Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Tomáše Císařovského: Bukovacova panna

Do 29. 1. 2023 je v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Tomáše Císařovského: Bukovacova panna.

Kurátor Martin Dostál

Obrazy Tomáše Císařovského jsou vystavěné na osobním a osobitém rukopise, který se v čase jemně proměňuje a jehož účinnost a stylovost stojí na zkušenostech z dějin umění.

Zároveň Tomášovy obrazy počítají a pracují s naší osobní pamětí, nabitou sledem osobních, společenských i historických zážitků a dojmů. Více než kdy jindy si tuto skutečnost uvědomujeme u posledního velkého malířova cyklu Bukovacova panna, který podmanivě rozšiřuje společensko-historický Tomášův obrazový záběr epizod, postav a událostí z posledního ukončeného století. Tento malířsko-dějinný koncept, rozvíjený od druhé poloviny 80. let a odstartovaný sérií Z deníku dědy legionáře, je, jak vidno, stále živý a obrazonosný.

Poslední malířova série nese tedy poněkud překvapivý titul Bukovacova panna; ona panna je také osou celého cyklu. Tomáš Císařovský ji objevil ve svém bývalém ateliéru v pražských Dejvicích, který před ním sdílel v Praze dlouho usazený jugoslávský malíř Vlaho Bukovac. Než v roce 1922 umřel, zanechal tento Chorvat výraznou stopu v českém malířství díky svému působení na pražské Akademii; jeho ateliérem prošel kupříkladu Emil Filla a Bohumil Kubišta. Odložená panna páně Bukovace zase zanechává stopu v soudobobých malířských dějinách. Kdysi podobné propriety patřily k výbavám malířských ateliérů, dnes je tento předmět anachronickou raritou. Bukovacova panna však vstoupila do Tomášova života. Když byl Tomáš v rozpuklém českém novokapitalismu z ateliéru vypuzen, přemístil se kousek za Prahu, do Hostouně, do bývalého hostince naproti kostelu. Panna se s ním ovšem přestěhovala. Z buržoazních Dejvic do vesnice mezi Prahou a Kladnem, do prostoru, v čase zmrazeném svojí neuchopitelností, do velkého sálu, dnes ztichlého natolik, že vřava dělnických zábav se vybaví jen s velkou dávkou představivosti. Zde panna čekala. Čekala na malířovo zvěstování, na letmý zákmit zájmu, které jí přemístí ze záhrobí zapomnění do světla potřebnosti a smyslu. Nejen že se dočkala, ale dotkla se jí nesmrtelnost, která ji, poprvé, vyvedla ze stínů modelu, překrývaného šaty a podobami jiných, na plátno ve své skutečnosti. Stala se výmluvnou a aktivní postavou, která propojuje paměť malířství a paměť ateliérů s pamětí a představami malíře, a nás diváky mate možná víc, než si připustíme.

Malířská panna možná lehce evokuje surrealistickou Prahu, okouzlenou nepatřičnými spojeními a do nedohledna uvolněnou imaginací. I to je součást Tomášových obrazů. Příběhy v nich malíř naznačuje, napovídá, akcentuje a současně je nabízí k interpretaci a otevírá jejich vyznění. A také paměti. Ta se stále propadá, ta kolektivní i osobní, a Tomáš ji svým malováním zastavuje, zadržuje; paměť je pro něj důležitá, i když už je dávno rozostřená. Proto ji lze znovu konstruovat, jak ze sna, který byl kdysi skutečností, mimo kontext, či v jiném kontextu; paměť je stejně pravdivá jako neskutečná, je stejně pravdivá jako panna, která nikdy nežila, a přesto je společnicí paměti. Panna se tak stává “neskutečným”, ale přítomným alter egem, a to stejně tak malíře jako diváka.

Spisovatel a bohémský filosof Ladislav Klíma, který nikam nikdy nemohl zapadnout, grafik a rytec Josef Váchal, bratří Čapkové, kvílivý bítník a kvílivý básník Allan Ginsberg, maminka malíře Tomáše a malíř sám – jako hlava, vystavená po popravě, jako hlava Jana Křtitele v rukou démonické Salomé, jako busta pro nesmrtelnost, v rukou panny, té panny, která ztělesňuje dějiny malířství a malířství jako takové, malířství jako osudovou volbu bez možnosti úniku, ale také intimní vztah s malířstvím, se světlem, s leskem i přítmím ateliérů. A dále. Úsečný a sečný básník Vladimír Holan, Jiří Kolář, který propojil básnění s vizualitou, motocyklový závodník Antonín Vitvar, baskytarista a padlý anděl Vladimír Padrůněk, podivínský komunistický vůdce osmašedesátého Alexander Dubček. A také Hurvínek, první sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová, spiritista Karel Sezemský, brilantní kreslíř a konzervativní malíř Max Švabinský, Pavlína Pořízek, první superstar modelinku, filmová fatální režisérka Věra Chytilová, Paul Gauguin, který před civilizací uprchl do ráje, tam, kam utíká na krátké časy také Tomáš, a osamělý abstrakcionista a mystik všehomíra František Kupka. Tyto postavy Tomáš malířsky posvěcuje ze své paměti a dává jim olejovou nesmrtelnost. Každý máme takový osobní vesmír, společenskou a kulturní Valhalu, Valhalu naší existence.

Martin Dostál



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Tomáše Císařovského: Bukovacova panna