Vernisáž Wolfgang Müller: Špačci z ostrova Hjertøya zpívají Kurta Schwitterse

Do 30.11.2016 bude v Goethe Institutu, Masarykovo nábřeží 32, Praha 1, přístupná zajímavá výstava Wolfganga Müllera: Špačci z ostrova Hjertøya zpívají Kurta Schwitterse.

Špačkové z ostrova Hjertøya zpívají Kurta Schwitterse je název výstavy Wolfganga Müllera, na které se ornitologie střetává s dadaismem a na které Goethe-Institut poprvé spolupracuje s Nadací Walthera von Goetheho (Walther von Goethe Foundation), sídlící v Reykjavíku a Berlíně.

Na vernisáži 14.10.2016 zazněl dadaistický text Kurta Schwitterse „Ursonate“ v podání básníků Jaromíra Typlta a Pavla Novotného.

Zásadní inspiraci pro svou Prasonátu (Ursonate), patrně nejslavnější dadaistickou zvukovou báseň vůbec, získal dadaistický umělec Kurt Schwitters údajně ze zvukové poesie svého kolegy Raoula Hausmanna při jednom pobytu v Praze v září roku 1921.
O více než 70 let později vycestoval berlínský konceptuální umělec, milovník ptáků a obdivovatel Kurta Schwitterse Wolfgang Müller na norský ostrov Hjertøya. Vlastně chtěl fotografovat chatu, ve které Schwitters od roku 1932 trávíval léto. Během dokumentování pozůstatků Schwittersových uměleckých objektů v jeho kamenném domečku však Müller objevil jednu velkou kuriozitu. Zjistil, že špačkové na ostrově Hjertøya si jen tak jednoduše neštěbetají. Ve zpěvu ptáků rozpoznal umělec mnohem spíše imitaci Schwittersovy Prasonáty. Nahrávky tohoto špaččího zpěvu společně s fotografiemi Schwittersova objektu Merzbau na ostrově Hjertøya představil Müller v roce 2000 na výstavě v berlínské galerii Katze 5.

Absurdní zvrat přinesl dopis z nakladatelství Gustav Kiepenheuer Bühnenvertriebs GmbH, které spravuje pozůstalost dadaistického umělce Schwitterse. Tento dopis reagoval na berlínskou výstavu. Nakladatelství totiž spatřovalo v ptačích hlasech, které Müller nahrál, porušování autorských práv. Müllerovo poukázání na to, že bylo obtížné přesvědčit dotyčné špačky, aby s recitací autorsky chráněného zvukového materiálu přestali, vedlo nakonec k pozoruhodnému rozsudku Institutu Maxe Plancka pro duševní vlastnictví: Vzhledem k tomu, že dotyčné nahrávky jsou nahrávkami přírodních zvuků, nejedná se zde v žádném případě o porušení autorských práv. Z právního hlediska tedy výstavě ani dalšímu volnému recitování Prasonáty následujícími generacemi špačků na ostrově Hjertøya už nic nebrání.

Wolfgang Müller (narozený 24. října 1957 ve Wolfsburgu) je německý výtvarník, hudebník a spisovatel. Dnes žije střídavě v Berlíně a Reykjavíku. V roce 1980 založil společně s Nikolausem Utermöhlenem západoberlínskou uměleckou a hudební skupinu Die Tödliche Doris (Smrtelná Doris), ke které přechodně příslušeli také Chris Dreier, Dagmar Dimitroff, Käthe Kruse nebo Tabea Blumenschein. V roce 1982 vydal v nakladatelství Merve knihu s názvem Geniale Dilletanten (Geniální diletanti) jako ohlas akce Festival Genialer Dilletanten (Festival geniálních diletantů). Kniha obsahuje příspěvky od autorů, jako jsou Gudrun Gut, Matthias Roeingh (později známý jako Dr. Motte), Tabea Blumenschein, Blixa Bargeld a Frieder Butzmann. Tato kniha se stala manifestem mladé výtvarné a hudební scény v Západním Berlíně. Od roku 1990 se Wolfgang Müller zabývá Islandem a jeho kulturou. V roce 1998 založil po uzavření oficiálního Goethe-Institutu v Reykjavíku první „soukromý Goethe-Institut“ na světě v Living Art Museu v Reykjavíku. Tento svůj umělecký projekt musel však v roce 2002 na základě námitky z právního oddělení Goethe-Institutu v Mnichově přejmenovat. Přejmenováním vznikla Nadace Walthera von Goetheho – Walther von Goethe Foundation.