Vernisáž Ženská výtvarná skupina KOZA NOSTRA – Olina Franco, Magdaléna Cubrová, Alexandra Horová

Do 27. 6. 2025 je v Galerii 1, Štěpánská 47, Praha 1, zdarma přístupná velmi zajímavá, chytrá i zábavná výstava Ženské výtvarné skupiny KOZA NOSTRA – Olina Franco, Magdaléna Cubrová, Alexandra Horová.

Otevřeno: Po–Pá: 10.00–12.00, 13.00–18.00

Ženská výtvarná skupina Koza Nostra (Magdalena Cubrová, Olina Franco, Alexandra Horová) vznikla na začátku „devadesátek“, jako výtvarná recesisticko-feministická skupina. Společnost té doby však nebyla na ženskou výtvarnou skupinu připravena a na označení „feministická“ už vůbec ne, a reagovala většinou jako červený hadr na býka. Zvláště poté, co se výtvarnice z médií dozvěděly, že jsou feministky, něco málo si o tom nastudovaly a rozhodly se tuto nálepku s pobaveným úšklebkem přijmout. Ono se sice brzy ukázalo, že feminismus v Čechách je především o přesvědčení, že i žena je člověk, nicméně i toto bylo na tehdejší společnost, a to nejen mužskou, moc. 

Bylo jim vytýkáno mnohé: že ženskou výtvarnou skupinu v Čechách nepotřebujeme: „jeřábnice jsme tu už měli“ (jedna nejmenovaná kritička umění), že rozkládají Unii umělců už jen tím, že jsou jen tři a mají stejný počet hlasů jako třeba skupina 1800 regionálních výtvarníků, že upozorňují na to, že jsou ženy a ještě si z toho dělají srandu… stejně jako, že si dovolily založit „Projekt Mamograf“ na koupi diagnostického přístroje a peníze vybrat, protože svým názvem „Koza Nostra“ prý celý tento projekt znevažují (paní docentka známé onkologické společnosti). A že, jestli chtějí, aby na ně vůbec někdo přišel, musí do skupiny přijmout alespoň jednoho chlapíka. Prý třeba netalentovaného, ale hlavně: AŤ MÁ PROBOHA PINDÍKA!

Spříznění novináři se jim pokoušeli pomoci tím, že o nich psali: „…nebojte, dámy nejsou feministky – vždyť jsou vdané a mají děti! Jsou tedy normální!“ „To nám teda pomohli,“ smály se tenkrát výtvarnice.

Ona však každá sranda něco stojí a když umělkyně viděly, že jako skupina už nemají možnost získat ani výstavní prostor (i přesto, že např. v žádosti o výstavní termín v galerii Mánes napsaly: „P. S. V případě zamítnutí naší žádosti, tuto postupujeme k vyřízení naší sesterské organizaci sídlící v zahraničí“, rozdělily se a každá šla svou cestou. A to cestou dlouhou. Avšak ne všechny cesty vedou jen do Říma, a tak když je loni jedna z nich přivedla zas dohromady, řekly si „pojďme zkusit, zda se doba změnila“ a zažádaly o výstavní termín: a pic kozu do vazu – dostaly ho!

V průběhu uplynulých let ani jedna z nich nezahálela, nezmizela chuť a potřeba vyjádřit se uměleckou formou, stále je spojoval určitý smysl pro humor, jistá prostořekost a nadstandardní záliba v nadsázce, což se celý život snažily vyjádřit i ve svých pracích. Nebojí se ukázat světu svoji sílu i zranitelnost, ani dát najevo kým jsou a co chtějí, ať je to zrovna populární či nikoliv. I přes nějakou tu opotřebovanost jsou zatím stále živé a tvořící, a tak, chcete-li je ještě jednou vidět, máte právě teď poslední šanci.

Koza Nostra je totiž v Kristových letech a zatoužila připomenout sobě i divákům energii, se kterou před lety vstoupila na scénu, a zpětně se dotknout i některých tehdejších témat. Byl to moment, který je spojil a někam nasměroval. Hodně se tenkrát s Projektem Mamograf dozvěděly o společnosti, o lidech, ale i o sobě samých. A shodly se, že to se kumštýřům vždycky hodí.

Přijďte se tedy podívat do Galerie1 ve Štěpánské do 27. června 2025. Uvidíte obrazy na plátně malované olejem, smalty na ocelovém plechu, velké železné plastiky, dvourozměrné ocelové objekty, koláže i assemblage.

A neváhejte – Koza Nostra vystavuje naposledy, a tak další možnost už mít nebudete. Tato „ženská mafie“ totiž definitivně končí.