Vernisáž výstavy Jmenuji se Robert Vano

Do 17.6.2018 bude v Leica gallery, Školská 28, Praha 1, přístupná skvělá výstava fotografií Jmenuji se Robert Vano.

Robert Vano slaví životní jubileum a rekapituluje. Výstavní soubor, kterým oslaví Robert Vano v Leica Gallery Prague své sedmdesátiny, sestavili Adolf a Stanislava Zikovi. Ti s ním trávili téměř rok a půl v intenzivní spolupráci na celovečerním dokumentu „Robert Vano, příběh člověka“, který je paralelně s výstavou uveden jak ve vybraných kinech, tak v České televizi. Autorovi námětu, scénáře a režisérovi Adolfu Zikovi tak Leica Gallery Prague „zpřístupnila“ další prostor, kde prezentovat tvorbu a plně tak představit osobnost Roberta Vana.

Text Adolfa Ziky o autorovi a výstavě:

Robert Vano udělal jako nezkušený osmnáctiletý mladíček odvážné věci, které by si dovolil jen málokterý ostřílený chlap, přesto není hrdina.
Dotýkal se nejslavnějších mužů i nejkrásnějších žen světa, potkal největší ikony světového showbusinessu, přesto se nedá považovat za světově slavného člověka.
Vydělával tisíce dolarů denně, a přesto nikdy nezbohatl.
To málo, co si plánoval, mu nikdy nevyšlo a na to mnohé, co se mu podařilo, ani nepomyslel, natož aby si to plánoval.
Odešel z tehdejšího Československa, aby se zbavil života pod bičem totalitního otrokáře a na místo toho se stal na chvíli dobrovolným, ale trochu nechtěným otrokem amerického snu.
Chtěl uznání, ale v Americe měl zatím “jen” úspěch. Pro uznání šel dále světa kraj, ale ani Itálie, Španělsko, Německo či Francie mu ho nenabídly. A když už o to nestál, tak se mu nakonec uznání, úspěchu a velké mediální pozornosti dostalo po návratu do jeho rodné vlasti, ale už jako prošedivělému charismatickému pánovi s americkým pasem, přičemž ta “vlast” už byla poloviční.
Za svou životní cestu nenasbíral moudra na několik knih, aby je pak rozdával jako mnozí úspěšní rodáci, kteří opustili svou “vlast”, ale naučil se jen několik málo pouček a zásad, které ho pak provázely celý život a kterým nakonec vděčí za přežití. Paradoxně by se však vešly na jednu stránku malého kapesního zápisníku.
Retrospektivní, avšak komorní výstava “Jmenuji se Robert Vano” je jiná. Jiná jako sám autor, jehož přístup k životu nebyl nikdy řízen ocelovou vůlí a odhodláním, jak jsme u významných lidí zvyklí, ale neuvěřitelným vlčím instinktem přežít. Návštěvník výstavy či náhodný pozorovatel se tedy možná potká s někým, s kým se může ztotožnit daleko snadněji ve vztahu k vlastnímu životu, než by to mohlo být u jiných významných osobností. Robert Vano je totiž v první řadě citlivý a zranitelný člověk, který se nedá považovat za jakéhokoli superhrdinu moderní doby. Jeho životní příběh však ale skrze jeho odvážné a upřímné fotografie jisté symptomy hrdinství a ojedinělosti často vykazuje.
Prosím, seznamte se.
Adolf Zika

(CV)
ROBERT VANO se narodil roku 1948 v Nových Zámcích na Slovensku maďarským rodičům. V roce 1967, krátce po maturitě emigroval do USA. Pracoval jako kadeřník, vizážista, maskér a asistent pro fotografy módy (Horst, Glaviano, Castel, Fallai), později se prosadil jako fotograf světových módních časopisů (Harpers Bazaar, Vogue, Elle, Cosmopolitan).

Po roce 1989 se vrátil do Československa a zakotvil v Praze. V letech 1996 – 2004 pracoval jako umělecký ředitel české edice časopisu ELLE, odsud se přesunul na pozici art directora v agentuře Czechoslovak Models, kde působil do roku 2009. Vydal několik fotografických publikací, vystavoval např. v New Yorku, Miláně, Londýně a v Praze. V roce 2010 získáva Evropskou cenu Trebia za tvůrčí činnost.

….

Oficiální ukázky fotografií: © Robert Vano

Fotografie z vernisáže: Petr Novotný (2) + já