Vernsáž skupinové výstavy Where the World pauses / Kde se svět zastaví

Do 26. 6. 2026 je v DSC Gallery, Dlouhá 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a hodně současná výstava Where the World pauses / Kde se svět zastaví.

Výstava propojuje díla čtyř výrazných současných autorů: Dennise Scholla, Laurenta Prouxe, Lucy Sáry Rózsy a Norberta Stefana, a vznikla pod kurátorským vedením milánského kurátora Domenica de Chirica. Společně vytvářejí prostor, v němž se setkává hmotné s pomíjivým, lidské s přírodním a realita s jejími křehkými, často nejednoznačnými obrazy.

Každý z autorů přináší vlastní vizuální jazyk – od organicky pulzujících kompozic Dennise Scholla, přes vrstevnatou a neklidnou malbu Norberta Stefana, až po symbolicky laděné figurace Lucy Sáry Rózsy a expresivní, místy až odcizené scény Laurenta Prouxe. Společně vytvářejí mnohovrstevnatý dialog o proměnách světa i naší role v něm.

Kurátorský text připravil Domenico de Chirico, s nímž galerie dlouhodobě spolupracuje a jehož citlivý, filozoficky ukotvený přístup znovu otevírá prostor pro výstavu jako místo soustředěného vnímání a myšlenkové hloubky. „Výstava Kde se svět zastaví zkoumá jemný dialog mezi hmotným a pomíjivým, mezi lidským rozměrem a přírodním řádem. Osciluje mezi ideálním a podivuhodným ve snaze uchopit někdy brutální narušení antropocénu.“ vysvětluje svůj přístup kurátor.

Výstava spojuje malby a práce na papíře, které návštěvníka vedou do stavu tichého pozorování. V proměněných krajinách, v nejistých formách, v tělech dotýkajících se jen letmo a v pohledech oscilujících mezi melancholií a snem se odehrává cosi zásadního: svět se na okamžik zastaví, zadrží dech a nabídne jiný způsob vnímání času, prostoru i hmoty. „Každé dílo se zde stává zavěšeným okamžikem, v němž se svět zdánlivě zastavuje a nabízí obnovené vnímání času, prostoru a materiálnosti,“ doplňuje Domenico. Výstava se tak rozvíjí jako poetická i konceptuální scéna, v níž se setkávají proměny forem, prolínání lidského a nelidského, napětí mezi viditelným a neviditelným i plynutí různých stavů vědomí. Jednotlivé obrazy a kresby nevytvářejí uzavřený celek, ale spíše soustavu vrstevnatých obrazů a významů, které se navzájem dotýkají, zpochybňují a doplňují.

Tvorba Dennise Scholla je založena na radikálním přehodnocení proporcí a vztahů mezi jednotlivými prvky obrazu. Lidské tělo, krajina i anatomický detail se v jeho malbě slévají do proměnlivého celku, v němž se krása a krutost, zrození i zranění vzájemně prostupují. Scholl vytváří svět, kde žádná forma neexistuje sama pro sebe, ale vždy je součástí širšího rytmu přeměn, energií a vzájemné závislosti. Jeho nová série se pohybuje mezi pastorální scénou a symbolickou vizí, v níž se péče, oběť, něha i ztráta stávají součástí jednoho jemně zneklidňujícího obrazového řádu.

U Norberta Ștefana vstupujeme do prostoru fragmentů, deformovaných forem a zbytků tělesnosti, které se zdají být v permanentním pohybu a proměně. Jeho malba vyrůstá z vědomě udržovaného napětí, z odmítnutí harmonie a z přijetí chaosu jako produktivní síly. Digitální vrstvy, vizuální šum i fyzická materialita plátna se v jeho obrazech střetávají a vytvářejí prostředí, které působí zároveň tělesně, geologicky i psychicky. Ștefanova tvorba tak otevírá prostor, v němž paměť přestává být lineární a subjekt se ukazuje jako křehký, rozpadavý, ale stále životaschopný soubor stop.

Malba Lucy Sáry Rózsy rozvíjí existenciální i symbolický jazyk, v němž se život ukazuje jako cyklický proces růstu, zániku a obnovy. Její figurativní svět čerpá z náboženské ikonografie, mytologie i klasických evropských malířských tradic, ale působí současně a velmi osobně. Postavy, často umístěné do bujné, téměř utopické krajiny, oscilují mezi lidským a zvířecím, mezi nevinností a poznáním, mezi tělesností a duchovní energií. Rózsa vytváří obrazy, které vybízejí k odhalování vrstev identity i k citlivějšímu vnímání propojenosti všech forem života.

Laurent Proux zkoumá ve své tvorbě napětí mezi figurací a abstrakcí, mezi realitou a metaforou, mezi průmyslovým prostředím a organickým světem. Lidské tělo se v jeho obrazech proměňuje v křehký, někdy až strojový útvar, pohybující se mezi fascinací, zranitelností a odcizením. Prostřednictvím deformací, kolidujících plánů, umělých barev a fragmentovaných siluet vytváří Proux obrazy, v nichž se současná lidská zkušenost odhaluje jako nestabilní pole mezi rutinou a instinktem, ochranou a ohrožením, úpadkem a nadějí. Jeho díla vracejí realitu v její rozporné, ale intenzivně živé podobě.

Výstava Kde se svět zastaví nabízí reflexi lidské podmíněnosti skrze vztah života, přírody a hmoty. Zastavený čas zde není útěkem, ale nástrojem, jak číst existenci v její křehké komplexnosti. Díla čtyř vystavených autorů vytvářejí souhvězdí proměn a energií, v němž vedle sebe existují krása i krutost, nepředvídatelnost i kontrola, zranitelnost i síla. „Výstava nás zve rozpoznat vzájemně propojený vesmír, v němž umění nabývá podoby jak percepční zkušenosti, tak formy kritické reflexe. V tomto suspendovaném prostoru se svět na okamžik zastavuje a pohled je vyzván, aby poměřil hloubku lidské existence – zavěšené mezi porozuměním a tajemstvím,“ uzavírá Domenico.

Dennis Scholl (1980, Hünfeld, Německo) žije a pracuje v Berlíně. Ve své malbě rozvíjí osobitý vizuální jazyk, v němž propojuje tělesnost, krajinu a symbolické narativy do proměnlivých, organicky pulzujících kompozic. Jeho tvorba se vyznačuje intenzivní emocionalitou, důrazem na metamorfózu forem a zkoumáním vztahu mezi člověkem, přírodou a univerzálními silami života.

Norbert Ștefan (1990, Kluž-Napoca, Rumunsko) patří k výrazným hlasům mladší středoevropské malby. Ve svých obrazech propojuje fragmentárnost těla, digitální vizualitu a vrstvenou materiálnost do záměrně nestabilních, napjatých kompozic. Jeho práce se pohybují mezi chaosem a vitalitou a reflektují křehkost subjektu v současném přetíženém světě.

Luca Sára Rózsa (1990, Maďarsko) žije a pracuje v Budapešti. Ve své malbě rozvíjí figurativní svět čerpající z mytologie, náboženské ikonografie i klasické evropské malířské tradice, které propojuje se současnou citlivostí. Její obrazy zkoumají cyklickou povahu života, vztah člověka a přírody a napětí
mezi zranitelností, transformací a vitalitou.

Laurent Proux (1980, Versailles, Francie) žije a pracuje v Paříži. Ve své tvorbě se soustředí na vztah mezi figurací a abstrakcí, lidským tělem a průmyslovým prostředím, intimitou a odcizením. Jeho malba je charakteristická silnou barevností, deformovanou perspektivou a psychologicky nabitými
kompozicemi, které odrážejí komplexitu současné lidské existence.