Vernisáž výstavy Tomáše Bíma: Ohlédnutí

10. 11.-8. 1. / Novoměstská radnice / Malba

Do 8.1.2017 bude v Galerii (v přízemí) a v Galerii ve věži Novoměstské radnice, Karlovo nám. 1/23, Praha 2 (vstup z Vodičkovy), přístupná krásná a rozsáhlá výstava Tomáše Bíma: Ohlédnutí.

„Tomáš Bím se dovedl vřadit do naší výtvarné kultury dílem, jež je prožitkem obrazového motivu, spatřeného pobavenýma očima, aby jako staří mistři poskytl přímý vstup do říše poezie, spatřené i v docela přehlížené skutečnosti, například v ploše opuštěného hřiště, za ohradami skladišť, kde i když lidé odtud odešli, přece jen tu podivně žijí dál.“ Prof. František Dvořák

Tomáš Bím (* 1946 v Praze), český malíř a grafik se zaměřením na magický realismus a americké precizionisty (F. Dvořák), je zastoupen ve sbírkách domácích i světových galerií. Výstava Ohlédnutí se koná u příležitosti jeho sedmdesátin.

Dětství prožil Tomáš Bím v Praze na Karlově náměstí, jako kluk chodil za tátou do studia Jiřího Trnky. „Tam jsem seděl a koukal. Hodinu, dvě, třeba každý den. Sledoval jsem, jak vzniká kresba. Dobrá kresba. Také jsem to tehdy zkoušel. Jednou se mne pan Trnka zeptal, zda chci být také malířem a jestli vím, co k tomu potřebuji. „Tři hodiny denně kreslit, kresli všechno a každý den. Nic víc k tomu nepotřebuješ…,“ řekl tehdy Jiří Trnka Tomáši Bímovi. Snažil se o to.

Byl rozhodnut přihlásit se na Grafickou školu v Hellichově ulici v Praze, tehdejší poměry však obrátily jeho život jiným směrem. Jako absolvent učiliště Středočeských tiskáren v Praze se následně dokonale seznámil s tiskařskou technikou, což dokonale využil při práci a pozdější tvorbě v litografické dílně. Byl zaměstnán v Supraphonu, působil také v takzvaném vedlejším pracovním poměru jako výtvarník Státního divadelního studia. „Dělal jsem plakáty pro zpěváky a skupiny, třeba pro Samuels, Flamengo, Petra Spáleného a Apollobeat, Viktora Sodomu a Go-go girls, Milana Drobného a jeho New Forces, také pro bigbeatový stánek Arena i pro Smetáčkovce… Ve stejné době jsem si také zkusil udělat pár gramofonových obalů, pro Artii Traditional Jazz studia Pavla Smetáčka, se kterým jsem potom nadále spolupracoval… V letech 1971 až 1974 jsem dokonce psal reklamy pro různé firmy na stadionech. Něco podobného jsem dělal i pro velké veletrhy a nejrůznější expozice, například pro firmy Kovo, Plzeňský Prazdroj a Coca Colu. Byla to pro mě dobrá škola, hodně jsem se naučil.“

Prvně se jako malíř představil veřejnosti na výstavě českého umění v prostorách U Hybernů v roce 1983. „…jediný obraz, který tam Tomáši Bímovi vystavili, napovídá, že autor je novou tvůrčí osobností, s níž se napříště už musí počítat,“ napsal historik umění Luboš Hlaváček a dodal, že následná výstava Tomáše Bíma v galerii Fronta „prokazuje, že osobností už zůstává…“

V roce 1974 vytvořil Bím první litografii Penzion, druhou o rok později, dal ji název Janoušek a Michelin. Právě tuhle si vyměnil s Kamilem Lhotákem a bylo mu jedno, že o Lhotákovi mluví s uznáním svět.

Co říkal o jeho začátcích prof. František Dvořák? „Od první chvíle, kdy jsem se náhodně zastavil v ateliéru Tomáše Bíma v Kolkovně, jsem cítil, že musím sledovat jeho cestu. Bylo to v roce 1976, za pár měsíců měl zpupných třicet, v sobě zvláštní rozšafnost, trochu mi vadilo, že ke mně neměl skoro žádný respekt. Určitě moc dobře věděl, kdo jsem. Co ho omlouvalo? Asi si myslel, že se už v životě nepotkáme, jeho ambice byly v té době až nekriticky nízké. Možná jsem se i já tehdy zachoval až moc furiantsky. Jen jsem mu řekl, ať pokračuje v tom, co dělá a že se za rok, půldruhého zase ozvu. Jeho rok či půldruhý byly rozhodně jinačí než mé.“ Bím sám říká, že měl vynikající rodiče. „Dali mi volnost, někteří mí kamarádi ji neměli. Nevím, snad zkoušeli, kam až klesnu. Karlák vypadal úplně jinak, Žitná ulice skoro prázdná, jednou začas tudy projel trolejbus, auta žádná. Václavák byl tehdy pro mě středem světa, spousta lidí, pěkný ženský a pivo v bufetech Metro a Koruna. Výčepáci se mě na občanku nikdy neptali, kupoval jsem pivo i dalším klukům, zvracívali jsme až u nás na Karláku. Styděli jsme se, schovávali za stromy, lítaly z nás piva a topinky, první cigára a panáky zednické pálenky. Do dospělosti se má asi doklopýtat a mně se to podařilo,“ vzpomíná Tomáš Bím.

Ještě Bím zdaleka nebyl členem SČUG Hollar a už poprvé v roce 1987 vystavoval společně s grafiky zvučných jmen o generaci staršími, jako byli Jiří Anderle, Karel Oberthor, Vladimír Suchánek, Karel Demel, Ota Janeček, Kamil Lhoták, Josef Liesler a další. Jak se mezi nimi cítil? „Většinou mi i pomáhali. Tady bych se měl zmínit o litografické dílně, kde většina z nich tiskla a já se tam objevil jako nováček. Přijetí, kterého se mi dostalo, předčilo mé očekávání. Rychle jsem do té atmosféry zapadl a pak si ji vychutnával. Bylo to doslova kamarádství, pomoc jednoho druhému a spousta srandy.“

Od roku 1999 se stal členem SČUG Hollar. Věnoval se ilustraci knih a časopisů, vytvářel plakáty a drobné grafiky. Zúčastnil se stovek výstav doma i v zahraničí a jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách po celém světě. Je držitelem řady ocenění.

„Co si Bím sliboval od svých obrazů? Určitě chtěl vždy nabízet radost, lidé toužili stále více nacházet v uměleckých dílech povznášející pocity. Tomu se tradičně říká vnímání krásy, které je lidem dáno, a nedá se okolní přeměnou světa nijak ovlivnit ani vyvíjet, ale ani zcela z člověka vymýtit. Proto bez jakýchkoliv teoretických spekulací se Tomáš Bím oddal malbě s jednoznačným úsilím o výhradně své, osobní sdělení zcela vlastního vnímání reality,“ říkal o Bímovi prof. František Dvořák. „Byla to bázeň či uzavřenost, že se Tomáš Bím nepouštěl do žádných meditačních proklamací či se v debatách nepřikláněl k určitým směrům? To jen někteří z důsledných konstatovali, že je spojován s magickým realismem, lyrickým civilismem, jeho tvorba má kořeny i v poetismu. Konečně, co nabízel svět poetismu? Velkoměsto a reklamní tabule, bary, cirkusy, ale i tichá bezejmenná zákoutí, opuštěné ohrady, za kterými možná kdosi kráčel. To jsou přeci témata, na kterých vždycky stála noblesní Bímova tvorba!“

Bímovy obrazy visí v mnoha galeriích, vlastní je i slavní sportovci, například Usain Bolt, Ivan Lendl nebo Martina Navrátilová.

Tomáš Bím žije a pracuje v Letech u Prahy nebo v prostorném ateliéru v Hostivaři.

Během výstavy v Novoměstské radnici bude k dostání publikace Bím 70-Ohlédnutí.

Tomáš Bím

nar. 12. 11. 1946 v Praze,

absolvent učiliště Středočeských tiskáren v Praze;

od roku 1999 člen SČUG Hollar;

studia: Odborné polygrafické učiliště, knihtisk, 1962 – 1965, soukromá;

stipendia: KUNSTVEREIN Osnabrück e. V., SRN, 1983;

zaměření tvorby: magický realizmus /prof. F. Dvořák/, američtí precizionisti;

účastník stovek výstav doma i v zahraničí;

studijní pobyty v Anglii, Francii, Holandsku, Itálii, Německu, Španělsku, Thajsku, USA aj. ;