Vernisáž výstavy Universal Hospitality 2

Do 16.4.2017 bude v Centru současného umění Futura, Holečkova 49, Praha 5, přístupná velká výstava Universal Hospitality 2.

Kurátoři: Edit Andras, Ilona Neméth, Birgit Lurz, Wolfgang Schlag

Umělci: Halil Altindere, Selda Asal, Anca Benera / Arnold Estefan, Dante Buu, András Cséfalvay, Yevgeniy Fiks, G.R.A.M., Ferenc Gróf, Núria Güell, Gülsün Karamustafa, Szabolcs KissPál, Martin Krenn, Damian Le Bas, Lőrinc Borsos, Victor López González, Michal Moravčík, Marina Naprushkina, Csaba Nemes, Martin Piaček, Tomáš Rafa, Oliver Ressler, Pavel Sterec, RAFANI, Hito Steyerl, Artur Żmijewski

Společná výstava v MeetFactory, v galeriích Kostka a Futura je upravenou a aktualizovanou verzí výstavy Universal Hospitality (AltePost, Vienna, 2016), uspořádané v rámci Into the City v programu Wiener Festwochen. Výstava ve Vídni se zaměřovala na téma migrace v politické situaci tehdejší doby. Pražské výstavy čelí o pouhý rok později mnohem více zdevastované krajině politického zmatku po brexitu, pokusu o převrat v Istanbulu a atmosféře odvety. Populismus se stává běžným i v rozvinutých zemích, Evropská unie se rozpadá; ohrožena brexitem, agendou ultrapravicových stran v západních zemích a východoevropským nacionalismem a korupcí. Demontáž prvků demokracie, autoritářství a posilování státní kontroly se objevují i ve státech zaoceánských.

Název výstavy je odkazem na humanistické myšlenky osvícenství a rozvíjí Kantovu ideu kosmopolitismu – světoobčanství. Záměrem výstavy je oslovit inherentní paradox – pohostinnosti ale v rámci národního státu, tím, že analyzuje struktury nacionalismu a populismu. Zároveň se snaží udržet při životě potřebu, i kdyby pouze symbolicky, „absolutní pohostinnosti“ – řečeno slovy Jacquese Derridy – abychom dokázali předjímat lepší řešení společného žití s „cizincem“. Derridova interpretace Kanta a jeho pojmu absolutní nebo radikální pohostinnosti (anglicky ‚hospitability‘) nabízí alternativní východisko z jejího vnitřního paradoxu, a bezpodmínečně ji rozšiřuje na všechny lidské bytosti, včetně naprostých cizinců. Nasměrováním pozornosti na sdílenou etymologii anglického výrazu s jeho protikladem, nepřátelstvím (anglicky ‚hostility‘) nás výstava konfrontuje s realitou existující pohostinnosti, která je omezená a ovládaná institucemi ostrahy hranic, policejní a státní kontroly exkluze a inkluze.

Společensky angažovaní umělci nahlížejí za Potěmkinoy kulisy a hledají vzájemné souvislosti a hnací impulsy za prohlubující se sestupnou sociální spirálou. Výstava má za cíl stimulovat hlubší porozumění mechanismům na pozadí těchto změn, a snaží se podněcovat k dalším sociálním pohybům. Vedle kritického postoje se rovněž snaží posilovat otevřený odpor. Namísto předkládání nezávazné zábavy nabízí výstava jistý druh vizuální analýzy složitých společenských procesů v neklidných časech. I když se výstavy zaměřují hlavně na Evropu a částečně na Střední Východ – Sýrii a Turecko (G.R.A.M., Oliver Ressler, Halil Altindere), nabízejí též náhled na bezprostřední témata v celosvětovém měřítku (Victor Lopez Gonzales, Anca Benera a Arnolf Estefan).

Konstrukce územně vymezených národních států a a vzájemně konfliktní síly nadnárodních toků zboží a kapitálu, které vznikly s globalizací, vytvářejí napětí mezi starší formou sounáležitosti a současnou životní realitou. Migrace staví do popředí otázku legitimity národního státu v restrukturalizovaném globálním světě. Kosmopolitní právo na univerzální pohostinnost je v napjatém vztahu vůči suverenitě národního státu, která blokuje volný pohyb ovládáním pozic, kdo je tu doma a komu je dovoleno překročit hranice tohoto „domova“ a kdo je v tomto konstruktu člověkem „zvenčí“ nebo dokonce nepřítelem. Migrace bylo úspěšně využito jako nástroje pro upevnění moci národních států, jak to ozřejmil vzestup ultrapravicových stran v celé Evropě.

Vystavená díla vrhají světlo na skryté nebo naturalizované prvky konstrukce přináležení k nějakému národu, poukazují na to, že myšlenka homogenního národa přichází za cenu vylučování nebo marginalizace těch druhých, určitých sociálních skupin (Dante Buu). Díla také evokují složitost politického, sociálního a ekonomického režimu stojícího za tím vším. Umělci zkoumají tyto otázky z různých pozic. Nabízejí ironickou či hravou kritiku (Martin Piaček, Borsos Lőrinc), ale také jinou perspektivu (András Cséfalvay) a chápání (Damian Le Bas).

Hranice se překračují a zavírají na celém kontinentě (Csaba Nemes). Staré a nové demokracie se spoléhají na strach a nejistotu své populace, zatímco jsou obrovské masy lidí odsouzeny k bezstátnosti – statut, který nemůžete získat volbou (Núria Güell). Jsou také evokovány předchozí vlny, prehistorie nucené migrace a represívní opatření států (Gülsün Karamustafa, Anca Benera & Arnold Estefan). Podporu uprchlíkům a migrantům, kteří jsou zbaveni svých základních lidských práv, demonstrují společné umělecké projekty (Marina Napruskina).

Lokalizovaná jinakost, hledání obětních beránků v podobě vnitřního nepřítele. Udržovat ty „jiné“ v podřízeném, ale „autentickém“ postavení pomáhá udržet konstrukt hierarchické opozice i mytologizované představy o vlastním národě (Szabolcs KissPál). Střety, násilné konflikty, proti Romské demonstrace, demonstrace proti-gay-pride a proti migrantům zachycují umělci z jiného úhlu pohledu, než který je prezentován odcizenými médii v úsilí o senzaci (Tomáš Rafa, Dante Buu). Podrobeny zkoumání jsou rovněž mechanismy samotných médií (Rafani). Strategie odporu ukazují stará a nová východiska z represívních a nelidských scénářů (Hito Steyerl, Martin Krenn, Selda Asal).

Jestliže je v dílech umělců z východní části Evropy silně zastoupena historie, je to proto, že mají potřebu pochopit budování národa, národní mytologii a post-socialistický nacionalismus (Michal Moravcik, Martin Piaček, Pavel Sterec, Csaba Nemes) a zpracovat traumatickou minulost pomocí rehabilitace paměti nebo příběhů skupin, kterým nebylo nabídnuto vykoupení (Artur Żmijewski), nebo objevovat utopie, které selhaly (Yevgeniy Fiks). Jsou odhalovány a zkoumány neviditelné struktury stojící za ohraničením národních států (Oliver Ressler) i globální kapitalismus se svým latentním systémem dohledu a kontroly (Núria Güell). Rovněž je evokován svět financí, vyspělý kapitalismus se svou nehmotnou, abstraktní a zastřenou strukturou (Ferenc Gróf) a vliv globální ekonomiky na místní komunity (Viktor Lopez Gonzales).

Jak název naznačuje, projekt Universal Hospitality zahrnuje kritická díla a postoje ve snaze proniknout mlhavým a neusazeným scénářem přítomnosti, a rovněž díla uvažující o jinakosti, obhajující nadnárodní princip a společenské uznání a vytvářející prostor i platformu pro nové způsoby uvažování o komunitách nad rámec fyzických a mentálních hranic.