Vernisáž Zdena Kolečková: Podivná botanika a jiné příběhy

Do 17.6.2018 bude v Colloredo-Mansfeldském paláci GhmP, Karlova 2, Praha 1, ve 3.patře, přístupná velmi zajímavá výstava Zdeny Kolečkové: Podivná botanika a jiné příběhy.

Kurátor výstavy: Jiří Černický V současné společnosti, ve které dochází ke stále intenzívnější globalizační koncentraci, vznikají přirozeně „post-globalizační“ aktivity, pokoušející se dát důraz na alternativní přístupy, cílící na menší autentická regionální společenství. Pro některé protagonisty takovýchto nemainstreamových aktivit je mnohdy charakteristické, že se zaměřují na průzkum detailních, někdy takřka až skrytých fenoménů, které systematicky a do hloubky definují onen specifický prostor. K takovým průzkumníkům patří i Zdena Kolečková.

Její umělecké reference rozkrývají souvislosti zakořeněné v kraji, který byl od začátku 2. světové války drancován i přesto, že patří k těm nejúžasnějším přírodním a krajinným klenotům střední Evropy. Ústecký kraj do značné míry patří, a to až doposud, k nejrozvrácenějším sociálním prostředím v Čechách. Přitom jde o region s hlubokými kulturními kořeny, zakotvenými od pravěku až po období, kdy se stal evropským centrem romantismu, který byl doslova opojen krásou této fantastické krajiny.

Výstava Zdeny Kolečkové Podivná botanika a jiné příběhy kombinuje principy tematicky ostře koncipovaného aktuálního projektu a sondy do širšího kontextu dlouhodobého autorčina uměleckého směřování. Základní osu výstavy tvoří instalace, v nichž rostliny, především léčivé byliny, sehrávají úlohu hybatele konkrétního děje, Zdenou Kolečkovou zasazeného do běhu dějin 20. století, do naší přítomnosti a rovněž do blízké budoucnosti. Tato „podivná“ botanika přitom zprostředkovaně odráží charakteristické dramatické, tragické, někdy obskurní nebo absurdní situace spojené s údělem jedinců obývajících prostor střední Evropy.

Výstavní částečně retrospektivní projekt Zdeny Kolečkové je možné chápat jako důsledný průzkum její tvorby, která zahrnuje studie s environmentálními či sociologickými prvky, představující apel směrem k upevňování prvků komunitní odpovědnosti – tedy citlivosti k prostředí i k societě, ale také k historii jako jedinému relevantnímu civilizačnímu kontinuu. Autorka v rámci své samostatné přehlídky nabízí „příběhy“ o hledání kulturní identity, potenciálu autentické lidské „posedlosti a umanutosti“ navzdory okolním překážkám i urputné nezávislosti v ne zcela příznivých společenských podmínkách.

Narativní linie výstavy Zdeny Kolečkové v Colloredo-Mansfeldském paláci tedy v široké a přesto logicky strukturované perspektivě reflektuje prožitky a zasuté vzpomínky dítěte vyrůstajícího v syrové totalitní atmosféře severočeského pohraničí, dojmy mladého člověka euforicky přijímajícího naděje spojené se změnou společenského paradigmatu po roce 1989 i zralé ženy ohlížející se po uplynulém období a sledující aktuální společenský vývoj s narůstajícími obavami a znepokojením.