Vernisáž výstavy Hollarka 87 /88 v Kalichu

Do 28. 6. 2024 je v galerii Divadla Kalich, Jungmannova 9, Praha 1, v době před představeními – a nebo pro vážné zájemce po předchozí telefonické domluvě, přístupná zajímavá skupinová výstava Hollarka 87 /88 v Kalichu.

Vystavují:

Denis Anfilov, Yvone Baalbaki, Marta Kerimidu, Tomáš Kypta, Markéta Laštuvková, Ondřej Laštuvka, Miloš Vacík, Yvonne Vácha Mané a Martin Vácha.

Úvodní text Milady Střítezské k výstavě:

Vítám vás na výstavě několika skvělých absolventů Výtvarné školy Václava Hollara, zvané od pradávna
prostě Hollarka, a to absolventů dvou konkrétních ročníků z let 1987-88. Tehdy Hollarka nenesla své
dnešní jméno, byla Střední odbornou školou výtvarnou a s veškerou parádou se chystala na změnu
jména. Ač zvaná stále Hollarkou, měla se jmenovat Střední odborná škola výtvarná Emanuela Famíry.
Dneska už vám to jméno nic neřekne, ale v době normalizace to byl protežovaný umělec, který se
proslavil třeba založením levicového loutkového divadla, ve kterém Kašpárka nahradil figurkou
pionýra Venci. Krom toho byl na konci padesátých a na začátku šedesátých let ředitelem Hollarky,
kterou prosákl natolik, že i sborovně se až do sametové revoluce říkalo Famírovna. Hollarův duch
naštěstí Hollarku neopustil ani v době, kdy někteří vzorní soudruzi usilovali o přejmenování Hollarova náměstí na Famírovo.

A tu poklidnou, bahnitou dobu změny jmen a glycerinových slz nad hrobem amatérského baleťáka
Famíry zjitřily dva ročníky studentů, kteří maturovali před bodem zlomu a možná ho i trochu
předznamenali.
Byli odlišní, hraví a draví, nekorektní a zlobiví, výrazní a neposední. Představovali novou generaci,
která si z normalizace dělala bezostyšnou prdel a nedbala na politickou korektnost. Málokdo dneska
ty dva ročníky odliší, protože se vzájemně prostupovaly. Spolužáci z obou ročníků se stávali přáteli,
komplici ve vylomeninách, ale i vášnivými milenci, později dokonce manželi, po několika společných
letech třeba zase přáteli nebo komplici. Byli dětmi své doby, která byla takřka nabitá událostmi.

Považte: V roce 1987
– americký prezident Ronald Regan vyzval Michaela Gorbačova ke stržení Berlínské zdi.
– Zemřel Andy Warhol
– Německý pilot Mathias Rust přistál se svým letounem Cesna 127 na Rudém náměstí v Moskvě
– a v československé televizi byl odvysílán první díl Receptáře Přemka Podlahy

a v roce 1888
– Začala válka o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem.
– Uskutečnil se první start sovětského raketoplánu Buran.
– Usáma bin Ládin založil teroristickou organizaci al-Káida.
– Byl vypuštěn první počítačový červ.
– Vleklé problémy se zásobováním toaletním papírem vystupňované požárem v
papírnách Harmanec v okr. Banská Bystrica, které byly největším výrobcem toaletního papíru
v ČSSR, dosáhly takové závažnosti, že je muselo projednávat předsednictvo ÚV KSČ.

Jak je vidět, byly to roky příznivé růstu mocných osobností, jejichž umělecká dráha se teprve
formovala. A přestože z nich tehdejší ředitel Hollarky Vladimír Bauer toužil vychovat spořádané
občany, soudruhy a nositele estetických tradic socialistického umění, nepodlehli vábení a zůstali
nezávislými osobnostmi. Když maturovali, netušili, že je zanedlouho čeká dobrodružství devadesátek
se vším, co k nim náleželo. Že budou moct cestovat, vystavovat na neobvyklých místech, malovat
legálně na zdi domů, šňupat kokain při nočních směnách v reklamních agenturách, poznávat nové
kultury, bubnovat na karnevalu v Riu, vytvářet časopisy pro děti, učit, snít, milovat a žít v úplně jiném
tempu. Dneska už víme, že ten přechod a tu následnou jízdu na tobogánu neomezené svobody se ctí
zvládli. Možná právě proto, že jim Hollarka dala dobrý základ. Nejen umělecký, ale především lidský.
Jejich přátelství přetrvalo, navzdory všem potížím a zádrhelům. Přetrvalo jejich nadšení pro tvorbu,
pro umění, pro krásno, bez kterého by náš svět byl absolutně nudným místem, pro srandu, která musí
být. Je mi ctí, že ač teoretik, mohu s těmi skvělými lidmi kamarádit a dívat se pod jejich šikovné ruce.

Milada Střítezská