat z Čech na Slovensko, vyhozen byl ale již ve zkušební době. Pak se přestěhoval do Prahy. Našel si práci výhybkáře a u železnice s krátkou přestávkou pracoval až do roku 1993. Přestože byl vysvěceným knězem, oženil se a po narození prvního dítěte se v roce 1983 odstěhoval na venkov do Domašína k Jindřichovu Hradci. Pravidelný kontakt s chartisty v Praze sice ztratil, ale dál opisoval a rozmnožoval dokumenty Charty. V 90. letech spoluzaložil českou pobočku Amnesty International, několikrát vykonával funkci jejího předsedy. Od roku 1993 pracoval několik let u cizinecké policie na Ministerstvu vnitra, potom byl krátce zaměstnancem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V dalších letech působil jako tajemník poslance Lubomíra Zaorálka a poté pracoval jako externí poradce klubu ČSSD. V roce 2006 přešel do Parlamentní knihovny. Žije v Praze.

Fotí život na ulici, zaměřuje se na pouliční portrét a komorní snímky přírody, kreativně upravuje fotografie a experimentuje také v oblasti počítačové grafiky.

Praha je vynikajícím místem pro tento typ fotografie, nabízí denně tisíce tváří a za nimi skryté světy lidských duší.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Výstava Mariana Zajíčka: Staré a nové věci