Výstava DOMUS – poutní místo současného designu v DEPO 2015 Plzeň

Do 31.12.2015 bude v kulturním a coworkingovém prostoru DEPO 2015, Presslova 14, Plzeň 3, přístupná velmi zajímavá výstava DOMUS – poutní místo současného designu

Pět řek, nádherná příroda, divadlo i stroj v jednotné hře. Werner Aisslinger, Marlene Huisshoud, Jiří Příhoda, Jan Plecháč a Henry Wielgus, Maxim Velčovský a dvacítka dalších designérů z celého světa v nové krajině industriálního depa. Výstava tvoří poutní místo, místo pro zastavení a vnímání symbolických příběhů naší současnosti, poutní místo v řeči současného designu.

Domus s podtitulem „poutní místo designu“ je hlavní výstavou Plzně 2015 Evropského města kultury.

Pět řek, nádherná příroda, divadlo i stroj v jednotné hře. Werner Aisslinger, Marlene Huisshoud, Jiří Příhoda, Jan Plecháč a Herny Wielgus, Maxim Velčovský a dvacítka dalších designérů z celého světa v nové krajině industriálního depa. Výstava vytvoří poutní místo, místo pro zastavení a vnímání symbolických příběhů naší současnosti, poutní místo v řeči současného designu.

„Ve spolupráci s renomovanými zahraničními a českými designéry jsme vytvořili zážitkovou instalaci. Instalace by se měla stát průsečíkem témat, kterými se Plzeň jako Evropské město kultury 2015 profiluje, poutním místem v pravém slova smyslu, místem reflektujícím progresivní proudy v současném designu a umění a zároveň autenticky reagujícím na soudobé duchovní potřeby a životní styl. Výstava je koncipovaná jako originální Gesamtkunstwerk, tedy souborné dílo, které má nejen vnější formu, ale i silný vnitřní příběh, což je vždy podstata dobrého designu,“ říkají ke svému konceptu kurátoři výstavy Jana Zielinski a Jiří Macek.

Významný designér Werner Aisslinger (německý designér roku 2013) vypracoval základní architekturu výstavního prostoru, která dala charakter celé další instalaci. Je to poprvé, kdy zahraniční designér takového významu, jako je Werner Aisslinger, zpracoval originální architekturu tematické výstavy na českém území. Jedná se o skleněný dům, který představuje stylizovanou novodobou kapli uprostřed chrámu. Chrámem nebo-li dómem je bývalá montážní hala dopravních podniků – hala DEPO2015, kaplí Wernerův skleník. Uvnitř kaple pak naleznete panorama témat a příběhů prolínajících se naším životem i historií a současností Plzeňska a tlumočená řečí současného designu. Stěžejní díla vznikala přímo pro výstavu DOMUS Plzeň a to na základě na základě zadaných témat.

Voda, hra, země, mystika a stroj. Témata, která jsou podle kurátorů ryze plzeňská, ale zároveň dostatečně univerzální a konkrétní, aby se dala zpracovat řečí současného designu. Nadto jsou tématy, která jsou zásadní pro vývoj celé lidské společnosti – témata hledající základní otázky udržitelnosti současného rozvoje i nepřerušených vazeb současnosti s minulostí.

Voda byla zadána Michaele Tomiškové a Jakubovi Janďourkovi ze studia Dechem, kteří jsou Grand designéry roku 2014, a pro téma vody se nechali inspirovat klášterem v Plasích a barokními principy zjevného a skrytého.

Téma mystiky zpracovala Janja Prokič – Designérka šperku roku 2014, která na základě legendy klatovské madony vytváří model svatého grálu, a také Jiří Příhoda, který doplnil kapli o barokní šroubovici nazvanou Helix, která bude stoupat až do nejvyšších sfér Dómu k malé osobní poustevně.

Téma stroj bylo svěřeno Janu Plecháčovi a Henrymu Wielgusovi, kteří inspirování industriální minulostí Plzně vytvořili jednoduchý mechanický stroj, který bude po interakci s diváky hrát Ódu na radost.

Maxim Velčovský se ujal tématu hra a vytvořil jakýsi současný neónový erb Plzeňska. Plačící madona, barokní poutní stezka, Škodovy závody, Spejbl a Hurvínek, pivo, fotbal atd.

Téma země potom zpracoval autor celé instalace Werner Aisslinger, který uvnitř skleníku bude mít umístěnou instalaci nazvanou Farm Chair. Jedná se o křeslo, které pokud se správně zalévá, tak roste přímo uprostřed výstavy.

Tato díla, které vznikla speciálně pro DOMUS Plzeň, jsou doplněna souvisejícími díly vybranými z celého světa. V barokním panoramatu příběhů tak naleznete například: anglickou designérku Lauren Davies a její alchymistický stolek pro výrobu parfémů, významné rakouské studio Mischer Traxler a elektronické mouchy chycené ve vzorcích současného skla, nebo slavný projekt pečených nádob Autrarchy holandských hvězd FormaFantasma.

Samostatnou částí výstavy je Archív váz zachycující jednak fenomén vázy v současném designu a zároveň různorodost přístupů k užívaným materiálům. V Archívu váz naleznete m.j. Story Vase slavného švédského studia Front vytvořenou na základě příběhů afrických žen, Helen Hellström a její mramorové urny – vázy, porcelánovou vázu Booming Vase od italských Analogia Project, která se peče deset dní v troubě, kde se simuluje pomalý výbuch porcelánu, nebo vázu z květů polského designéra Marcina Rusaka, která se časem rozpadá a mizí.

Celkem na výstavě naleznete 35 projektů od 26 designérů a designérských studií z 11 zemí světa – Dánska, Francie, Holandska, Itálie, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska, Švédska, Velké Británie a České republiky.

Jana Zielinski, Jiří Macek (kurátoři):

„Chceme vytvořit místo, kde se lidé mohou zastavit, přemýšlet, reagovat na témata, která jim předkládáme. Výstava je určena pro širokou veřejnost, pro všechny věkové kategorie. Chtěli bychom vytvořit dojem jako když se díváte na dobrý film, nebo obraz, můžete vnímat jen jeho vizuální krásu, baví vás, někdy vás ale přiměje k přemýšlení a někdy vám dokonce změní život.“

„Voda, stroj, země, hra a mystika jsou sice abstraktními tématy, které se budou prolínat celou instalací. Tato abstraktní témata však skrývají zcela konkrétní náplň vztahující se k městu Plzeň. Výstava bude připravena jako poselstvím o geniu loci, které bude tlumočeno prostřednictvím designu. Design se zde stává násobitelem bohatství, které je v místě obsaženo.“

Kurátoři: Jana Zielinski a Jiří Macek (Designblok, Křehký)

Kreativní produkce: Lenka Míková, Veronika Jiroušková

Autor architektury: Werner Aisslinger

Seznam tvůrců zastoupených ve výstavě: Werner Aisslinger, Analogia Project, Jakub Berdych, Lauren Davies, Dechem, Jonas Edvards a Nikolaj Steenfatt, Adéla Fejtková, Forma Fantassma, Front, Zuzana Gomboszová, Hilda Hellsttröm, Hidden Factory, Marlene Huissoud, Mischer Traxler, Miroko, Milan Pekař, Daniel Piršč, Jan Plecháč a Henry Wielgus, Janja Prokič, Jiří Příhoda, Marcin Rusak, Maxim Velčovský.

Pozn.: Domus – původně římský dům, později používán název Domus pro římské patricijské paláce, nejznámější je Domus aurea – zlatý Neronův císařský palác. Typ domu Domus byl odvozen od původního chrámu bohyně Vesty a jejího věčného ohně. Vesta (římská bohyně a ochránkyně rodinného krbu) se uctívala především doma, pravděpodobně proto byl typ chrámu přenesen do architektury patricijských obydlí.

Inspirativní texty k tématům výstavy:

VODA

Město Plzeň bylo založeno v roce 1295 na soutoku čtyř řek. Úhlavy, Úslavy, Radbuzy a Mže. Voda hrála v historii města a jeho okolí vždy významnou úlohu a to nejen proto, že se z ní vaří slavné plzeňské pivo. Plzeň je obklopena významnými barokními památkam. Jednou z nejvýznamnějších je klášter Plasy. První panovnický klášter byl založen v bažinaté nivě řeky Střely, která ale nebyla pro mohutné stavby kláštera dostatečnou oporou. Do země bylo proto zatlučeno 5100 dřevěných kůlů, které nesou rošt, na kterém se teprve začalo stavět. Okolní prameny byly svedeny pod stavbu, aby zabránily přívodu vzduchu ke dřevěné konstrukci. Dřevěné kůly se tak v průběhu století změnily v kámen. A právě historie plaského kláštera byla inspirací pro studio Dechem k jejich instalaci na téma skrytého a zjevného.

STROJ

Industrializace 19. století znamenala v historii Plzně velmi mnoho. Byly zde totiž založeny Škodovy závody i Plzeňský Prazdroj. Plzeň se stala jedním z nejvýznamnějších průmyslových center Čech. Historie plzeňských závodu začala v roce 1859 kdy hrabě Valdštejn založil v Plzni pobočku své slévárny a strojírny. Vyráběla se zde zařízení pro pivovary, cukrovary, doly, parní stroje, ocelové mostní konstrukce a železnice. Roku 1869 odkoupil továrnu její hlavní inženýr Emil Škoda. Škodovy závody se poté začaly orientovat především na výrobu zbraní. V té době byla největším průmyslovým podnikem Rakouska –Uherska. V roce 1917 došlo v muničním skladu k obrovskému výbuchu, který inspiroval Karla Čapka k napsání románu Krakatit. Po roce 1918 rozšířila firma své zájmy na výrobu lokomotiv, automobilů, letadel a lodí. Její součástí se stala mimo jiné i automobilka Laurin a Klement. Po válce byl podnik zestátněn a vyráběhl zejména lokomotivy. Logem Škodovky je okřídlený šíp. Symbolizuje rychlost jeho křídla pokrok a volnost. Oko v křídle poukazuje na přesnost výroby a vnímavost k okolí. Kruh, ve kterém je šíp umístěn symbolizuje jednotu a harmonii. Téma stroj bylo zadáno designérům Henrymu Wielgusovi a Janu Plecháčovi, kteří vytvořili v podstatě jednoduchý mechanický stroj, který hraje. Jaká radost z jednoduchého stroje. Možná proto hraje Ódu na radost.

MYSTIKA

Plzeňsko je krajem baroka. Klášter v Plasích, Kladrubech, Nepomuk, místo narození nejvýznamnějšího barokního světce Jana Nepomuckého a další barokní památky tvoří mystickou atmosféru plzeňska. Když na konci 15. století mrštil opilec v italském městečku Re kamenem do obrazu Panny Marie a z jejího čela začala vytékat krev, netušil, že založí legendu klatovské madony, která se stane jednou z nejdůležitějších barokních legend v Čechách. Zbožný klatovský kominík si totiž ze zázračného městečka Re přivezl jako suvenýr obraz zázračné Panny Marie. A když ho chtěli jeho dědici prodat začala z oka Panny Marie vytékat krvavá slza. Slzu setřeli, ale po čase začala vytékat znovu. Kominická chalupa byla přestavěna na kapli s názvem Chaloupka a klatovská madona začala činit další divy. Otevírat a zavírat oči, uzdravovat a přinášet milosrdenství. Záhada krve nebyla dosud rozluštěna. Podle laboratorních rozborů je ale jedna věc jistá, v madoniných očích je několik set let stará lidská krev. A téma mystiky inspirovalo ve výstavě hned dva tvůrce. Jiří Příhoda, renomovaný umělec, držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého, vytvořil sochu /architekturu /prostorovou instalaci, kterou nazval Helix, a která je se ve tvaru barokní šroubovice pne k nebesům. Šperkařka Janja Prokič potom nevytvořila nic menšího, než svatý Grál.

ZEMĚ

Celý svět zná Pilsner Urquell. Plzeňské zásadité pivo je legendou, podle které se vaří pivo v mnoha dalších světových pivovarech. Základem nápoje, který se vařil už v Mezopotámii, je obilí a chmel vyrůstající z úrodné půdy, o kterou je nutné pečovat. Stejně důležitou roli hraje voda. Češi se statečně drží na předních pozicích v konzumaci piva ve světě. Podle statistiky vypije český muž mezi 35 a 44 lety 9 litrů piva týdně. Muži žijící v úrodné zemi, holdující jejím plodům. Plody země, které nejdou ničím nahradit. Toto téma inspirovalo Wernera Aisslingera k vytvoření instalace rostoucí židle Farm Chair. Stačí zalévat, poroste dokud bude výstava trvat.

HRA

Plzeň není jen městem průmyslu, ale také divadla. Divadlo Josefa Kajetána Tyla s nově dostavenou scénou. významný divadelní festival Divadlo, festival Skupova Plzeň odkazující k tvorbě autora legendy české loutky Spejbla a Hurvínka i divadelní klenoty v program Plzně 2015 dokládají důležitost divadla pro život Plzně. Profesor Josef Skupa založil divadlo Spejbla a Hurvínka v roce 1930. Tehdy bylo postavě tatínka Spejbla deset let a jeho synovi Hurvínkovi čtyři roky. Nesnesitelný bručoun a popletený poučovatel a mírně drzý Hurvajs. Dvě generace, dva pohledy na svět a z nich vyplývající vtipné výstupy. Spejbl a Hurvínek se stali legendami. Po druhé světové válce se divadlo přesunulo do Prahy a jeho sláva se začala šířit i do zahraničí. O zpracování tématu Hry byl požádán remonovaný designér Maxim Velčovský, který vytvořil neonový erb, který si hraje nejen s divadelní legendou, ale i s dalšími symboly Plzně.