Výstava Jiří Černický & Pavel Pepperstein – Dharmanautica 4300 n.l.

Současná kultura se pod vlivem celé řady okolností ocitá v podobném postavení, ve kterém explodovala a rovněž postupně dohasínala heroická epocha raného avantgardního umění. Vysoké nároky na zodpovědnost umělce, na roli umění v souvislostech civilizačního vývoje a také hluboká víra ve všestranný společenský progres vystavily tehdejší převratné umělecké modely drtivému tlaku mezi žádostivostí po absolutním experimentu a angažovaností ve prospěch utopického ideálu sociální změny. Také dnes umělecká produkce usiluje o změnu, i když samotný její charakter se přesouvá z oblasti velkých ideálů a konceptů do oblasti sounáležitosti s okolní komunitou, tedy od abstrakce revolucí k realitě individuálních a konkrétních koexistencí. Přesto je aktuální podoba umění pod tlakem manipulativních společenských procesů, které si chtějí přivlastnit jeho lesk, aby ho zároveň zbavily jeho potenciálu a smyslu. Právě z tohoto důvodu je nezbytné hledat v historii umění paralely, které nás vedou k pochopení protikladu svobody umělecké touhy i latentní potřeby autonomních struktur fungujících na všech úrovních organizace lidstva ovládnout to, co nelze zcela pochopit, tedy nekonečnost a bohatství kreativity.Jiří Černický (narozen 1966) a Pavel Pepperstein (narozen 1966) jsou autoři, kteří v sobě mají přímo zakódovaný odkaz moderny, a přitom usilují o ryze současný angažovaně účastný a zároveň vzdorující umělecký výraz. Oba tyto tvůrce spojuje vazba ku Praze (Pepperstein zde studoval na Akademii výtvarných umění a Černický v tomto městě žije) a společně také sdílejí hluboký vztah k tradici ruské revoluční avantgardy. Snad se dá dokonce říci, že Jiří Černický i Pavel Pepperstein mají étos avantgardy takřka zarostlý pod kůží, ale jejich zkušenosti postmoderních tvůrců jim umožňují komentovat milovanou uměleckou epochu s patřičným odstupem. Vypadá to, jakoby na jedné straně aktualizovali naděje a sny utopismu v době, kdy se zdá, že nikdo ve světě umění nevěří ve zprofanované velké revoluční činy. Avšak na straně druhé to dělají tak, že tyto sny prezentují prostřednictvím absurdních vizionářských idejí ne nepodobných sci-fi představám. U Peppersteina se výjevy na jeho obrazech a kresbách s nadsázkou blíží jakýmsi extatickým kvazi prorockým viděním budoucnosti zaseknuté v mezeře historických selhání. U Černického jde mnohdy o umanuté pokusy o praktické využívání utopických excesů v reálném životě zhmotněné v komplexních instalacích či projektových experimentálních obrazových formách. Oba autoři přitom formulují specifický vizuální jazyk, který čerpá svoje podmanivé kouzlo z nekonečné touhy po všeobecné nápravě světa vzdorující sílícím tlakům autoritářských systémů usilujících po ovládnutí společenského diskurzu a individuální niterné a svobodné kreativity. A jaké termíny pomohou k pochopení jejich excentrických projektů?