Do 7.4.2021 najdete v nově otevřené Karpuchina gallery, Rybná 22, Praha 1, v přízemí, zajímavou výstavu Ester Paraskové / Petra Pelzmanna __ „I Ježíš klopýtl”.
Výstava je přístupná pouze po domluvě via email mariana@karpuchina.gallery či telefonicky na +420 608 282 853.
„Ludwig Wittgenstein: Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně, a o čem člověk mluvit neumí, o tom se musí mlčet.
Estetika napětí-zrcadlení vlastních představ-děsivost pravděpodobného i nepravděpodobného- barevnost i monochromnost – hrůza života – detekování zániku a prázdnoty – existenciální umělecké vykořenění – bezednost – ztráta a osamění – moderování reflexe – možnosti figurace a kompozice – tělo a tvář – substitutivní přímost – popření symbolů – hledání nových cest – hrubé a pastozní hmoty – lhostejnost – povědomí a obeznámenost – aspekty námětu – fikce – vizuální hry – problematičnost – hledání pravidel znázorňování – radikálnost názorů – techniky a praktiky – komputace – aparát kultury zpochybnění – hypotézy struktury – možnosti – formy plasticity – neznámost – polyvalentnost – hlasitost a hluk – konstelace chaosu – gesto obsese – disonance – rychlé pohyby – estetika fragmentu – odvaha – nechutnost – estetika ošklivosti – šok tvarem – pokusy o komplexní výraz – nebezpečné vztahy – deformace reality – karikaturnost – šokující – sebevědomí – hledání normy sdělitelnosti a pochopení – záměny – ošklivost – očista hrubostí – spontaneita drzosti – svoboda rychlosti – divokost – lehkost útěku – smrt sentimentu – asociální živost – paranoia – ofenzíva pravidel – pluralita – kombinace nonsensu – balancování za hranou – hledání jako proces – ataky intuice – šílenství prozření – originalita – individualismus – portréty společnosti – vztek – agrese – napětí – očekávání – nespokojenost – potřeby vyjádření – neklid – odboj – systémy reprezentace – antiideologičnost – závislost na tvorbě – absence duchovnosti – hranice vnímatelnosti. “
– Adam Hnojil
Ester Parasková (*1993), studentka Intermediální konfrontace na UMPRUM, se ve svých posledních dílech vyrovnává se závislostí na svém sociálním okolí, které jí je odepřeno a zároveň skrze zhuštěnou kompozici, expresivní gestičnost a řízený chaos zaplňuje všudypřítomný strach z prázdnoty. Současně přesahuje do prostoru mimo plátna, kdy vůbec poprvé na výstavě pracuje i s objekty.
Petr Pelzmann (*1988), autodidakt, který nedostudoval Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, ale šel vlastní cestou, na svých obrazech dekonstruuje figuru v osobitém malířském rukopisu a ve své tvorbě rozvíjí možnost autorů nové figurace vystihnout podstatu tématu v jeho elementární podobě. Autor ve své tvorbě svébytně bojuje mezi kontrolou a intuicí, balancuje na hraně prozření a tmy šílenství. V jeho nejnovější tvorbě se objevuje i práce s textilem.