Vernisáž výstavy HLAVY

Na předchozí výstavu Těla volně navazuje výstava Hlavy.

Hlava stále jako součást lidského těla a jeho funkčního aparátu s umístěním smyslových orgánů a receptorů a zároveň jeho horní a výsostná část s centrem v mozku, který – domníváme se mnohdy nesprávně – o všem rozhoduje. Mozek nesporně řídí většinu funkcí našeho těla a jasně nám říká, co a kdy se má udělat, ale rozhodování bývá podmíněno našimi touhami a chtěním; tomu, čeho chceme dosáhnout, aby nás každodenní život pokud možno těšil a cítili jsme se jeho prožíváním naplněni. Na výrazu obličeje jsou rozpoznatelné emoce a nálady člověka a s přibývajícími roky obličej také do vysoké míry zračí charakter člověka. Hlava a obličej tedy podobně jako zbytek těla podávají jistou informaci o konkrétním člověku a zároveň jsou aktivním nástrojem, který nám umožňuje proměňovat myšlenky a touhy v činy. Obličej navíc dokáže jak cíleně, neverbálně a aktivně vyjadřovat určitá sdělení (posunky), tak pasívně zrcadlit naše stavy (smutek).

Hlava tedy jako mnohostranný výrazový prostředek ke ztvárnění celé řady podnětů, kterými se tvůrce chce ve svých dílech zaobírat.

 

Výstava Hlavy je koncipována na volném prolnutí exponátů z majetku galerie a děl z tvorby současných autorů, kteří se ve svých dílech ztvárňování hlavy a obličeje věnovali nebo věnují, ale i těch, kteří tento prvek do konkrétních děl v nejrůznější podobě účelově zakomponovali. Prezentována jsou různorodá díla na plátně, ve formě klasické malby i kombinovanými technikami, práce na papíře a papírem vytvořené, kresby, sochy, plastiky… až po díla, pro jejichž styl a techniku zpracování je těžké najít vhodné označení.

 

Z časového hlediska se jedná o autory od druhé poloviny 19. století, především ale o generaci, která prožila válku a musela se s ní vyrovnat, dále poválečnou generaci a srovnání její umělecké výpovědi o tehdejším bipolárním světě – jak ze strany svobodného západu, tak východního bloku ovlivněného totalitním režimem a konečně nejmladší českou tvůrčí generaci, která totalitní režim buď vůbec nezažila nebo jen v letech, kdy si o něm jen těžko mohla udělat nějaký úsudek.

 

Po stránce výtvarných stylů se tu setkáme s díly italských transavantgardistů vedle německých neoexpresionistů, představitelů informelu nebo známé avantgardní umělecké skupiny CoBrA, dále s díly inspirovanými četbou knih či filozofickými úvahami, autory, kteří chtějí jednotlivé umělecké discipliny propojovat. Jsou tu zastoupeni někdejší absolventi Wagnerova sochařského ateliéru na VŠUP a další generace, která na tento ateliér navazuje; dále česká nová figurace, explosionalismus a v případě mladší generace také hojně reprezentovaný ateliér Zdeňka Berana. A konečně solitérní a těžko zařaditelní tvůrci nebo díla pro konkrétní autory poměrně atypická. Častým celkovým tématem mnoha z autorů bývá jejich vnitřní svět, existenciální tíseň, téma identity a svobody člověka jako jednotlivce, ale také svobody jako národnostní autonomie.

Nakonec nelze nezmínit autora pro galerii zvláště významného. Je jím představitel vídeňských akcionistů, Hermann Nitsch s jeho „Divadlem orgií a mystérií“, které svou „estetikou hnusu atakuje lidské vnímání a díky tomu nabízí maximálně intenzivní prožitek“.

I v jeho stopách se vlastním stylem vydávají někteří z nejmladších autorů prezentujících svá díla na této výstavě.

 

Ivana Beranová

kurátor