Vernisáž výstavy Pavla Kryze: Ad rem / K věci

Do 1.10.2020 bude v Galerii Pecka, Vratislavova 24, Praha 2, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Pavla Kryze: Ad rem / K věci.

CV z autorova webu (kráceno):

Pavel Kříž (Kryz) se narodil v roce 1959 v Praze.

V roce 1974 si podal přihlášku na „Střední odbornou školu výtvarnou“ (tzv.Hollarku), dnes Střední umělecká škola Václava Hollara. Přestože velmi úspěšně absolvoval talentové zkoušky, nebyl na tuto školu z kádrových důvodů přijat. Strávil proto následující půlrok na gymnáziu Pražačka. Toto období pokládá za nejtěžší ve svém životě.

V pololetí prvního školního roku přestoupil na „Hollarku“. Tato škola pod vedením prof. J. Vondráčka byla naprostým opakem normalizačního gymnázia. Svět se rozzářil a konečně pro něj začalo mít studium smysl. Zde se ve svých 16ti letech setkal s kolektivem přátel a pozdějších kolegů zapálených do výtvarného umění. V průběhu čtyř let se seznámil se všemi grafickými a malířskými technikami, základy fotografie, sochařství a modelářství. Se svými spolužáky zůstávali ve škole dlouho do večera a naplno tak využívali podmínek pro práci, které jim škola poskytovala. Byla to pro něj nejhezčí studentská léta. Po maturitě 1978 byl přijat na AVU na obor malba.

Po dvouleté přípravce, kde se drilovala realistická kresba a malba, vstoupil ve třetím ročníku do atelieru figurální malby prof. K. Součka. Zde se setkal se silnou pozitivní atmosférou a s relativní svobodou výtvarného projevu, kterou zaštiťovala osobnost prof. K. Součka, tehdy již nemocného, bývalého bohéma a bouřliváka, člena skupiny 42. Zastihl tak ještě poslední léta na pražské AVU předtím, než odešla stará generace umělců a nahradila ji praktičtější generace nová. V roce 1985 zakončil studia na AVU diplomovou prací, za kterou mu byla udělena cena AVU. Jednalo se o cyklus obrazů s námětem ženských aktů „modelky“, přípravný karton pro kamennou mozaiku a ilustrace ke knize „Sedm pater“ od Dina Buzzatiho.

Po absolvování vojenské služby (Slovensko 1985-1986) se mu narodí syn, ožení se a snaží se živit rodinu ilustracemi knih, účastí na podpůrných stipendiích a prodejem obrazů.

Jeho první výstava v Klubu spisovatelů je vlastně přehlídkou ilustrací a podobně působí i další výstava v Ústavu makromolekulární chemie. V těchto letech začíná používat k signování obrazů pseudonym KRYZ. Od roku 1987 se začíná živit také jako restaurátor nástěnných maleb. Touto prací řeší své existenční problémy a zároveň se mu otvírá cesta k vlastní tvůrčí svobodě bez společenské cenzury. Tehdy se odklání od figurální malby a začíná hledat nové výtvarné formy v dekorativní tvorbě. Vytváří na obrazech husté sítě a buduje tak na téměř monochromních plátnech svébytný měnící se prostor imaginárních výstupů.

Tato jeho tvorba vrcholí v roce 1991–1992 při studijním pobytu v Tessinu ve Švýcarsku. Vytváří zde množství nadčasových pláten na průsvitných materiálech a tkaném dekorativním textilu. Zpracovává také žánrové xerokopie a pracuje se starými fotografiemi. Na konci stipendijního pobytu vystavuje zde vytvořená díla v „Pallazo Morettini“ v Locarnu .

Narození dcery (1992) ho vrací zpět do Čech, mezi přátele a kolegy (J. Žáček, V. Merta, M. Titlová, P. Malovaný) a také k restaurování nástěnných maleb. V Tessinu nalezl a vyzkoušel množství výtvarných forem a technik, které použil ve své další tvorbě. Tyto formy prezentuje na velmi úspěšné výstavě „ZVISCHENZEIT“ v galerii Behémont (1992).

Po nově nabytých malířských zkušenostech dospívá v dalších letech až k minimalistické poloze malby. Maluje černobílé obrazy (ČERNOBÍLÁ, galerie Future, 1993), vytváří koláže z fotografií dávných filmových hvězd (FORMÁLIE, galerie Nová síň, 1994; KOLÁŽE, galerie Atrium, 1995) a maluje bílou barvou na průsvitnou hedvábnou látku. Toto období vyvrcholí výstavou „BÍLÁ“ v galerii Pecka v roce 1998.

Od svého návratu z Tessinu realizuje až do roku 2000 své tessinské idee a nápady. Během těchto let se ve své formální a později koloristické tvorbě absolutně očistí od školských vlivů a po odchodu z kolektivu autorů galerie Behémont (1994) i od tlaku umělecké společnosti na prioritu světovosti díla, který vytvářela polistopadová garnitura.

Přelomový rok jeho tvorby představují léta 1999–2001. Tehdy se ve své tvorbě zříká intelektuální formy ve prospěch malby samotné, malby, která mu přináší potěšení a která je absolutně svobodná a nepodobná žádnému z děl, která kdy maloval. Na prvních obrazech (2001) si ověřuje nové malířské tvarosloví a inspiruje se  mistry klasické malby (Ingres a Giorgione). Obrazy „Venuše“ a „Odaliska“ vytvářejí novou figurální řeč jeho malby. V té době se už naplno vrací k realistické malbě, především k malbě figurální, kterou vystudoval a která teď v jeho díle zaznívá nebývalou silou. V letech 2001–2002 se mění i jeho rodinný život. Rozvádí se a stěhuje se od rodiny do bytu, který mu po čase slouží i jako atelier.

Od roku 2007, kdy má atelier v bytě, se s novou energií vrhá do práce, jakoby léta spal a nyní si vše musel vynahradit. Jeho spektrum je přitom velmi široké. Maluje krajiny, zátiší, portréty a výjevy z ulice. Zaznamenává scenérie z filmů, fotografií a rozpracovává je jako abstraktní náměty, které se nakonec spojují v realistický celek. Objevuje novou svobodu projevu právě v realistické malbě. Malba se pro něj stává samostatným výrazem bez jakéhokoli poučování diváka, sama buduje pocity a vztahy k divákovi. Autor přibližuje a umocňuje zážitek z vizuálního pohledu na věci okolo sebe, naservíruje ho divákovi a věří, že si dílo samo otevře cestu k srdci člověka a osloví ho. On prostě jen maluje. Obsahem obrazů se stává pouze námět či téma a forma malby ho povyšuje nad jakékoli spekulace a uměleckou ideologii. Existuje pro něj jen obraz jako svébytné malířské dílo. Jeho plážové výjevy jsou tedy pouze obrazy slunce a lidí na písečné pláži. Postavy samostatně nemají žádný význam, jsou jen světelným odleskem zářivé pohody.

Každý z jeho obrazů se stává jakousi mantrou, u které se lidé dokážou radovat i plakat. Bez expresivních gest vytváří plátna, která žijí svébytným životem, zcela se dožadují pohledu diváka, přivlastňují si ho a podmaňují. Konec roku 2008 a rok 2009–2010 jsou velmi plodným obdobím. Maluje tak, jak vždy toužil, barva se pro něj stává prostředkem komunikace mezi ním a divákem.  CV: web pavelkryz.cz

facebook.com/pages/Malir-Pavel-Kryz/109709642418537?code=1446175512