Do 16. 10. 2024 můžete v Trafo Gallery, v Hale 14 Holešovické tržnice, Bubenské nábřeží 13, Praha 7, navštěvovat velmi zajímavou rozsáhlou skupinovou výstavu Red Pill.
Výstava je součástí Signal Festivalu 2024.
Vystavující: Lukáš Dřevjaný, Pavel Holeček, Pavel Korbička, Richard Loskot, Ivo Louda, Jan Poš, Petr Pufler, Michal Pustějovský, Tereza Severová, Jiří Suchánek, Karim Tarakji.
Vybraní umělci vycházejí z geometrických a fyzikálních řádů, konstruktivistických tendencí v českém umění. Skrze vysoce exaktní technologické aparáty, matematické algoritmy, počítačové kódy a mechanismy, přinášejí čistou poetickou formuli o dobré povaze světa. Kurátorem výstavy je Pavel Mrkus.
Ve filmu Matrix je klíčová scéna, kdy Morfeus dává Neovi navybranou mezi modrou a červenou pilulkou. Modrá představuje konformitu v rámci iluzorního systému, červená je cestou za hranice bezpečí, cestou poznání a výzvou k aktivnímu postoji. Červená znamená Neovo rozhodnutí a vědomé přijetí role šamana, prostředníka mezi světy. Šamanovo privilegium schopností vidět za membránu iluzí, tvořit nečekané spoje, překonávat fyzické zákony je vykoupeno zápasem. Vše se děje v zájmu záchrany naděje na přirozený život. Blízkost tolika aspektů praxe šamana a umělce je pozoruhodná, a patrně není ani náhodná. Je-li společnost denně konfrontována s naléhavostí negativních zpráv o jejím pozvolném či téměř nezvratném konci, žádá si svého šamana, aby ji zachránil, nebo alespoň nabídl naději, světlo. Umělci, kteří využívají světlo jako techniku, význam, či symbol, mají podobný dar.
Jiří Suchánek vytváří kinetické světelné objekty, které zviditelňují zvuk. Pavel Korbička pomocí světla zaznamenává a zprostředkovává nehmotný pohyb. Karim Tarakji světlem definuje ideu prostoru. Ivo Louda pracuje s virtuálním světlem modelových situací. Richard Loskot využívá světlo jako nástroj uvědomění si iluze. Michal Pustějovský ve svém novém díle Nexus směřuje světelné paprsky k jednotě, synchronicitě a bezpečí. Petr Pufler / Světlonoš zkoumá světlo v hlubinách kamene, a Tereza Severová pracuje se světlem jako s nositelem obrazu, jehož motivem je zejména existenciální starost o přirozený svět.