Vernisáž výstavy Historické hřbitovy

Do 25.4.2017 bude v Křižovnické chodbě Klementina, Klementinum 190, Praha 1 (vstup přes vrátnici), přístupná rozsáhlá panelová výstava Historické hřbitovy.

Otevřeno: Pondělí – sobota: 9 – 19 hodin,  Vstupné 10 Kč, čtenáři NK ČR zdarma

Výstava upozorňuje na neutěšený stav historických hřbitovů německých a židovských obyvatel v česko-německém pohraničí. Hřbitovy jsou zde velmi často opuštěny, poničeny nebo zanedbány. Ani u udržovaných hřbitovů nejsou výjimkou zdevastovaná hrobová místa původních obyvatel. Výstavu připravilo Omnium z. s. ve spolupráci s Heimatpflegerin der Sudetendeutschen za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

České, německé, židovské a romské hřbitovy, válečné památníky, hromadné hroby i hroby mimo hřbitovy

Hřbitovy jsou mnohdy poslední připomínkou lidských osudů a historie místa, obcí, měst a regionů.

Hřbitovy jsou nedílnou součástí historického a kulturního dědictví každé země. Jsou to místa kolektivní paměti společnosti, místa, kde mohou lidé vzpomínat na minulost. Místa, která představují způsob života společnosti a její vztah k hodnotám, které zanechaly předchozí generace. Jsou prostorem, kde se setkává minulost a přítomnost, místem, kde doslova kráčejí dějiny a kde se zastavily. Hřbitovy nejsou jen místem, kde leží mrtví. Je to místo pro vzpomínky, emoce, prostor ticha a klidu. Jsou to místa, kde každý jednou byl a je pravděpodobné, že se tam také jednou uloží.

Hřbitov je poslední místo odpočinku na něm pohřbených, na němž odpočívají bytosti nám drahé, s nimiž spojeny jsme byli za jejich života, k nimž nás váží milé a drahé vzpomínky, kam chodíme se za ně modlit, na ně vzpomínat a udržovat své spojení duševní i po jejich smrti. Pohlížeti na hřbitov jako na pouhou instituci hygienickou, kam se ukládají mrtvoly ke zpráchnivění, byl by názor tvrdý, bezcitný a nelidský.“
(Jan Pauly)

Hřbitovy jako místo pro mrtvé i živé

Ačkoliv jsou hřbitovy spojeny s mrtvými, jsou to stavby pro živé a o živých. Hřbitovy nejsou žádná vylidněná místa duchů, od pradávna se jedná o prostor pro setkávání – živých i mrtvých, celé komunity. Od pradávna hledali lidé na hřbitově ochranu a spočinutí. Mrtví chtěli odpočívat na věky tam, kde žili, v blízkosti svých živých. Živí hledali v neklidných dobách útěchu a ochranu právě za hřbitovní zdí.

Naši předci věnovali hřbitovům velkou péči a pozornost. V Čechách měly vždy svou tradiční atmosféru a monumentalitu, kterou však postupem času v posledních desetiletích kousek po kousku ztrácejí. Přesto však, navzdory času, zůstávají hřbitovy stálou scénou lidských příběhů. Platí to i o těch, které (zatím) zůstávají rozvaleny a opuštěny.

Stoleté náhrobky jsou hmatatelným důkazem, že po nás alespoň něco zbude, že po sobě necháme nějakou stopu, zmínku o naší existenci, alespoň jméno vyryté na náhrobku.

Hřbitovy jsou místa, kde se jakoby zastavil čas.

Úcta vůči hrobům jako svědkům dějin a kulturní jedinečnosti krajiny

Hroby a hrobky, u kterých z historických důvodů vypršelo právo užívání, nemají být bez naléhavého důvodu odstraňovány, ale zachovány do té doby, než bude místo potřebné pro nové pohřbení. Na památku mrtvých, kteří byli pohřbeni na bývalých hřbitovech (např. hřbitovech zaniklých obcí), mají být tyto hřbitovy anebo jejich části proměněny v památná místa.

Pokud to není možné, má být v areálu bývalého hřbitova postaven památný symbol (pamětní kříž, pamětní kámen, boží muka apod.). Tato památná místa a symboly by měla každá obec, na jejímž území bývalý hřbitov leží, udržovat v dobrém stavu. Hřbitovy jsou vizitkou obce, města i země.

Historický význam mají hroby nadregionálně důležitých osobností, ale i hroby místních pozoruhodných zemřelých, jako např. starostů, učitelů, básníků, stavitelů, kněží. Historický význam mají dále hroby, které jsou typické pro kulturní cítění své doby nebo regionu, nebo vynikají pozoruhodnými nápisy.

Písemné podklady o zpustlých hřbitovech mají být uchovávány v archivu, příslušnému dřívějšího provozovatele hřbitova.