Vernisáž Zdeněk Jirků: Volání domova – obrazy světla

Narodil jsem se v Počátkách u Pelhřimova roku 1980 a kreslení jsem se věnoval odmala. Po základní umělecké škole jsem vystudoval Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze a poté jsem se dostal na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Studia na ní jsem však po dvou dokončených letech přerušil. Nyní se věnují především svým obrazům a dále jsem jedním z lektorů v soukromé škole výtvarných kurzů v https://www.drawplanet.cz/. Zde vedu několik různých druhů kurzů, kurz Pastelu, Olejomalby, Kresby atd.

Postupem času, jak jsem se seznamoval s různými technikami a studoval historii umění, měnil se můj pohled na výtvarnou tvorbu, techniky a styly. Utvářelo a měnilo se i moje vlastní výtvarné vyjadřování. Na střední škole mi učarovala hlavně impresionistická malba, figurální kresba a portrét. Na katedře designu na vysoké škole jsem se naučil vnímat krásné formy, kompozici, harmonii tvarů a barev.

Po nástupu do práce v Illusion Softworks (nyní 2K Czech) jsem se jako 3D grafik snažil proniknout do principů osvětlení, materiálů a fungování prostoru, což mi nyní velmi pomáhá při vytváření imaginárních obrazů. Později jsem v této firmě pracoval jako animátor, což obnášelo pochopit nejen fungování pohybů lidského těla, ale také si osvojit znalosti anatomie.

Obecně mě v mé výtvarné tvorbě oslovují témata, jež silně a pozitivně působí na nitro člověka, duchovní témata a témata, ze kterých se dá čerpat pozitivní energie. Chtěl bych docílit toho, aby moje tvorba oslovovala cítění lidí, vnitřně se dotýkala diváka a inspirovala ho k něčemu tvořivému. Nebo mu alespoň dodávala příjemnou a klidnou energii.

Dříve byla mým hlavním tématem především impresionistická krajina, snažil jsem se proniknout do živosti barev a zachycovat magičnost světla ve spojení s přírodou. Rád se také věnuji portrétům. Při jejich tvorbě se zaměřuji na vystižení nejen podoby, ale i charakteru portrétovaného člověka. V posledních letech se v mé tvorbě objevují duchovní témata. Přicházejí ke mně ve formě snu nebo vizí.

V současnosti nejraději pracuji s těmito technikami:

• kresba tužkou, rudkou nebo uhlem – pro jejich rychlost, svěží skicovitý vzhled – někdy pomáhá černobílé pojetí silněji vnímat scénu, stejně jako má třeba černobílá fotografie určité kouzlo, které se s barvou vytrácí;
• olej – ten mi dovoluje ty nejvěrnější detaily a barvy, a ačkoliv je to technika nejnáročnější jak časově, tak i po stránce schopností, které si od malíře žádá, přináší výsledek, jaký bývá pro jakoukoli jinou techniku nedosažitelný;
• pastel – ten snoubí výhody kresby, tedy její lehkost a rychlost, a malby, a to možností pracovat v plochách a s žhnoucími zářivými barvami, které vybízí k impresionistickému vyjádření.