Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Zdeněk Nejedlý známý – neznámý?

Do 27.6.2018 bude ve foyer Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy, Nám. Jana Palacha 2, Praha 1, zdarma přístupná zajímavá panelová výstava Zdeněk Nejedlý známý – neznámý?.

Zajímá vás, jaký byl životní styl českého vědce v meziválečném období? A jak se proměňoval za druhé světové války a za změněných politických poměrů po roce 1948? Pokusíme se na tyto otázky odpovědět obrazem. Z bohatě zachovaného souboru fotografií, uložených ve fondu Zdeněk Nejedlý v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR, byly vybrány snímky, které odrážejí veřejnou činnost i soukromý svět Z. Nejedlého (1878–1962) v nejrůznějších podobách. Jejich prostřednictvím charakterizujeme životní osudy jeho nejbližších a věnujeme se tomu, jak prožíval všední dny a slavnostní okamžiky svého života.

…………

Zdeněk Nejedlý

Maturoval na litomyšlském gymnáziu v r. 1896 a téhož roku začal studovat historii na FF UK. Měl již za sebou cestu do Ruska a na Kavkaz i návštěvu u L. N. Tolstého. Jeho vysokoškolskými učiteli byli J. Goll, T. G. Masaryk, O. Hostinský a soukromě Z. Fibich. Goll ho inspiroval zejména technikou vědecké práce, Hostinský základy vědeckého názoru estetického a Masaryk svými spory s veřejností. V r. 1905 se stal docentem, 1909 mimořádným a 1919 řádným profesorem hudební vědy UK. Nejedlého rozsáhlé i rozmanité dílo spojoval historický monismus: Dějiny jsou jen jedny; umění, věda, filozofie a politika jsou jen různé jevy jednoho společného historického dění. Intenzivní odborná a veřejná aktivita provázela Nejedlého celý život. Za první světové války byl činný v české straně pokrokové, po jejím rozkolu v r. 1920 v Realistickém klubu, z něhož pro základní nesouhlas se svým ideovým antagonistou E. Rádlem musel odejít. Nesouhlasil s Rádlovým odmítáním sociální revoluce, zvl. Říjnové revoluce v Rusku, s jeho popíráním kolektivismu, úlohy lidových mas v dějinném pohybu. Bohatá činnost v odborných spolcích, časopisech (proslulý Var 1921–30 působil na větší skupinu levě orientovaných intelektuálů), spoluzakladatelská účast na Společnosti pro rozvoj vztahů Československa se Sovětským svazem, se vyznačovaly stále výraznějším příklonem k politice KSČ. V r. 1939 v exilu v Moskvě požádal o členství v KSČ s odůvodněním, že se cítil členem strany od prvního jejího počátku, a že jen z důvodů uznávaných i stranou stál formálně mimo ni. V Moskvě působil jako profesor Lomonosovovy univerzity, dále v Akademii věd SSSR, a byl také místopředsedou Slovanského výboru. Po válce v osvobozené republice byl jmenován ministrem kultury a osvěty první vlády, pak ministrem sociální péče, a po únoru 1948 ministrem školství a kultury. R. 1952 se stal prvním prezidentem právě založené ČSAV.

Nejedlého rozsáhlé historické dílo je heuristicky tak bohaté, že se často zastavuje u položení problému na pozadí detailní analýzy doby. Široký historiografický záběr je zřetelný z rozpětí jeho děl, jdoucích od prvních vědeckých prací Mládí mistra Jana z Rokycan(1899) a O české misii Jana Kapistrana (1900) až k vícesvazkovým a minuciózním dílům 20. a 30. let Bedřich SmetanaT. G. MasarykLenin. Zejména v posledních třech monografiích jsou obsaženy zevrubné rozbory dějin české a ruské filozofie 19. a 20. století, které oprávňují charakterizovat Nejedlého i jako historika filozofie. Historik filozofie promlouvá i z jeho eseje Nietzschova tragédie. Explicitně se k filozofii vyjádřil v projevu Slovo o české filosofii (1946), v němž mj. pod bezprostředním vlivem právě skončené války zpochybnil hodnoty klasické německé i západoevropské filozofie, a profesionální filozofie vůbec, ve prospěch klasických hodnot české kultury a její světonázorové dimenze. Měl na mysli zejména osobnosti, jimž věnoval literárněvědnou pozornost (B. Němcová, A. Jirásek ad.). Na projevu (vydaném pak tiskem) je zřejmé úsilí spojit dobový komunismus s českými dějinami a českou inteligenci s dobovým marxismem. (Slovo o české filosofii iniciovalo tzv. široké pojetí předmětu dějepisectví české filozofie, které se pak – spolu s přehlížením významu tzv. školské filozofie – prosazovalo do konce 50. let.) Toto úsilí je patrné i z poválečného spisku Komunisté – dědici velkých tradic českého národa. Před filozofií dával Nejedlý přednost filozofii dějin, problematice smyslu českých dějin. Složitá cesta Nejedlého k socialismu, marxismu a historickému materialismu se vždy kombinovala s principy pozitivistické heuristiky a s romantickým nadšením pro národně obrozeneckou práci. V tomto zápalu se Nejedlý nejednou dopustil subjektivních soudů o hodnotách soudobé kultury (např. o Janáčkovi), soudů zvláště problematických v době, kdy zastával státní funkce. Současně mu však nelze upřít účast v zápase o modernost (o Fibicha, Foerstra, Ostrčila). Jeho základní pozitivistická orientace vedla k tomu, že spíše než dějiny tvořícího individua podával podmínky nebo předpoklady k pochopení této tvořivosti.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Zdeněk Nejedlý známý – neznámý?