Vernisáž výstavy STOpy Pravoslava Rady

Do 3. 3. 2024 je v Galerii Novoměstské radnice, Karlovo nám. 1/23, Praha 2 (vstup z Vodičkovy), přístupná zajímavá výstava STOpy Pravoslava Rady.

Výstava STOpy Pravoslava Rady představí veřejnosti figurální keramickou plastiku autora. Zaměří se především na motiv tváře a hlavy, který jeho dílem prochází od počátků do samého závěru. Výstava je současně připomínkou stého výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných keramiků.

Pravoslav Rada

(14. 10. 1923 – 23. 4. 2011)

Zanechal v českém výtvarném umění výrazné stopy. Jeho tvorba a vliv se netýkaly pouze média keramiky a keramické plastiky, které mu bylo nejvlastnější, ale zasahovaly významně i do užitého umění a designu, architektury, animovaného filmu, loutkového divadla, organizace kulturních iniciativ a akcí, popularizace a vzdělávání. Byl nepřehlédnutelnou osobností, již aktuálně připomíná publikace Pravoslav Rada, kterou v ediční péči Venduly Fremlové a Kryštofa Hejného vydala na sklonku roku 2023 Alšova jihočeská galerie ku příležitosti výročí sta let od narození autora. Právě v souvislosti s tímto jubileem je záhodno připomenout tvorbu Pravoslava Rady také v Praze, kde rodák z Železného Brodu prožil celý život, a kde se odvíjela většina jeho uměleckých aktivit. Výstava v prostorách Novoměstské radnice, v níž se Pravoslav v rámci kolektivních výstav také několikrát prezentoval, není a nemůže být retrospektivní přehlídkou. Je proto zaměřená tematicky a soustředí se na motiv hlavy a tváře, který byl pro Radu zásadní. 

V trajektorii proměn Radovy tvorby a konkrétně tohoto motivu můžeme vysledovat směřování od modelovaných figur a tváří, jejichž kresebnost především v raných fázích připomínala rukopis Vlastimila Rady „s množstvím drobných črtů“ (Kroutvor, 1987), směrem k výrazné stylizaci a ke geometrické či stereometrické jednoduchosti a monumentalitě, od 80. let navíc velmi inovativně kombinované se sítotiskem.

Rada ve svých plastikách používal nejrůznější prefabrikáty a modulární prvky (dlaždice, kabřince apod.) a podobně také pracoval s dekorem – s obtisky, s filmovým tiskem či se sítotiskem. Příznačný je pro něj květinový vzor běžný pro kuchyňský porcelán, který využíval nejen na oblíbených plastikách koček, následně též sériově vyráběných. Mnohem zajímavější je jeho práce s fotografií. Rada často používal neúměrně zvětšené oči, nebo oči nepatřičně posazené vůči sobě navzájem či celku hlavy. Jeho díla jsou blízká dadaistické a surrealistické koláži (např. Hannah Höch) nebo dadaistickým objektům (dada hlavy Raoula Hausmanna nebo Sophie Taeuber-Arp).

Radova práce s motivem hlavy či tváře má mnoho podob. Rada využíval fotografie i ve smyslu podobizny konkrétních lidí – vytvořil několik portrétních dóz, plastik a také hodin, které se týkaly jeho blízkých přátel a souputníků. Mezi nejznámější patří dóza Kamil Lhoták, 1984 (ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze), v níž Rada velmi sofistikovaně citoval významné motivy Lhotákovy malby. Vedle těchto portrétů vznikaly také od 80. let talíře a dózy, které jsou pojednány jako obličej nebo jako celá postava. Radovy talíře – tváře jsou názorným příkladem oživení běžného, každodenního předmětu a jeho posunutí směrem k individualizovanému objektu. Oživení předmětu je akcentováno navíc tím, že tyto realizace, z nichž některé byly zamýšlené jako diptych, tématizují také rozmluvu či dialog, tedy komunikaci obecně včetně vzájemných pohledů. Souběžně s talíři vytvářel Rada také busty, v nichž dále pokračoval i v 90. letech a po přelomu milénia. Busty patří k jeho nejvýraznějším a nejpůsobivějším dílům (např. Černá busta, Bílá busta, 2008), k čemuž přispívá nejen neotřelá kombinace kameniny či porcelánu s výraznými grafickými prvky, ale také to, že pohled busty cílí přímo na diváka.

Tematizace pohledů a dívání se je v díle Pravoslava Rady velmi podstatná. Některé Radovy plastiky s divákem komunikují –upřeně na diváka hledí a tak mu jeho pohled vracejí. Asger Jorn, vůdčí umělecká osobnost skupiny CoBrA, s nímž byl Rada v kontaktu od své návštěvy v Dánsku v roce 1947 až do Jornovy smrti roku 1973, uvedl v programovém prohlášení ke vzniku skupiny mimo jiné: „Usmějte se na svět a svět se bude smát na vás“ (Jorn, 1987, s. 13). Tento výrok je platný i pro Pravoslava Radu. Není výrazem nějakého vágního optimismu, není ani psychologizující poučkou. V kontextu tvorby je výrazem vnímání umění jako hybné síly, zrcadlící vztah k okolnímu světu, který není jednosměrný, ale naopak reciproční.

Vendula Fremlová — kurátorka výstavy

Jorn, A. (1987). Prohlášení umělců z časopisu Helhesten

(Pekelný kůň) 1941—44. In Dánští umělci ze skupiny COBRA.

Praha: Národní galerie v Praze.

Kroutvor, J. (1987). Karikatury Vl