Vernisáž výstavy RITUÁL: Hana Garová , Klára Hartlová, Lucie Hošková, Líza Libenko, Michal Rapant, Veronika Sasina Valentová

Do 8. 1. 2026 je v Nové Galerii, Balbínova 26, Praha 2, přístupná velmi zajímavá skupinová výstava obrazů, soch a objektů RITUÁL.

Vystavují: Hana Garová , Klára Hartlová, Lucie Hošková, Líza Libenko, Michal Rapant, Veronika Valentová Sasina.

Průvodní text MgA. Veroniky Valentové Sasina:

Výstava Rituál: od šamanismu po sociální tiky propojuje šest výrazných uměleckých hlasů, které každým svým gestem-záměrným i intuitivním-zkoumají proměny rituálu v současné vizuální kultuře. Rituál zde nevystupuje pouze jako archaická nebo spirituální praxe, ale jako široké spektrum jednání, které utváří naše prožívání světa: od šamanských cest do vnitřních krajin, přes malířské obřady těla a materiálu, až po subtilní společenské rytmy, jež se zapisují do našich zvyků, pohybů a obrazů. Společným jmenovatelem vystavených děl je vědomí, že obraz může být nositelem změny, transformace a citlivého vnitřního obratu.

Veronika Valentová Sasina vychází z autentické zkušenosti šamanské praxe. Její malby fungují jako záznamy cest do vnitřních krajin, kde se symboly prolínají s tělesnou pamětí. Každý tah je součástí obřadu-návratem ke zdroji, k prostoru, kde se obraz stává bránou mezi světy a kde se vnitřní vedení proměňuje ve vizuální strukturu. Veronika Sasina strávila zásadní období v prostředí tropické džungle, kde se učila porozumět léčivé síle rostlin. Tato zkušenost se stala východiskem její malířské praxe: rostliny nevystupují jako botanické motivy, ale jako nositelky energie, paměti a léčivého impulzu.

V jejích obrazech se objevují jako autonomní bytosti, jejichž vizuální přítomnost je prodloužením jejich spirituálního účinku. Autorka věří, že malba může přenášet léčivou vibraci přírodních sil.

Michal Rapant pracuje s malbou jako s intenzivním gestem, které aktivuje primární, fyzickou rovinu rituálu. Jeho obrazy nejsou popisy, ale události; vznikají skrze rytmus, vrstvení, destrukci a opětovné budování. Rituál zde nabývá podoby metafyzického zápasu, v němž materiál i barva nesou otisk přítomného okamžiku Propojuje memento mori a monono aware hledá krásu v pomíjivosti a proměně. Květiny z města i krajiny maluje v různých fázích života a po dokončení je rituálně vrací zpět do země.

V portrétech zachycuje spíše vnitřní podstatu než podobu. Pro výstavu Rituál tak vytváří díla, v nichž se život, rozklad i obnova stávají tichým obřadem.

V tvorbě Hany Garové se rituál projevuje jako pohyb mezi mnohoznačností a kontemplací. Její obrazy jsou klidné i pulzující zároveň-jako opakované gesto, které se vzdaluje výkladu, aby se mohlo stát prožitkem. V jejích monotypech i plátnech se otiskla snaha navázat dialog s vnitřním světem prostřednictvím jemných, intuitivních struktur.

Klára Hartlová zkoumá ve své tvorbě především sny, nevědomí, paměť a rozpad vzpomínek. Její práce stojí na vrstvení olejomalby a široké škále dalších médií-spreje, šelaku či organických fragmentů, čímž vznikají textury připomínající proces ukládání a znovuobjevování, podobně jako vrstvy psychického materiálu. Hartlová se věnuje také instalacím, které diváka vtahují do prostoru mezi snem a bděním. Její psychologické vzdělání i probíhající psychoanalytický výcvik se odrážejí v hloubkové práci s nevědomým, jehož stopy se stávají součástí vizuálního rituálu: obraz je pro ni místem, kde se vnitřní krajiny vyjevují ve své křehkosti i symbolické síle.

Lucie Hošková pracuje s motivy smrti, rozkladu a dualismu duše a těla. Zajímá ji, jak obrazem zprostředkovat křehkost těla a zároveň jeho animální, instinktivní podstatu. K tomuto účelu používá špínu, hlínu a další zemité materiály, jež fungují jako nositelé tělesnosti i archaických vrstev lidské zkušenosti. Plátna si ručně sešívá. Tento akt prošívání vytváří nové vztahy mezi výjevy, dodává jim rituální rytmus a otevírá prostor pro interpretaci.

V jejím pojetí je smrt slastí-návratem do přirozeného řádu, který je stejně temný jako přitažlivý. Rituál v její tvorbě vzniká z fyzické blízkosti k materiálu, z práce se zemí a také se smrtí, z neustálého prolamování hranic mezi tělem, hmotou a jejich symbolickým přesahem.

Díla Lizy Libenko přinášejí syrovou, až iniciační energii. Její přístup k materiálu je radikální: barva přechází v objekt, kresba v performativní stopu, někdy dokonce tělesnou. Rituál se zde objevuje jako intenzivní kontakt s hranicí-se zranitelností, silou i proměnou. Její tvorba působí jako otevřený obřad, který diváka vtahuje přímo do svého nitra.

V její tvorbě se objevují krajiny, kde sny splývají s noční můrou, kde absence lidské figury paradoxně volá po lidské přítomnosti – a tak rituál vyplňuje mezeru mezi tím, co bylo, co je, a co být může…

Výstava Rituál „Od šamanismu po sociální tiky“ tak nesjednocuje různé malířské přístupy pod jednu definici, ale umožňuje vnímat rituál jako společnou půdu, na níž každý z autorů vytváří svůj vlastní jazyk.

Rituál je zde gestem i tichem, materiálem i energií, osobní cestou i denní zkušeností.

Obrazy se stávají místem setkání pro tvůrce, pro diváka, i pro to, co přesahuje obě strany.

MgA. Veronika Valentová Sasina

Umělkyně a kurátorka výstavy