Vernisáž Zdeněk Košek: Bouřková situace
Do 30. 3. 2024 je v galerii Art brut Praha, vchod z Dittrichovy ulice u kostela sv. Václava na Zderaze, Praha 2, přístupná velmi zajímavá výstava Zdeňka Koška: Bouřková situace. Otevřeno Út – So 14 – 19.
Kurátor výstavy: Jaromír Typlt
Roznětky mívají spíš nepatrné rozměry, a tak i jádrem této výstavy je několik drobných pokreslených listů papíru, které by se snadno daly úplně přehlédnout. Ale Zdeněk Košek byl přesvědčen, že „takzvaný abstraktní obraz by se dal vytvořit třeba z jednoho centimetru obrazců a textů, které jsem zplodil.“ Nakonec se právě za tyto své „meteorologické obrazce“ dočkal nebývalého uznání. Ale čím větší úspěch zaznamenávaly jako jedinečný projev art brut, tím více byly opomíjeny Koškovy olejomalby a další výtvarné projevy.
Zdeněk Košek (1949–2015), původním povoláním novinový sazeč a karikaturista z Ústí nad Labem, nepřihlížel úplně s radostí, jak se jeho dílo začíná rozdělovat. Proti záznamům z období rozpoutané duševní nemoci, jež přitahovaly pozornost na úspěšných mezinárodních výstavách a byly zařazovány do významných světových uměleckých sbírek – dnes už i v pařížském Centre Pompidou –, stál najednou celý zbytek jeho tvorby, o kterém jako by bylo lepší úplně pomlčet.
Je pravda, že pro Koškovy „záznamy počasí“, které vznikaly v poměrně krátkém čase na přelomu 80. a 90. let, je těžké najít srovnání. V proplétajících se řetězcích čísel, symbolů, jmen, slov a slovních hříček můžeme vidět obrazové básně nebo grafické partitury. Sám autor je přitom v době jejich vzniku vůbec nepovažoval za umělecké dílo, ale za magický prostředek, kterým podle svého přesvědčení ovlivňoval počasí na planetě Zemi.
Proti tomu téměř všechno, co Zdeněk Košek namaloval štětcem, prozrazuje snahu připodobnit se velkým malířským vzorům, především Vincentu van Goghovi, ale třeba i fauvistům nebo futuristům. Už jen tato poučenost sama o sobě vylučuje jeho malířská plátna z oblasti art brut, kam by žádná snaha dohánět „vysoké umění“ neměla patřit.
Je však možné vést v díle Zdeňka Koška tak ostrý řez a tvrdit, že jeho obrazce a olejomalby mezi sebou vůbec nic neváže? Nezůstaneme nakonec v zajetí určitých estetických předsudků, když budeme přehlížet, že i do malovaných obrazů Košek promítal svoje bohaté asociace, názory na vesmír, zážitky rozjitřeného a různě tříštěného vědomí?
Těžko tyto otázky a pochybnosti vyřešit na jedné komorní výstavě, ale zacíleným výběrem z maleb se snad podaří alespoň trochu přispět k docenění toho, co u Zdeňka Koška osudově „nezapadá do obrazu“.
Jaromír Typlt