Vernisáž výstavy TEMPLE: Kurt Gebauer – Jan Hendrych – Jan Švankmajer – Jindřich Zeithamml

Do 14. 1. 2026 je v DSC Gallery, Dlouhá 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava TEMPLE: Kurt Gebauer – Jan Hendrych – Jan Švankmajer – Jindřich Zeithamml.

Výstava Temple uzavírá rok setkáním čtyř výrazných osobností českého sochařství, jejichž dráha se začala formovat v prostoru omezeném ideologií a cenzurou. Gebauer, Hendrych, Švankmajer a Zeithamml – každý jiným způsobem – si již od 60. let vytváří výrazný umělecký jazyk a posouvají chápání klasického sochařství. Stali se základními pilíři nové svobody českého umění.

Temple vzniká jako symbolické místo: ne jako chrám určité víry, ale jako prostor, v němž se materialita stává médiem introspekce, kde se hmota mění v nosič zkušenosti a existenciální výpovědi. Výstava zároveň sleduje, jak se v dílech autorů napříč dekádami transformuje téma duchovnosti – nikoli jako ilustrační nebo rituální ornament, ale jako přirozený důsledek osvobozování formy, jako pohyb směrem k čistotě, vnitřnímu prostoru, meditativnímu gestu.

Vystavené práce ukazují vyvrcholení dlouhodobého procesu, ve kterém se české sochařství 20. století postupně emancipovalo od monumentální tradice směrem k subjektivním, často existenciálně laděným výpovědím. Autoři vycházejí z informelu, gestické abstrakce, nových figurací a surrealismu, ale ve výsledku nalezneme v jejich tvorbě mnoho společného: touhu po odlehčení sochy, po přenesení významu do psychologické roviny, schopnost dát formě výraz bez patosu.

Z pohledu sběratele je výstava důležitá v několika rovinách. Každý z autorů reprezentuje jiný přístup k materiálu, zároveň však všichni pracují s rukopisem, který je dlouhodobě konzistentní a snadno rozpoznatelný. V jejich dílech je patrná „prémiová kvalita“ vznikající z hlubokého řemesla, dlouhodobé kontinuity a jasné autorské filozofie. Hodnota jednotlivých děl je často úzce spojená s raritou konkrétní techniky, výjimečností obdob í či existencí různých autorských variant.

Jejich tvorba se také díky mezinárodnímu přesahu (Švankmajer, Zeithamml), institucionálnímu významu (Gebauer, Hendrych) a živému sekundárnímu trhu stává stále vyhledávanější investiční položkou. Právě propojení čtyř generací jednoho myšlenkového proudu na jednom místě nabízí sběratelům možnost porovnání, výběru i hlubšího pochopení vývoje české sochařské estetiky.

Gebauerova groteskní figurace, Hendrychova expresivně deformovaná těla, Švankmajerova taktilní montáž a Zeithammlovy meditativní formy společně tvoří osu, v níž se forma mění v myšlenku. Všechny čtyři přístupy ukazují různé způsoby, jak může být sochařské médium zároveň tělesné i duchovní. Výstava se zaměřuje na technický rukopis a stává se hmotnou generační výpovědí.

Kurt Gebauer (1941) Sochař s nezaměnitelným smyslem pro ironii a figurální grotesku. Absolvent AVU, kde později působil jako pedagog. V 80. letech na sebe upozornil během Malostranských dvorů. Jeho tvorba vyrůstá z nové figurace, pop-artu a Fluxu; výrazná je jeho práce s tělesností, humorem a společenskou kritikou.

Jan Hendrych (1936) Sochař pohybující se mezi expresí, gestem a barokní inspirací. Absolvent UMPRUM, dlouho působil jako restaurátor, což zásadně formovalo jeho práci s povrchem a symbolem. Typické jsou deformované figury, stopy formy, důraz na dramatičnost situace a příběh.

Jan Švankmajer (1934) Výrazná osobnost českého surrealismu a světově uznávaný filmový tvůrce. Ve výtvarné oblasti pracuje s asambláží, koláží a taktilními objekty, často s organickým a přírodním materiálem. Jeho díla jsou průsečíkem imaginace, archetypů a podvědomí.

Jindřich Zeithamml (1949) Minimalistický sochař s citlivostí k elementárním tvarům a meditativnímu prostoru. Po emigraci studoval v Düsseldorfu, odkud si odnesl přesnost německé školy. Pracuje zejména s kovem, čistou linií a zlatými či stříbrnými povrchy. Jeho práce směřují k duchovnímu klidu a harmonii.