Vernisáž výstavy Obrazový prostor Jánuše Kubíčka

Do 19.5.2018 bude v Galerii u Betlémské kaple, Betlémské náměstí 8, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Obrazový prostor Jánuše Kubíčka – k 25. výročí úmrtí tohoto výtvarného velikána.

Výstava Obrazový prostor Jánuše Kubíčka je poctou autorovi, pro něhož tvorba obrazu byla zároveň procesem konstituování jeho filozofické podstaty. K abstrakci (a to především k její muzikální, subjektivně romantické větvi) dospěl postupně v letech 1957-1964 skrze lásku k tradici a velmi rozsáhlou znalost výtvarné teorie i vlastního řemesla.

…Všechno materiální je v něm podřízeno nehmotnému a třebaže smysly tam hrají úlohu význačnou, výsledek působí povýtce duchovně,zejména když čerpá náměty z antické mytologie. V tom se projevuje Kubíčkův smysl pro tradici, to ho spojuje s Cézannem, chtějícím dojít svou objevitelskou cestou ke klasičnosti. Jeho cesta od Cézanna k Vasiliji Kandinskému, k Františku Kupkovi, ale i k Františku Foltýnovi, s nímž se coby Brňan dobře znal, je osobitá, její cena nespočívá v novotářství, ale v opravdovosti, hloubce a důslednosti myšlení naprosto svobodného, v tom, jak se malíř dotýká problémů principiálních, a zdaleka ne pouze výtvarných. V brněnském výtvarnictví po 2. světové válce byl Jánuš Kubíček beze sporu jednou z osobností nejvýznamnějších, hned vedle staršího Bohdana Laciny a Václava Zykmunda a vedle svých vrstevníků Bohumíra Matala a Dalibora Chatrného. Kubíčkovo stálé hledání podstaty má platnost o mnoho širší – nadčasovou…

Jaromír Zemina

Jánuš Kubíček se jeví jako solitérní autodidakt, který tvořil především pod vlivem rodinného prostředí (otec a strýc – sochaři Josef a Leoš Kubíčkovi, sestra Jarmila – historička umění, blízcí rodinní přátelé – V. Beneš, F. Foltýn, J. Král, R. Kremlička, J. Mahen, H. Masaryk, V. Nezval, A. a L. Procházkovi, V. Špála, J. Trampota a další).
Znalec a obdivovatel odkazu analytika českého kubismu Bohumila Kubišty zanechal rozsáhlé dílo, které bylo dosud představeno na sto čtrnácti samostatných a více než sto společných výstavách ve třinácti zemích (v Bulharsku, České republice, Estonsku, ve Francii, v Chorvatsku, Kuvajtu, Libanonu, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, ve Slovenské republice, Spolkové republice Německo a ve Švédsku). Pětidílná monografie autora z let 1998-2008 dokumentuje i duchovní východiska celé jedné tvůrčí generace, která do české kultury vstoupila po roce 1945.