Vernisáž výstavy Vytvářet místa, pojmenovat minulost x pojmenovat místa, vytvářet minulost

Do 25.10.2020 byla v Domě Fotografie GhmP, Revoluční 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Vytvářet místa, pojmenovat minulost x pojmenovat místa, vytvářet minulost. Výstava byla součástí programu Fotograf festivalu.

Vystavovali: Zbyněk Baladrán, Eiko Grimberg, Bernadette Keating, Martin Netočný, Shelly Silver a Gabriele Stötzer.

Kurátorky: Stephanie Kiwitt, Tereza Rudolf a Anna Voswinckel 

Roku 1890 vydal Jacob Riis, dnes považovaný za jednoho z předchůdců moderní sociální fotografie, knihu s názvem “Jak žije druhá polovina”, ve které zachycuje dětskou práci a život v těch nejchudších čtvrtích jednoho z rozrůstajících se amerických hlavních měst. Umělkyně Shelly Silver ve své video-koláži, která je portrétem newyorské etnické enklávy Chinatown, zodpovídá otázku, kterou si Riis v názvu knihy pokládá: „Nevíme, protože nás to nezajímá!“ Ale ptáme se vůbec ještě, komu mimo nás patří veřejný prostor? Nebo jsme své utopické vize již ztratili? Nezbyly ze všech našich v minulosti vysněných utopií pouze slogany společností, které umělkyně Bernardette Keating překrucuje v hořkosladké parodie?

Instalace fotografií a projekcí umělce Eiko Grimberga The Pool se vrhá do hlubin paměti již mnohokrát přestavovaného místa, jehož proměny jsou ilustrací zrovna převládajících ideologií, kde se „to jiné“ vždy proměňuje nebo mizí. V krátkém filmu Martina Netočného je moderní vize urbanistického vývoje (přítomná například ve videu Zbyňka Baladrána) konfrontována s realitou a podmínkami dneška. Film Gabriele Stötzer představuje 13 žen a mužů tančících ve venkovních lokacích dle jejich vlastního výběru. Bez jakéhokoli hudebního doprovodu si každý z nich utvořil svůj vlastní pohyb, který opakuje až do momentu extatického vytržení. V kontextu socialistického státního zřízení film vyjadřuje „svobodu, která je nedílnou součástí každého z nás, pokud se jí chceme chopit“ (Stötzer). Všechna díla osobitým způsobem podtrhávají velmi křehké spojení mezi obrazem veřejného prostoru a stavem společnosti, která postupnou individualizací ztrácí pojem o „druhém,“ jenž je ale základním stavebním prvkem pozitivní změny.

Abychom neztratili půdu pod nohama, vyhýbáme se situacím, které nedokážeme zařadit, které nás vyvádí z míry nebo vyžadují, abychom učinili krok do neznáma. Navzdory nepřetržitému pohybu a celosvětovému propojení lidí a informací zřídkakdy přicházíme do styku s něčím neznámým, odlišným, nečekaným. Posilujeme vzájemnost mezi těmi, kteří jsou nám rovni, a ti druzí mizí.

Zprávy, které čteme, individualizované a předvybrané, nás utvrzují a potvrzují. Naše pocity a zkušenosti jsou přiživovány, pozice utužovány. Mezi tím nabývá zdůrazňování jinakosti ve vztahu k naší vlastní identitě na důležitosti. Přestože jsme globálně propojení, ze zřetele ztrácíme „jiné“.

Cílem desátého ročníku Fotograf Festivalu je poskytnout ve vizuální kultuře prostor druhému (ve smyslu protějšku) a oživit dokumentární funkci média fotografie i pohyblivého obrazu. Nejednoznačnost média fotografie, jež naznačuje blízkost ve chvíli, kdy podněcuje odcizení, je problematizována stejně jako jeho limity. Pohledy na jiné a perspektivy jiných jsou ustanoveny v reakci na mediálně-specifické, sociální či státní režimy pohledu.

Pozvaní umělci a umělkyně ve svých dílech tematizují imaginaci, pozorování a výzkum jiných míst, způsobů žití a forem všednosti. Vybraní autoři a autorky zpochybňují svou vlastní motivaci a zviditelňují možné konflikty, hranice, přiblížení a prostupnost mezi „já“ a „jiným“. Osm skupinových výstav, které se vzájemně provazují přestavuje současná díla spolu se staršími pracemi a zkoumá široké spektrum blízkých i vzdálených úhlů pohledu. Dochází tak k navazování kontaktů a překračování hranic, narušování jistoty a ke konfrontaci s odlišným.

….

O FOTOGRAF Festivalu:

Dnes nejvýznamnější fotografický festival v České republice založili roku 2011 umělkyně Markéta Kinterová a fotograf Pavel Baňka. Výstavy vždy spojují současnou fotografii s jinými vizuálními médii a na přípravě každého ročníku spolupracují i zahraniční kurátoři. Festivalový tým spolupracuje s výtvarnými centry v Praze, které se zaměřují na současné umění. Zapojuje se do širší sítě institucí, které podporují současnou tvorbu a vnášejí do českého prostředí mezinárodní impulzy. Součástí festivalu jsou nejen výstavy, ale také přednášky, besedy s umělci, performance a filmové projekce.

….

Všechny ukázky z výstavy: Petr.