Vernisáž výstavy Monument I. Ateliéru intermediální tvorby II Jiřího Příhody a Pavla Humhala na AVU

Do 27.6.2015 bude v Galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (1.patro za kavárnou), přístupná zajímavá výstava Monument I. Ateliéru intermediální tvorby II Jiřího Příhody a Pavla Humhala na AVU.

Vystavující umělci:
Artur Magrot
Andrea Sobotková
Helena Jiráková
Tereza Brussmannová
Dana Bartoníčková
Rudi Koval
Veronika Franková
Filip Hauer
Jakub Pospíšil
Karíma Al – Mukhtarová
Markéta Garai
Petra Mikolášová
Kateřina Kučerová
Jiří Skála
Jan Urant
Isabela Grosseová

Kurátor:
Jiří Machalický

Jiří Příhoda i Pavel Humhal, pedagogové atelieru, jsou umělci, kteří pracují s prostorem neobvyklými způsoby. Dokážou citlivě reagovat na dané prostředí, mají smysl pro měřítka a vztahy mezi jednotlivými prvky a celkem. Umí zvolit vhodné výrazové prostředky a nezáleží na tom, jestli klasické nebo netradiční. Ateliér intermediální tvorby II je založen na tom, že každý má svobodnou volbu v technických postupech, kterými chce uskutečnit své představy. Oba pedagogové přistupují ke studentům nanejvýš tolerantně, jen se jim snaží naznačit, jakým směrem se vydat.
Tato výstava představuje ateliér, který má za sebou deset let intenzivní práce. Prošli jím umělci různého typu. Zkoušejí rozmanité možnosti, je pro ně důležitý spíš proces než jeho výsledek. Jejich cesta tak zůstává otevřená. Mohou se octnout na křižovatkách, na kterých se budou muset rozhodovat, kudy se vydat. Třeba se někdy zmýlí a budou se muset vracet, ale pořád jim zůstává možnost svobodné volby. Ať už si vybrali jakékoliv médium, zabývají se v něm ztvárněním prostoru v souvislosti s jevy a situacemi přinášenými současnou dobou. Někdy se pokoušejí vyjádřit harmonii či disharmonii vztahů v rámci uměleckého projevu, ať už jde o jeho volné či užité formy. Jindy se ocitají na rozhraní mezi různými myšlenkovými oblastmi. Zasahují do dalších tvůrčích sfér a propojují vizuální projev s filozofií, psychologií či sociologií.
Na tomto ateliéru je sympatické, že pedagogové studentům jejich cestu nijak neusnadňují, ale také ji nijak neomezují. Nedávají jim návod, kudy se vydat, protože právě okamžiky přemýšlení o tom, co, jak a proč udělat, jsou snad ještě důležitější než samotné uskutečnění představ. Právě toto hledání se stalo základem programu ateliéru, který se rozvíjel deset let a který nyní završuje svou činnost. Svou otevřeností a zároveň důsledností v realizaci myšlenek se výrazně zapsal do novodobé historie pražské Akademie výtvarných umění.

Jiří Machalický