Vernisáž výstavy Když socha padá… přestává mi stát a něco hezkého si přeji

Do 10.9.2019 bude v Galerii u Prstenu, Jilská 14, Praha 1, přístupná velmi zajímavá, hustá a krásná výstava Když socha padá… přestává mi stát a něco hezkého si přeji.

KAREL BARTÁČEK, MARTINA HOZOVÁ, MARKÉTA KOREČKOVÁ, JÁN MACKO, MICL, JIŘÍ PLIEŠTIK, JAN POSPÍŠIL a KAREL NEPRAŠ

Text Martiny Vítkové k výstavě:

Sochařská výstava představuje podstatnou část tzv. Staré party, tedy žáků Karla Nepraše, kteří v jeho ateliéru na pražské akademii studovali v první polovině 90. let, zcela na počátku jeho pedagogické dráhy. Z prostorových důvodů zde není možné obsáhnout také studenty konce 90. let a počátku nového milénia, pro něž se vžil název Lesbická škola. Výstava navazuje na první výstavu Karla Nepraše a jeho učedníků v této galerii v roce 1992, tedy před 27 lety.
Vedle absolventů sochařské školy je svým dílem zastoupen rovněž profesor Nepraš a jeho první asistent Jiří Plieštik (1956). Absolventi: Karel Bartáček (1968), Martina Hozová (1971), Markéta Korečková (1975), MICL (1969), Ján Macko (1969), Jan Pospíšil (1973).
Neprašovou školou prošlo několik desítek studentů. Jak trefně poznamenal jeden z nich, z jeho ateliéru se téměř neodcházelo, taková tam vládla idyla. V etapě asistenta Jiřího Plieštika neprašovskému humoru konkuroval vážný palcrovský přístup. Situaci zahušťovala občasná přítomnost Ivana Martina Jirouse, dědictví Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu a undergroundu.
Vybraní autoři představují syntézu experimentálních přístupů, nových materiálů a dědictví tradice sochařství. Pracují s materiály věčnými i pomíjivými, dokáží spojovat tragédii s fraškou. Není to již čistá groteska, spíše v mnoha případech punk, přesto lze najít jasné spojnice mezi Neprašovým vlivem a současnou tvorbou jeho někdejších učedníků. Návaznost není ani tak v tvarosloví, jako v otevřenosti, toleranci, vtipu, důvtipu a etickém rozměru jejich přístupu k hmotě a poselství. Neprašovi nejlepší učedníci ve své práci předefinovávají stará a věčná témata a definují nová. Na výstavě se objevuje věčně živý beatnický impuls vedle technoskepticismu a nejistých pozic charakterizujících soudobý svět.
Martina Vítková

Za spolupráci děkujeme Karolíně Kračkové Neprašové a Davidu Kračkovi