Vernisáž výstavy Hej Mistře (katedra fotografie FAMU)

Do 15.1.2017 bude v 1. patře paláce Lažanských, budova FAMU, galerie Panel, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1, přístupná zajímavá výstava Hej Mistře.

Výstava prezentuje práce pedagogů Katedry fotografie FAMU

Název předvánoční výstavy Katedry fotografie představuje nominativní větu. Vokativ singuláru substantiva „mistr” je v ní doprovozen interjekcí „hej“, jež osciluje mezi imperativní a deiktickou funkcí. Podívejme se blíže na tyto dvě lexikální jednotky.

Hej můžeme ztotožnit s hoj a haj. Tyto tři interjekce jsou v mnoha kontextech synonymní a jejich rozlišení je spíše dialektologické povahy bez výrazných sémantických důsledků. Hoj kupříkladu tvoří základ pozdravu ahoj, který je sice převzat z angličtiny, což ovšem, jak upozornil již Vladimír Šmilauer (Naše řeč, ročník 22, 1938, číslo 8, s. 241-246), o samotném hoj úplně tvrdit nelze. Setkáváme se s ním v různých jazycích; jede o nezávisle vznikající interjekce dané fonetickými podmínkami volání. Anglické hoy neslouží jen jako základ námořnického pozdravu, využíváno je rovněž k pobízení dobytka. Analogicky byl na Moravě podle Bartoše (Dialektologie moravská I, 323) povelem hoj! hoj! hoj! chlácholen dobytek, aby se neplašil. Podobně se to má s interjekcemi haj („Husopasky pokřikují na stáda kejhajících hus a housat: „Haj babulky haj!“ V. K. Jeř.) a hej (Hej, vstávej, ty Bystrozraký! Erb.).

Substantivum mistr původně sloužilo k označení hlavy řemeslnické dílny. K této funkci ovšem od počátku patřilo i vedení učňů, a tedy práce pedagogická. Odtud pak byl titul převzat ve středověku neřemeslným univerzitním prostředím. Dnes je využití substantiva mistr značně rozrůzněné. Setkáváme se s ním v kontextu hudebním (koncertní mistr), ve sportu (mistr sportu, mistr světa, šachový mistr); často se ovšem v praxi nejedná o kodifikovaný „titul“, udílený za jasně stanovených podmínek, ale je užíván volněji s důrazem na jeho obecně normativní rozměr. Tak je oceňováno opravdové mistrovství sportovců, hudebníků a umělců.

Aktuální výstava představuje práce mistrů – pedagogů KF FAMU –, nikoli učňů – studentů KF FAMU –, jak tomu jinak bývá zde na panelu zvykem. Jestliže však u zasloužilých mistrů očekáváme vyšší míru suverenity i to, že jim bude prokazována náležitá úcta, rozkrývá kongeniální název výstavy iluzornost tohoto očekávání. Hej, mistře! S mistrem tu je zacházeno jako s Bartošovým dobytkem popřípadě zmíněnými husami, až nato, že je zde mistr spíš než chlácholen prostřednictvím interjekce hej vybízen, pobízen či ještě spíše popoháněn. Popoháněn k čemu? Například k participaci na předvánoční výstavě pedagogů KF FAMU.

Josef Ledvina