Vernisáž Zdeněk Daněk, Adam Kašpar a Michal Nagypál: Propojování myslí

Do 25. 5. 2024 najdete v Galerii Kroupa, Voršilská 5, Praha 1, velmi zajímavou a krásnou výstavu Zdeněk Daněk, Adam Kašpar a Michal Nagypál: Propojování myslí.

Zdeněk Daněk (*1977) patří mezi nejviditelnější krajináře na současné tuzemské scéně. Dlouhodobě se zabývá plenérem, přičemž tento malířský přístup, při kterém malíř maluje přímo venku, Daněk podrobuje nejrůznějším experimentům. Jedním z nich jsou třeba řemeslně precizní velkoformátové krajiny, které maluje na jednom místě i po několik dnů. Obvykle pracuje v cyklech. Kromě těch krajinných má například sérii abstrakcí věnované Zdeňku Burianovi.

Zdeněk Daněk je součástí nejvýznamnějších současných krajinářských výstav. Jeho obrazy nechyběly např. na výstavě Dialogy v Galerii Kooperativy (2019) nebo na Krajinow v benešovském MUD (2019).  Z kolektivních výstav za zmínění stojí též výstava Reality Show v Arcimboldo Gallery (2018) nebo Výstava, kde hanba nebýt a chyba vystavovat v Galerii Kvalitář (2015). Daněk je též součástí několika uměleckých skupin, např. se skupinou REPREZENTACE vystavoval v pražské ještě původní Trafo Gallery (2014). Samostatně vystavoval např. ve Východočeské Galerii v Pardubicích – Zelené obrazy (2022), ve „Špálovce“ – DNA obrazů (2018) nebo v Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí – Uprostřed a kolem (2009).

Zdeněk Daněk nejdříve studoval na VŠUP v ateliéru malby Pavla Nešlehy a televizní a filmové grafiky Jiřího Barty (1996-1999). Poté přešel na AVU, kterou absolvoval pod vedením Zdeňka Berana (1999-2003).

Adam Kašpar (*1993) patří k výrazným představitelům nejmladší generace českých malířů. Je absolventem (2018) Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství IV profesora Martina Mainera). Obecným míněním je považován za realistického malíře, což v jeho pojetí neodkazuje ani tak k samotnému technickému pojetí malby či k její vnějškové podobě jako spíše k vnitřnímu prožitku, k přímému, konkrétnímu, pravdivému, a tedy realistickému pohledu a ztvárňování světa, který jej obklopuje. Sám sebe však považuje především za pozorovatele a jednu ze součástí přírody a malířství je pro něj sice zásadním, avšak stále jen prostředkem k tomu, aby výsledky svého pozorování mohl tlumočit i ostatním.

Tematicky se jeho tvorba pohybuje v prostoru mezi nebem (astronomická pozorování), zemí (lesy, pralesy a krajina) a podzemím (geologické průzkumy). Za svými motivy pravidelně jezdí nejen po českých zemích, ale i do zahraničí (Mongolsko, Bosna, Island, Skotsko…). Příležitostně spolupracuje s přírodovědci, jmenovitě s Českou geologickou službou, NP Šumava nebo Národním muzeem. Jeho domovem i ateliérem jsou Jeseníky.

Michal Nagypál (*1992) ve své tvorbě střídá techniky, žánry i média. Věnuje se grafice, soše a malbě, přičemž právě malba je pro něho zcela stěžejní. Jeho malířské portfolio obsahuje krajinomalby, figurální obrazy ale i obrazy s fantaskními, surrealistickými motivy. Příroda je pak pro něho srdeční záležitostí a upíná se k ní ze všeho nejčastěji, dokonce i ve chvíli, kdy řeší různá (obvykle environmentální a konzumní) společenská témata. Jako malíř disponuje mimořádným technickým nadáním, které mu umožňuje pracovat pro jeho generaci v nevídaném stylovém rozpětí. Na jedné straně se u Michala setkáváme s až lehce groteskním naivismem, kde stojí za pozornost především míra detailů a probarvenost daných scenérií; na straně druhé mu nedělá problém vyšvihnout obraz po vzoru starých mistrů a to způsobem, že by mezi mnohé z nich zapadl. Nagypálovy obrazy lze označit za narativní. Dokonce i jeho krajinné scenérie jsou malované tak, že vyloženě vybízí k dosazení příběhu. Nelze si pak nevšimnout jejich symboličnosti, ba až mystičnosti. Jsou to obrazy, co vybízí k rituálům. Nagypál chápe rituál jako nutnou součást toho, co tvoří člověka člověkem, přičemž Nagypál příležitostně kritizuje, jak je současný materiální člověk vůči nejrůznějším rituálům hluchý.

Michal Nagypál bývá součástí krajinářských výstav. Představil se např. v rámci výstavy Výlet v pražské Galerii BOLD (2021), na Dialozích v pražské Kooperativě (2020) či na výstavě Rozbřesk – současná krajinomalba v Galerii východočeského kraje v Pardubicích (2018). Ze samostatných výstav lze zmínit např. Rozcestí erotiky a spirituality (s Kateřinou Komm) v pražském divadle Komedie (2022), Rázcestia v košickém Múze Vojtecha Löfflera (2021) v Košicích anebo Kalamity v pražské Nové Galerii (2020).

Michal Nagypál studoval v letech 2012-2019 na Pražské AVU, kde první 4 roky navštěvoval ateliér malby IV pod vedením Martina Mainera. V pátem ročníku byl potom v rámci AVU na stáži u Lukáše Rittsteina v ateliéru sochařství I.