Vernisáž výstavy I welcome

Do 18.6.2018 bude v centru současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7, přístupná zajímavá výstava I welcome.

Společný projekt Art for Amnesty a Centra současného umění DOX nazvaný I WELCOME vedle sebe staví díla řady předních spisovatelů a ilustrátorů z dvanácti zemí světa, kteří se rozhodli nemlčet k problémům spojeným s uprchlickou krizí posledních let. Každý z nich přispěl svým dílem: povídkou nebo ilustrací. Zvolený kombinovaný formát výstavy, doprovodného veřejného čtení a diskuse navíc umožní zapojit do projektu i další aktéry: herce, kteří literární texty přečtou a namluví, moderátory a redaktory stanice Vltava ČRo, kteří rozšíří jeho prostor na rozhlasové vlny i aktivisty nevládních organizací, především Amnesty International, která je rovněž partnerem projektu.

Spisovatelé: Chimamanda Ngozie Adichieová(NGR), Colum McCann (IRL), Sofi Oksanenová (FIN), Elif Shafaková (TUR), Richard Ford (USA), Erri De Luca (ITA), Anne Enrightová (IRL), Dave Eggers (USA), Marek Šindelka (CZE).

Ilustrátoři: Ana Juanová (SPA), Shaun Tan (AUT), Gennady Spirin (RUS), Marwa Al-sabouniová (SYR), Tomi Ungerer (FRA), Rikki Ducornetová (USA), Matteo Pericoli (ITA), Oliver Jeffers (AUT), Petr Sís (CZE).

Těch, kdo přicházejí na pomoc uprchlíkům, nebo by aspoň chtěli, je celá armáda. Svět se snaží pomoci potřebným, lidem na útěku ze Sýrie, Afganistánu, Iráku i subsaharské Afriky, ze zemí zmítaných občanskými válkami, pustošených terorismem a paralyzovaných tyraniemi. Uraženým a poníženým dnešní doby.

Ostatně stejně jako se snažil pomáhat uprchlíkům, kteří přicházeli z Východu za první světové války a po bolševické revoluci, jako pomáhal Židům, když Evropu zachvátilo nacistické běsnění nebo emigrantům z Maďarska v šestapadesátém, z Československa v osmašedesátém…

S tou pomocí většinou lidé přicházeli sami – na vlastní pěst. Byli to třeba Fridtjof Nansen, Nicholas Winton, Raoul Wallenberg, Janusz Korczak a tisíce dalších, jejichž jména neznáme. Politici se zpravidla přidali až ve chvíli, kdy si to na nich lidé vyvzdorovali.

Po boku jim přitom vždy stáli dva nejlepší spojenci – literatura a umění. Z románu Čtyřicet dní pražského rodáka Franze Werfela se svět dozvěděl o genocidě Arménů, od Barbusse a Hemingwaye o hrůzách první světové války, od Andrého Gidea a Arthura Koestlera o zločinech stalinismu, od George Orwella o španělské občanské válce; o zločinech nacismu svědčil třeba náš Jiří Weil, hrůzy gulagu světu odkryli Solženicyn a Šalamov. A vedle spisovatelů stáli umělci: Otto Dix, Georg Grosz nebo náš Josef Váchal s hrůznými válečnými krajinami, Pablo Picasso s Guernicou, umělci a svědci gulagu Boris Svěšnikov a Jefrosinja Kersnovská…

Stejně jako jejich předchůdci, ani spisovatelé a umělci zastoupení na této výstavě, nepřicházejí s hotovými odpověďmi, neumějí za nás vyřešit naši uprchlickou krizi. Ponechávají si výsostné právo umělce klást otázky, na které není jednoznačná odpověď, otevírat témata jen v náznacích, mezi řádky – právo na intimitu a neangažovanost uměleckého díla. A přesto právě oni dokáží snad nejlépe odpovědět nebo alespoň napovědět, kdo jsou vlastně ti uprchlíci, kteří tak nečekaně vtrhli do našeho spokojeného a bezstarostného života. Pomáhají nám pochopit, že svět, ze kterého přicházejí a svět ve kterém žijeme, je jeden a ten samý. Že jejich válka je i naše válka.Že se nás jejich utrpení týká. A že k nim nehledě na přesvědčování politiků nemůžeme zůstat neteční. A především to, že mnohé záleží na každém z nás. I WELCOME.