Divák se v „historickém preludiu“ setká s originály renomovaných a kanonizovaných umělců, z nichž někteří byli v západní Evropě a v USA přinejmenším částečně integrováni do dějin poválečného umění podstatně dříve než ve své vlasti, kde se většinou živili jako grafici a ilustrátoři a svá zásadní díla vystavovali jen v ateliérech nebo zapadlých klubech. Jiní jsou dodnes postupně objevováni v archivech ruského undergroundu, protože se v SSSR nebo v emigraci z různých důvodů nedostali na výsluní zájmu sběratelů, novinářů, diplomatů, galeristů a kritiků.
Vernisáž výstavy Russia. Timeless
Do 2.12.2019 bude v centru současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7, přístupná velmi zajímavá a hustá výstava Russia. Timeless.
Výstava Russia. Timeless představuje výrazná umělecká stanoviska ze současného Ruska, počínaje klasiky kdysi neoficiálního umění jako Oskar Rabin, Lydia Mastěrkova, Ilja Kabakov, Dmitrij Prigov nebo v Čechách etablovaný Viktor Pivovarov – a konče autory, kteří svým dílem vyjadřují pocity generace, jež za současného režimu prožila téměř celý svůj život.
V nejobsáhlejší části, věnované postsovětskému období, jsou představeni jak mezinárodně etablovaní klasici (Oleg Kulik, Pavel Pepperštejn), tak i autoři a autorky, jejichž práce se ve sbírkách velkých muzeí objevily teprve nedávno a kteří začínali třeba jako graffitisté v provinčním Rostově na Donu nebo používají výraziva komiksu v žánru grafické reportáže z pomezí výtvarného umění a novinářské praxe (Sergej Sapožnikov, Viktoria Lomasko).
Téma bezčasí chápeme v souvislosti výstavy Russia. Timeless jako odvěký ruský problém s pojetím historického času a s rolí individua v dějinných procesech. Na jedné straně notoricky selhávají pokusy střízlivě interpretovat vlastní minulost, na druhé straně se urputná snaha zajistit Rusku významné místo v budoucnosti světa setkává s beznadějným ulpíváním v reliktech minulých časů a režimů, v jejich nešvarech, zvrhlostech a pastech.
Kabakov kdysi psal o fenoménu „prázdnoty“, která v ruském kulturně-civilizačním prostranství pohlcuje a rozpouští pokusy o ustavení řádu a vytvoření záchytných bodů, stabilizaci a kultivování hodnot. Jak se jeho úvahy jeví z odstupu čtyřiceti let, jak o problémech s časem a jeho konceptualizacemi včetně reflexe vlastních dějin a vyhlídek do budoucnosti uvažují další generace umělkyň a umělců?
Výstava vědomě nezdůrazňuje politická témata ani výrazivo uměleckého aktivismu, daleko spíš jde o uměleckou reflexi dějinného a civilizačního koloběhu a o nemožnost vymanit se ze zavedených modelů a vyjetých kolejí, ačkoli ukazují směrem, který neslibuje nic dobrého. Přesto jednotlivá díla srší jedinečnou nápaditostí, vtipem, uměleckou pronikavostí a myšlenkovou odvahou, jichž je tolik zapotřebí jak v Rusku, tak i jinde.
Kurátoři: Tomáš Glanc, Anton Litvin
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution