Vernisáž výstavy Groteska z Tesca – Šimon Brejcha, Martin Raudenský, Milan Starý, Martin Velíšek

Do 18. 7. 2021 bude v Galerii Hollar, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a divoká výstava Groteska z Tesca.

Vystavují: Šimon Brejcha, Martin Raudenský, Milan Starý, Martin Velíšek.

Úvodní text prof. akad. mal. Mgr. Martina Velíška, Ph.D., k výstavě:

Groteska. Treska. Suchá freska. Ještě dneska. Půjdu do Tesca. A vy? Překročí-li dílo určitou intuitivně vnímanou mez zobrazení reality směrem k její svérázné subjektivní deformaci, označíme ho za groteskní. Italsky groteskní znamená podivný. Neodpovídá normě. Deformuje. Čímž vlastně formuje. Tvaruje. A kombinuje. Kombinuje svobodně a nesourodě různé prvky – předměty, děje, formy… Kombinuje je tak, že výsledek přestává dávat tradiční smysl. A vytváří v jiné rovině smysl nový. Nový smysl je z pozice starého smyslu nesmysl. Ale pro diváka by to mohla být pastva pro mysl (pozn. Oko je pouze receptor). Je dobré to nebrat úplně vážně. A je dobré to nebrat úplně vlažně.

Tradice groteskní tvorby je v českém prostředí dlouhá. Minimálně stoletá. Najdeme ji v tvorbě Josefa Váchala, Jaroslava Panušky, ale také například Mikuláše Medka. Typická je pro tvorbu Šmidrů – Karla Nepraše, Bedřicha Dlouhého, Jana Koblasy atd. Jejím hlavním atributem je humor. Jde o způsob autorské interpretace světa, v níž subjektivní deformace převyšuje konvenční, objektivní a věcné sdělení. O to výrazněji však takováto „informace“ promlouvá k divákovi.  A o to podstatněji nakonec tato promluva o světě vypovídá. Čtyři autoři představují v konceptu každý formálně i obsahově specifickou výtvarnou polohu. Nositelem grotesknosti je v jejich dílech nejen svérázná (absurdní) dějová epizoda, ale také obrazová doslovnost, konfrontace epického narativu s fantazií, otevřenost formy, dialog s prostorem či s jiným dílem apod. Myšlenkový, a do jisté míry i formální rámec dává výstavě představa grafiky jako banální položky v nabídce obchodního řetězce. Význam určuje obal, místo na regálu, avizovaná sleva v reklamním letáku či prostě poptávka, tedy preference zákazníka. Nic víc, nic méně. Jednotlivé „kusy“ se totiž od sebe jinak neliší. Všechny lze označit za artikl, v našem – lepším – případě za art(ikl). Artikl jako výsledek produkce. A znovu se nabízí paralela. Produkcí lze označit jak souhrn výrobků, tak ale také souhrn uměleckých výtvorů. Ostatně právě svobodné přecházení mezi těmito dvěma významy je součástí celého konceptu.

prof. akad. mal. Mgr. Martin Velíšek, Ph.D.