Vernisáž výstavy Hella Hammid: Osud ženy

Do 16.1.2016 bude v galerii Artinbox, Perlová 3, Praha 1, přístupná krásná výstava fotografií Hella Hammid: Osud ženy.

Výstava představuje tvorbu americké fotografky Helly Hammid (1921 – 1992) z let 1960 – 1980.
Pro naši výstavu jsme zvolily téma, které bylo Helle Hammid víc, než vlastní – zachycení ženského světa, se vším, co obnáší: mateřství, emancipace, nemoc, stáří… Na černobílých snímcích vystupuje žena v roli holčičky i femme fatale, v roli partnerky i matky, v roli nositelky života, hříšnice i staré moudré ženy. Dokumentární fotografie dětí jsou logickým pokračováním těchto témat. Ovlivněna reportážním stylem fotoagentury Magnum vytvořila Hella Hammid v roce 1950 sérii Římské děti. Snímek z tohoto cyklu byl vystaven v roce 1955 na legendární výstavě Family of man. Ve fotografování dětí pokračovala pro americký obrazový časopis Life, pro který vytvořila mj. reportáž z domova pro postižené děti Rainbow House nebo z progresivní školy New Lincoln. Snímky vyjadřují hluboké porozumění světu nejmenších a lásku k nim. Hella Hammid je s českým prostředím spjatá díky sňatku s Alexandrem Hammidem.

Hella Hammid (roz. Heyman) prožila nelehký, o to však zajímavější život. Narodila se 15. 7.1921 do židovské rodiny v německém Frankfurtu n. Mohanem. Sílící nevraživost vůči židovské menšině přinutila rodinu prodat prosperující podnik a přestěhovat se do Francie, později do Anglie. Když bylo Helle 16 let, rodina definitivně zakotvila v U.S.A., v Los Angeles. Hellina máma Lette Valeska se stala fotografkou hollywoodských hvězd v Los Angeles. (Výstavu Souhvězdí Hollywoodu – fotografie L. Valesky z let 30. – 60., bylo možné shlédnout před dvěma roky na výstavě v Americkém centru v Praze, poté se výstava přestěhovala do galerie Louvre na Národní třídě v Praze. Mezi fotografovanými byly portréty filmových hvězd jako: Gregory Peck, Ingrid Bergman, či Elizabeth Taylor.)
Začátkem 40. let se i Hella se stala fotoreportérkou a fotografkou. Pracovala pro mnohé americké i jiné zahraniční magazíny (Life, Ebony, New York Times, atd.), publikovala dětské knihy… V roce 1948 se provdala za Alexandra Hammida, s kterým měli dceru Julii (*1950) a syna Tina (*1952). A. Hammid, přední meziválečný československý avantgardní fotograf a filmař, se stal významnou osobností americké filmové avantgardy a produkce, stejně jako jeho první žena Maya Deren. Hella s Mayou spolupracovala na prvních třech filmech jako kameramanka, tak se také seznámila s Hammidem.
Ve své fotografické profesi si Hella postupně vypracovala styl plný exprese a empatie. Ať už fotografovala události a prostředí radostné a příjemné (svatby, porody, křty, rodinný život, svět dětí…), nebo zachycovala stinné stránky života (snímky z ženské věznice, z ústavu pro postižené děti…), pokaždé u ní fascinuje hluboká radost ze života a pochopení pro všechny jeho stránky – slunné i stinné. Z jejích fotografií září lidskost a radost ze života se vším, co přináší. Netají se porozuměním pro jinakost – jinou barvu kůže, jinou sexuální orientaci, či zdravotní handicap. Vidí a zachycuje krásu u postižených dětí, krásu žen po mastektomii prsu, i krásu žen na sklonku života. Její snímky dávají divákovi naději na porozumění a přijetí života se vším, co přináší.
Fotografie Helly Hammid byly součástí dvou významných fotografických výstav: „The Family of Man“ (1955, New York MOMA) a „The Camera as Witness“, na světové výstavě Expo 67. Hella Hammid zemřela ve věku 71 let v Los Angeles na rakovinu prsu.

Nadia Rovderová, 2015

FOTOGRAFKA ŽEN A DĚTÍ

Americká fotografka Hella Heyman se narodila roku 1921 ve Franfurktu nad Mohanem do rodiny, která vlastnila chemickou továrnu. Jako patnáctiletá opustila se svými rodiči, matkou Lette Valeskou a otcem Ernestem, nacistické Německo. Žila pak několik let ve Francii a Anglii, kde navštěvovala internátní školy než v roce 1937 odcestovala s rodinou dále do USA. Po krátkém pobytu na východním pobřeží Spojených států se její rodiče rozešli a matka s Hellou odcestovaly do Los Angeles za německou galeristkou Galkou Scheyer – v té době již uznávanou galeristkou zastupující v USA uměleckou skupinu Die Blaue Vier. Galka pomohla své nejlepší přítelkyní z dětství a její dceři Helle zajistit živobytí a rozjet v Hollywoodu fotografickou kariéru. Po studiích na Barnet College, kde Hella rozvíjela svůj výtvarný talent , začala pracovat jako matčina foto asistentka a sekretářka v Galčině galerii. Charismatická Galka seznámila Hellu s moderním uměním a jeho představiteli. Tehdy začalo také celoživotní přátelství Helly s fotografy Edwardem Westonem a Imogen Cunningham. Obzvlášť tyto osobnosti ovlivnili její rozhodnutí věnovat se vážně fotografii. Po krátkých studiích na Black Moutain College v Severní Karolíně se Hella v r. 1940 přestěhovala do newyorské Greenwich Village. Stala se avantgardní fotografkou a kameramankou a pohybovala se v komunitě umělců jako Mark Rothko, Anais Nin,Henry Miller, Isamu Noguchi, Consuelo Conaga. Zde se přátelila také s dvojicí filmařů Mayou Deren a Alexandrem Hammidem (Hackenschmiedem, filmařem a fotografem českého původu ). Jako kameramanka s nimi spolupracovala na experimentálních filmech “At Land” (1944) a “Ritual in Transfigured Time”(1945). Tyto filmy jsou v dnešní době považovány za přední díla americké nezávislé kinematografie. V roce 1948 se Hella provdala za Alexandra Hammida a přestěhovala se s ním do bytu na Central Park West. V roce 1950 se jim narodila dcera Julia a v roce 1952 syn Tino. I při svých mateřských povinnostech se dále věnovala fotografické tvorbě. Jejím předním tématem se stala dokumentární fotografie dětí. Byla dětem dokonalým partnerem, mohly jí důvěřovat a ukázat své emoce. Ovlivněna reportážním stylem fotoagentury Magnum vytvořila v roce 1950 sérii “Římské děti”. Snímek z tohoto cyklu byl vystaven v roce 1955 na legendární výstavě “Family of man”. Ve fotografování dětí pokračovala pro americký obrazový časopis Life, pro který vytvořila například reportáž z domova pro postižené děti Rainbow House nebo z progresivní školy New Lincoln. Snímky ukazují její hluboké porozumění světa nejmenších a lásku k nim.V letech 1960 – 70 se z Helly Hammid stala úspěšná a respektovaná newyorská umělkyně. Byla fotografkou známých manhattanských rodin, žádanou fotografkou dětí a různých událostí, spolupracovala s významnými obrazovými agenturami a časopisy (“Ebony magazine”, “The New York Times”, “The Los Angeles Times”), podílela se na mnoha obrazových publikacích (“The sensible book 1975,”A teachers guide to dance for children”, 1977…) Jejím dalším objektem zájmu se stal ženský svět a jeho různá témata: mateřství, emancipace, nemoc a stáří. Věnovala se také portrétní fotografii osobností z oblasti umění a vědy. Koncem 70. let se Hella odstěhovala zpátky do Los Angeles, kde stále žila a tvořila její matka. Zde pokračovala ve fotografování dětí a zaměřila se i na výtvarnou fotografii různých objektů a světelných nálad. Vytvořila například zajímavý cyklus deformovaných plechovek “Metamorfózy”(1979) a intimní “Interiérové krajiny “(1985). Tato nadaná umělkyně se kromě fotografování a práce s filmovou kamerou také intenzívně věnovala keramice a byla skvělou kuchařkou. Pro ucelený obraz její osobnosti nemůžeme nezmínit, že byla kvůli svým jasnovidným schopnostem přizvána k několika experimentálním vědeckým projektům. Její aktivní tvůrčí život přerušila na několik let těžká nemoc. Hella Hammid zemřela obklopena přáteli a rodinou v roce 1992 ve svém domě v Los Angeles. Jako svůj epitaf připravila fotografický portrét desetileté dívky a recept na oblíbený puding.

Petra Kosková Hammid, 2015

Kurátorky: Petra Kosková Hammid, Nadia Rovderová