Vernisáž výstavy historických fotografií Občanské plovárny

Do 31. 8. 2023 běží ve Spolku občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, Malostranské náměstí 27, Praha 1, velmi zajímavá výstava historických fotografií Občanské plovárny.

Otevřeno každou středu a čtvrtek 14-18h.

Od časů monarchie, kdy na protějším břehu ještě stával neasanovaný Josefov, přes dobu Franze Kafky, který na plovárnu chodil pravidelně od dětství, až po 80. léta, včetně archivních snímků legendárního plavčíka Ferdinanda Platila.

….

Část textu o Občanské plovárně z webu Captour Pája:

Mezi Čechovým mostem a Malou Stranou najdeme na vltavském nábřeží památkově chráněnou budovu ve stylu klasicismu – Občanskou plovárnu. Na místě plovárny byla původně rozsáhlá zahrada. V roce 1600 ji Marie Manriquezová de Lara, jež byla manželkou Vratislava z Pernštejna, darovala jezuitské koleji sv. Klimenta. Tehdy tedy přirozeně dostala jméno Jezuitská kolej. V areálu byl také kostelík sv. Michala, který byl však po zrušení řádu zbořen a roku 1786 byla zahrada prodána Františku Bartonimu.

Všechny budovy byly na tomto místě zbořeny v době, kdy vyrostla velká Strakova akademie, v současné době sídlo vlády ČR. Ta původně sloužila jako kolej pro nemajetné syny české šlechty. Datum vzniku samotné plovárny – Vojenské plovárny – se vztahuje k roku 1809 a jménu Arnošta z Pfuolu. Jiné zdroje tvrdí, že se zde poprvé plovárna objevila o dva roky později, a to právě v místech, kde dnes stojí zmíněná Strakova akademie. Tím se zdejší plovárna stala pravděpodobně nejstarším zařízením podobného typu v Rakousku-Uhersku.

Vojenská plovárna byla zanedlouho přemístěná pod křižovnický klášter u Karlova mostu. V zátoce křižovnického kláštera se tehdy pořádala představení, během kterých se vojenští plavci potápěli na dno Vltavy pro dělové koule. Vojenskou plovárnu později doplnily kryté lázně, které založil předseda Humanitního spolku pro využití slunce Leopold Berthold. Ani na tomto místě plovárna dlouho nevydržela, dvakrát ji strhla voda, naposledy se zastavila u Jezuitské zahrady před dnešní Strakovou akademií, kde sloužila ještě řadu let, od roku 1817 i pro civilní obyvatele.

Kvůli sporům si pak ale Pražané v těsném sousedství postavili v roce 1840 Občanskou plovárnu, která se stala prvními pražskými říčními lázněmi. Budovu postavil architekt Josef Kranner (mimo jiné autora schodů z Karlova mostu na Kampu). Otevřena byla 7. července 1840. Pražané se tam koupali v řece mezi dřevěnými pontony, které byly každé jaro pravidelně stavěny a na podzim zase sklízeny. Během následujících let se plovárna stala místem pro společenská setkávání. V roce 1876 byly přistavěny šatny, restaurace, konaly se zde koncerty a další akce.

Pražská obec plovárnu koupila až v roce 1906 a provozovala ji až do roku 1924, kdy byla pronajímána Amatérskému plaveckému klubu. Součástí lázní byla také plavecká škola, pořádaly se zde plavecké či veslařské soutěže, scházeli se zde i otužilci. Jako malý kluk sem pravidelně chodíval i Franz Kafka s otcem, jehož rodina bydlela pár metrů od lázní. Scházeli se zde Pražané všech společenských vrstev, nebylo tedy neobvyklé potkat tu i Adinu Mandlovou.

Do její historie se bezesporu zapsal i Ferdinand Platil. Zhruba v době, kdy Občanskou plovárnu navštěvoval Franz Kafka, zde už Ferdinand Platil působil. Vysloužilý námořní důstojník z 1. světové války zde dělal plavčíka a ne ledajakého. Ve své funkci vydržel neuvěřitelných 60 let a naučil plavat celé generace nejen dětí, ale i dospělých. Kolik lidí vlastně Ferdinand Platil naučil plavat? „Přesné číslo nevěděl, ale vždycky říkal, že to byla tři pokolení: babičky, matky a dcery. A všechny na bidle. Kurt – šňůra a hup! Výcvik končil skokem z třímetrové věže. Stačilo po nohou. Táta měl takového adepta pro jistotu uvázaného na šňůře a stál nahoře za ním. Když se bál, tak do něj trochu šťouchnul. Musel také uplavat vzdálenost podél plovárny. To bylo nějakých sto dvacet metrů, ale proti proudu, a táta samozřejmě jel na loďce, kdyby se něco stalo. Pak teprve dostal adept vysvědčení, že je prověřený plavec,“ vypráví v knize Pražské příběhy od Dana Hrubého syn plavčíka Ferdinand Platil junior. Ferdinand Platil starší byl výrazná osobnost, která na plovárně nešla přehlédnout, Svým vzezřením spíše připomínal amerického gangstera než plavčíka od Vltavy. To ostatně potvrzuje i jeho syn ve vyprávění. „Táta měl respekt. Byl akurátní a měl rád pořádek. Když se podíváte na jeho fotku z profilu, to mu bylo nějakých třicet let, tak vypadá jako gangster z Chicaga. Ostře řezané rysy, k tomu tetování. Kormidlo na břiše, plachetnici a námořníka na prsou. Samé námořní motivy. Uměl si zjednat autoritu,“ vzpomíná.

Tato jedinečná osobnost fungovala na Občanské plovárně až do 80. let, Ferdinand Platil zemřel v roce 1993. Těsně před jeho smrtí s ním ještě stihl Miloš Forman natočit rozhovor. Odehrálo se to přímo na lodi na Vltavě. Ferdinand Platil vesloval a rozmlouval u toho s Formanem, který byl před svou emigrací také velmi častým hostem Občanské plovárny.

Plovárna Pražanům sloužila do 70. let 20. století, četné povodně ale zapříčinily, že z původního Krannerova návrhu budovy zůstala zachována jen střední část se sloupovím, křídla budovy jsou dostavovaná.

Zdroj: https://www.captour-paja.cz/l/kaple-svate-mari-magdaleny/