Vernisáž výstavy Z dohledu / světy na okraji

Během pandemie covidu-19, jsme byli svědkem obviňování marginalizovaných skupin z šíření nákazy, zejména lidí jiné barvy pleti, minoritní sexuální orientace či genderové identity, osob se statusem imigranta či bez státní příslušnosti, a chudých lidí. Jejich veřejná ostrakizace vedla k eskalaci diskriminace a aplikaci selektivních opatření, čímž byla významně dotčena jejich lidská a občanská práva. V Evropském kontextu byli jako hrozba pro veřejné zdraví označeni Romové. Interpretace pandemie jako události bezprecedentního rozsahu a významu podporuje vnímání současnosti jako výjimečného stavu, dějinného zlomu. Tento diskurz tak legitimizuje radikalizaci postojů vůči marginalizovaným skupinám a otvírá prostor pro zneužívání pravomocí v rámci provádění mimořádných opatření. Tato populistická instrumentalizace strachu není novodobým fenoménem. Vznik či šíření epidemie bývalo často spojováno s “cizorodými” nebo odlišnými skupinami a Romové a Židé jako původem neevropská etnika se stávali opakovaně obětními beránky. Nicméně, co odlišuje současný anti-cikanismus od jiných forem rasismu v Evropě je jeho institucionalizace.

Tendence vládnoucích tříd vymezovat, rozčleňovat a přetvářet fyzické prostředí a sociální prostor pomocí materiálních a symbolických prostředků za účelem regulace pohybu lidí, toku zdrojů, zboží, služeb, a vztahů mezi jednotlivými subjekty je historická konstanta. Co je proměnlivé, je ideologický základ, na jehož základě se kategorizuje a člení, a účely těchto strategií. Dichotomie mezi Východem/Západem, centrem/periférií, městem/venkovem, mladými/starými, ne/přáteli lidu …jsou opakujícími se motivy v politickém diskurzu různých minulých i současných režimů. Tyto sociálně konstruované hranice a kategorie, ale zároveň formují naši realitu. Evropocentrismus a rasismus 19. století, rozlišující mezi civilizovanými a necivilizovanými společnostmi, legitimizoval evropský kolonialismus, který začal socio-ekonomicky polarizovat globální Sever a Jih. Tato hranice nerovnosti je udržována mezinárodní dělbou práce, na které se podílí nadnárodní společnosti. Státy i korporace využívají v rámci vládnutí/řízení i kategorizaci a hierarchizaci, na jejichž základě přidělují všemu, co spadá do jejich sféry, místo, roli, význam, hodnotu. Skupiny a populace, které nesplňují specifická kritéria, jsou marginalizovány, vykořisťovány a vytlačovány na okraj společnosti, na periferii světa.

Výstava nazvaná Z dohledu / světy na okraji reaguje na etnizaci pandemie v Česku a Evropě, nicméně konceptuálním rámcem výstavy je univerzálnější téma hranic, inkluze, vyloučení jako univerzální vzorec vlastní všem lidským společenstvím, a tudíž faktor determinující lidskou sociabilitu. Tímto obecnějším zaměřením se vyjadřuje k sociální diferenciaci jako politické strategii, a odkazuje tak k tíživé situaci lidí žijících na okraji v současnosti i minulosti.

Selma Selman toto téma pojednává v rámci globálních dějin lidstva, kdy se zamýšlí nad místem člověka v přírodě a povahou našeho bytí ve světě. Dílo Seada Kazanxhiu je výpovědí o sociálním rozkolu ve společnosti a křehkosti lidských vztahů jako inherentních rysech lidského společenství. Jedině dílo Natálie Kubíkové reaguje přímo na radikalizaci diskriminační politiky vůči Romům v České a Slovenské republice a poukazuje na katastrofické dopady dlouhodobé strukturální nerovnosti, institucionálního rasismu a populistického anti-cikanismu v kontextu globální zdravotní krize.

V performanci No Spacez roku 2019, Selma Selman personifikuje náš egocentrismus jako velké tělo. Ze své podstaty neukojitelné tělo si nárokuje a uzurpuje celou planetu. Autorka reflektuje na antropocentrismus, který je nejen sebevražedný, ale letální pro veškerý život na této planetě. Dílo je zároveň kontemplací potenciálu lidstva ke změně tváří tvář událostem, jež přesahují naši kapacitu plně jim rozumět a vyrovnat se s nimi.

On the Wall z roku 2015 Seada Kazanxhiu je sémanticky bohatá aluze na téma hranic v lidských vztazích a společnosti. Instalace je uměleckým ztvárněním reálně existujících objektů, které tvoří součást koloritu albánské urbánní krajiny–zdi okolo domů, osázené skleněnými střepy místo ostnatého drátu. Estetičnost a určitá hravost reálné formy objektu kontrastují se surovou explicitností obsahu. Avšak hlubší vrstvy symbolismu díla On the Wall mluví o křehkosti a zranitelnosti. Fyzickou zeď jako nejpřímější ztělesnění sociální distance lze chápat jako externalizaci zdí uvnitř nás, naše mentální a emocionální omezení, které nás činí rigidními, uzavřenými, defensivními. Analogicky, střepy v tomto kontextu mohou implikovat nejen pouze úmysl zranit, ale také stav vnitřní zlomenosti a rozbité vztahy.

Dílo Natálie Kubíková Žehra reaguje na porušování lidských práv ve východoslovenské romské osadě Žehra z roku 2020. Uzavření osady a dozor armády a policie prezentované jako karanténní opatření nelze interpretovat jinak než jako diskriminaci na etnickém základě. Kubíková si vybrala médium videohry, ve kterém vytvořila podle reálných podkladů virtuální model fyzického a sociálního prostředí uzavřené a hlídané romské osady. Síla a důvtip díla spočívají především v tom, že autorka použila předlohu existující videohry, the Sims 4, ve které je hráč architektem fyzického a sociálního prostředí. Tento virtuální svět zabydluje různými charaktery, o jejichž základní a další potřeby pečuje a pomáhá jim řešit výzvy a nástrahy běžného života. V rozporu s tím, reálné odříznutí osady od světa signalizuje naprostý nezájem o potřeby jejích obyvatel a má za následek minimální ochranu před nebezpečím. Žehra má tudíž zvláštní pravidla oproti originální verzi, která hráč může, či nemusí dodržovat.

Sead Kazanxhiu (narozený v roce 1987 ve Fier, od roku 2012 žije v Tiraně) je vizuální umělec z jihozápadní Albánie. Vystudoval malířství (2006–2010) na vysoké škole umělecké v Tiraně.
Kazanxhiu komentuje postavení Romů v souvislosti s nespravedlivým zacházením. Stojí v opozici vůči rasově předpojatým dynamikám, které bohužel i nadále formují současné evropské světové názory, denně, uvnitř i vně oficiálních politických arén. Jeho tvorba se snaží obnovit důstojnost komunitě, která byla tvrdě a nespravedlivě tlačena na okraj evropské demokracie. Kazanxhiu je jedním z nejvíce zapojovaných mladších protagonistů na současné albánské kulturní scéně. Vystavoval v Tiraně, Budapešt, Bruselu, Praze, Brně, Gotenburgu, Berlíně, Drážďanech, Krakově, Bukurešti a v New Orleans.
https://seadkazanxhiu.wixsite.com/visualart

Selma Selman (narozená v roce 1991) je umělkyně romského původu pocházející z Bosny a Hercegoviny. V roce 2014 získala titul bakaláře výtvarných umění na katedře malířství na univerzitě Banja Luka. V roce 2018 absolvovala na Syracuse University v oboru transmédií, vizuálního a divadelního umění. Cílem jejích děl je ochrana ženských těl a uzákonění cross-skalárního přístupu ke kolektivní emancipaci utlačovaných žen. Její hledání po současném politickém odporu vychází z její osobní zkušenosti s útlakem z různých směrů a měřítek. Selma je také zakladatelem organizace „Get The Heck To School“, jejímž cílem je posílit postavení romských dívek po celém světě, které čelily ostrakizaci ze společnosti. Selma Selman v současné době žije a pracuje v Bihacu, BIH a v New Yorku, USA.
https://www.selmanselma.com/

Natálie Kubíková je kurátorka, nezávislá vizuální umělkyně a spolukurátorka platformy „KUKU kolektiv“. Její hlavní praxe je spojena s podporou vznikajících místních LGBTQ+ umělců, feminismu a politiky post kolonialismu v oblasti bývalého Československa a jeho historických přilehlých oblastí. Pracuje se současnými sociálními přesahy, LGBTQ+ komunitou, psaním a organizováním komunity.
https://novamedia2.space/?p=63

 

…..

Všechny fotky z výstavy: Petr